PŘÍMO Z ATÉN | V srpnu mu bude pětatřicet, je nejstarším borcem reprezentační party a také uznávaným kapitánem. V už tak úspěšné kariéře se Vojtěch Hruban stále vrací pro přídavek v národním týmu, v současnosti jako hráč francouzského Choletu a historicky nejlepší střelec Champions League. O pořád živých snech téhle generace, faktoru „Saty“ a síle současného výběru, který přiletěl vyhrát páteční mač na horkou řeckou palubovku (v pátek od 20.00, PP ČT Sport) a odstartovat úspěšně kvalifikaci o EuroBasket 2025, vyprávěl jako vždy pokorně i sebevědomě.
Po sezoně v London Lions přesídlil do francouzského města Cholet. Hraje velkou porci minut v nejlepší soutěži, kterou kdy okusil. Zúčastnit se reprezentačního okna pro něj není samozřejmostí. Hřeje ho na duši, že ho spoluhráči zase zvolili kapitánem. A tak se opět střemhlav vrhá do boje, na jehož konci má být postup na ME 2025 a tam úspěch téhle výjimečné party.
V nedávné minulosti jste přemýšlel, zda repre kariéru již neuzavřít. Přesto jste opět na místě. Chtělo se vám ještě vracet, nebo vás inspirovalo, že nikdo z úspěšné party včetně Tomáše Satoranského s Janem Veselým to ještě nezabalil?
„To byl pro mě ten hlavní důvod. Bavili jsme se s klukama a řekli jsme si: Hele, ještě do toho jdeme. Všichni dali palec nahoru, což i pro mě byla zelená a jasná věc, že budu hrát. Už jsme si tak nějak řekli, že reprezentační kariéru ukončíme asi někdy všichni najednou. Takže dokud vydržíme všichni, tak i já budu pokračovat.“
A vy stále pokračujete i jako kapitán téhle party. Co to pro vás znamená?
„Je to samozřejmě čest. A spoustu práce navíc, ale je to příjemná práce. Jsem rád, že jsem se do té pozice dostal. Samozřejmě to asi přichází s věkem a s tím, že už tady mám něco odslouženo. Ale je fajn, že mi i kluci vyjádřili podporu a chtějí, abych byl dál kapitán. Toho si cením asi nejvíc ze všeho.“
Jak se vám pozdává současný výběr, jasně nejsilnějšího od EuroBasketu 2022?
„Samozřejmě pomohlo, že tady může být Saty. Tím, že se konečně FIBA domluvila s Euroligou, tak se mohl připojit. Všichni ostatní jsou tentokrát zdraví a jsou v dobrý pozici v klubech, tak mohli přijet. Občas je to trošku o štěstí, ale tentokrát to všechno vyšlo a předpokládám, že i cíl, teda postup na EuroBasket, všichni mají v hlavách.“
Začíná se ale na horké řecké půdě, soupeř má téměř kompletní tým z euroligových borců.
„V takové pozici jsme v podstatě pořád. Jedenáct nebo dvanáct euroligových hráčů není něco, čeho bychom se měli bát. Taky jsme hráli proti týmu, co měl tolik hráčů z NBA. My si věříme, víme, že tenhle tým něco umí a že, zvlášť když přijel Saty, tak jsme konkurenceschopný komukoliv. Samozřejmě nečekáme, že to bude jednoduchý zápas a měli bychom v Aténách dominovat, ale rozhodně to není tak, že bychom se sem přijeli jen podívat. Chceme prostě vyhrát a víme, že to je v našich silách. Cítíme, že v takové sestavě můžeme hrát s kýmkoliv.“
Ve skupině máte ještě Velkou Británii a Nizozemsko. Na ME postoupí ze skupiny tři ze čtyř, což se zdá jako povinnost. Ale může to být zrádné, že?
„Přesně tak. Není tam žádný outsider, u kterého by se čekalo, že nám stačí ho dvakrát porazit a máme hotovo. S Nizozemci jsme hráli na mistrovství Evropy, Britové byli taky na posledním turnaji a Řecko je samozřejmě evropský power house. Soupeři nejsou vůbec špatní. Může se stát, že porazíme jeden tým dvakrát a ten pak šmikne někoho dalšího a celé se to zamotá. Bude se hrát na skóre a tak dál. Ale myslím, že pokud vyhrajeme tři zápasy, tak máme postup hotový.“
Vy jste v poslední sezoně nastupoval za London Lions, přední britský tým. Právě proti Velké Británii se bude hrát v pondělí v Pardubicích. Bude to pro vás speciální?
„Určitě. Zahraji si proti klukům, se kterými jsem byl spoluhráč, a s několika jsme se stali dobrými kamarády a jsme pořád v kontaktu. Rád je uvidím, rád si proti nim zahraju.“
Národní tým loni převzal po Ronenu Ginzburgovi Španěl Diego Ocampo. Jaká jste vysledoval změny?
„Jak se trénuje a přistupuje k přípravě na zápas, je úplně jiné než dřív. S Nenem jsme v podstatě od první minuty jeli pět na pět, řešilo se hodně málo. On předpokládal, že individuální detaily prostě všichni umíme. Diego se víc zaměřuje na to, abychom měli fundamentals, jak se říká, správně. A hra pět na pět je pak už nadstavba.“
I herní projev má být jiný?
„Příliš ne. Zase se budeme snažit hrát hodně rychle dopředu, předpokládám, že myšlenka na postupný útok pět na pět bude až někde hodně vzadu.“
Takže staří pardálové budou muset lítat dopředu.
„No jo, co se dá dělat? Sice jsme starý, ale zatím ještě vypadáme všichni docela zdravě.“
Jak vás osobně francouzská liga připravila na bouřlivé páteční prostředí v hale Olympiacosu Pireus?
„Musím říct, že atmosféra ve Francii na basketu mě opravdu překvapila, v podstatě všechny zápasy jsou vyprodaný. Například v naší domácí hale jsem ještě ani jednou neviděl prázdné místo, takže úplně super. A Řecko? Předpokládám, že atmosféra bude bouřlivá. Řekové jsou ještě možná víc zapálení do basketu. Francouzi se přece jenom spíš chodí podívat, Řekové chodí vyloženě fandit. Takže atmosféra by měla být super a je to dobře, před plným hledištěm se vždycky hraje líp.“
Jak zatím hodnotíte klubovou sezonu a přesun z Londýna do francouzského Choletu?
„Skok to byl obrovský. Cholet je menší rodinnější město, což mi vyhovuje. Děti chodí do francouzské školy, učí se jazyk. Lidi tam basket absolutně milují, je to skoro někdy až moc. Ale na to si člověk nemůže stěžovat.“
Jak se to projevuje?
„Při zápasech je pokaždé plná hala, máme opravdu hodně kontaktů s fanoušky. Klub se snaží, abychom se s nimi hodně potkávali, pořád máme nějaké akce. A taky chodíme stejným vchodem do haly jako fanoušci. Což je po prohraném zápase někdy zvláštní. Pohledy některých nejsou občas úplně příjemný, ale to k tomu prostě patří. Zatímco si sezonu užívám, i když výsledkově je to hodně nahoru dolů. Nemáme moc široký kádr, hrajeme ještě k tomu i Champions League. Takže čtyři pět zápasů hrajeme dobře, pak zase přijde krize a prohrává se. Francouzská liga je strašně vyrovnaná. Pokud máte špatný období, nemáte se kde chytit na nějakém slabším soupeři a jde to hrozně rychle. Ale zatím jsme tam, kde jsme chtěli před sezonou být. A to se počítá.“
Cholet postoupil do další fáze Champions League, ve francouzské lize vám patří deváté místo z osmnácti s bilancí 11:12. Jste spokojený i s herním vytížením?
„Ze začátku bylo minut opravdu hodně, pak jsem bohužel chytil nějaký virus, který se mi tři týdny pořád vracel. Prostě střevní problémy, zhubnul jsem šest kilo, nebylo to úplně ideální a trvalo, než jsem se zase dostal na normální váhu. Ale pak jsem se zase vrátil do rytmu, poslední měsíc mám zase střely i minuty, takže jsem spokojený.“
Cítíte, že ve Francii je teď basket žhavé zboží, když mají v NBA Victora Wembanyamu?
„Je to tam hodně znát. Francie má nejvyšší počet cizinců v NBA spolu s Kanadou, příští draft mají být další tři Francouzi vybraní do desítky. Basketbalový boom tam opravdu znát je, spousta zápasu se hraje ve velkých halách před patnácti, šestnácti tisíci lidí. Pařížský tým chce taky do Euroligy, takže by tam měli mít už tři kluby. Basket tam v tuhle chvíli začíná nabírat hodně na obrátkách. Stoprocentně je to nejlepší soutěž, v které jsem kdy hrál.“
Francouzská liga má pověst hodně fyzické a obranné soutěže. Potvrdíte ji?
„Rozhodně. Tam je daleko těžší skórovat než v Champions League. Já už v lize prakticky nelezu do bedny, ve Francii to nemá cenu. Tam se vždycky zjeví někde nějaká dlouhá ruka nad obroučkou… Hráči jsou tam vyšší a fyzičtější, hřiště je kvůli tomu daleko plnější a je těžší dávat body.“
V Champions League to pak máte zase snazší. Na podzim jste překonal hranici tisíce bodů jak první hráč v dějinách téhle soutěže. Jaký to mělo ohlas?
„Obrovský, byl to docela blázinec. Vůbec jsem nečekal, že to bude tolik lidí řešit. Až mi to udělalo trochu problém, protože najednou všichni počítali, že už mi chybí jenom pět bodů. Nakonec bylo docela těžký je dát. Pak jsem byl rád, že mám tisícovku za sebou, můžu hrát zase víc v klidu dál a soustředit se jen na basket.“
Jaká byla nejlepší gratulace?
„Byla jich fakt spousta. Hezké bylo, že hned po zápase vidím našeho asistenta, jak běží přes celé hřiště. Říkám si, co blbne? Ale on mi nesl zápasový míč. Mám ho doma schovaný. Nejsem velký archivář, ale tenhle jsem si schoval jako vzpomínku.“
