Hledal zaměstnání, posílal životopisy. Teď dělá kapitána v Olomoucku
Před sezonou se 26letý Martin Nábělek vrátil do týmu BK Olomoucko, kde působil na počátku své kariéry. Nabídka od současného zaměstnavatele byla záchranou, jelikož nikdo jiný neměl o jeho služby zájem. Vypadalo to, že bude hledat klasické zaměstnání, nakonec díky působení na Hané nemusel. „Rozesílal jsem životopisy,“ vzpomíná pro iSport.cz.
V létě opustil Slunetu Ústí nad Labem, následoval přesun do Olomoucka. Do známého prostředí. Za Prostějov a současný nástupnický klub hrál totiž Martin Nábělek na počátku kariéry. Přitom nechybělo moc a došlo k přerušení či dokonce konci kariéry...
„Po konci minulé sezony byla moje situace složitá. V jednu chvíli to nevypadalo, že vůbec budu mít nějaké angažmá. Hledal jsem si klasické zaměstnání, rozeslal jsem desítky životopisů. Netušil jsem, zda mi ještě basket vyjde. Nakonec se ale ozvalo Olomoucko, za jehož nabídku jsem velmi rád. Jsem vděčný, že to takto dopadlo. Rozhodlo i to, že jsem z Moravy. V době podpisu byla moje přítelkyně v sedmém měsíci těhotenství a nebyla to úplně optimální situace, abych hazardoval s tím, zda budu někde pracovat, nebo ne. Přítelkyně je z Ostravy, já z Kroměříže, takže to máme blízko domů. Máme třítýdenní holčičku, rodina za námi může jezdit,“ pochvaluje si Nábělek.
I díky tomu si naplno uvědomil, jak málo může stačit ke konci toho, co dělá celý život. „Prostředí profesionálního sportu je nevyzpytatelné, prostě to jednou skončí. Po minulé sezoně jsem nečekal, že by to mohlo skončit teď, což se naštěstí nestalo. Může to skončit třeba příští sezonu, ale já si vysnil hrát basketbal profesionálně. Jsem o to vděčnější, že můžu pokračovat dále, když jsem už byl jednou nohou od konce. O to víc to neberu jako samozřejmost a užívám si každého dne, kdy mohu hrát basketbal,“ říká s vděčností.
Olomoucko hrálo proti Nymburku v první čtvrtině vyrovnané utkání. Pak ale vedoucí tým tabulky postupně odskočil do pohodlného náskoku a vyhrál na Hané 91:69. „Myslím si, že jsme odvedli dobrou práci. Tři čtvrtiny to vypadalo na vyrovnané utkání, jako to s Nymburkem bývá, poté však stačí tři minuty polevit, mít ztráty míče a je to najednou dvouciferný rozdíl ve skóre. Takhle přesně to bylo i v tomto duelu, ale za mě jsme byli rovnocenným soupeřem,“ hodnotí Nábělek páteční zápas.
Nymburk patří dlouhodobě k absolutní špičce českého basketbalu a vyhrává jeden titul za druhým. Připravit se na takového soupeře může být odlišné oproti zbytku ligy. „Když jsem v loňské sezoně hrál za Ústí nad Labem, střetli jsme se s Nymburkem ve finále. Nějaké zápasy jsme s nimi i vyhráli, také jsou to jenom lidi a hráči. Dá se na ně připravit, nejsou to bohové. Nemusí mít svůj den, když se všechno sejde, dá se zápas urvat,“ popisuje.
Právě závěr Nábělkova angažmá v dresu Slunety byl v duchu historického finále, do kterého se severočeský klub dostal poprvé v historii. „Bylo to něco neskutečného. Už i semifinálová série byla hodně pikantní, vyzvali jsme v ní totiž nedaleký Děčín. V Ústí na Slunetu chodilo třeba i dva a půl tisíce lidí a atmosféra byla parádní. Budu na to vzpomínat ještě dlouho, doma v šuplíku mám stříbrnou medaili a rád se na ni občas podívám. Musím makat dál, aby se to někdy zopakovalo,“ přeje si.
Nábělek přišel na Hanou a hned mu byla svěřena pozice kapitána týmu. V té je ale atypicky ve dvojici, a to s Adamem Gogou, který posílil tým ze sestupujícího Kolína. „Adam je víc vokální, na zápasech je on vedený jako kapitán a na devadesát pět procent má pomyslnou pásku on. Já mám spíše roli pobočníka. Známe se mnoho let, hráli jsme spolu v mládežnických kategoriích a v Prostějově jsme spolu navštěvovali stejnou školu. Já byl o ročník níž. Veškeré věci okolo řešíme společně a pak je to spíše on, který jde mezi kluky a k trenérovi. Tak to u nás funguje,“ vysvětluje Nábělek.
Goga není jediný, s kým se Nábělek zná z minulosti. Vzpomněl i na ostatní, které potkal ve stejném dresu už předtím. „Znám se z minulosti s Dominikem Žákem, se kterým jsem hrál v Ostravě. Byl tam s námi, absolvoval přípravu a pak se rozhodl jít sem do Olomoucka. S Jirkou Svojanovským se znám skrze mládežnické kategorie, kde hrál v Prostějově s mým bratrem a potkávali jsme se. On je ten český basketbalový rybníček malý a člověk se od pohledu zná s každým,“ dodává.
Olomoucký klub před sezonou udělal mnoho změn v kádru, z loňského složení zůstal pouze Dominik Žák a Jan Grmolenský, ostatní přišli v létě jako noví hráči. „V mé kariéře jsem dosud nezažil, že bych přišel někam, kde se událo tolik změn. V Ústí se to taktéž často obměňovalo, ale jen v rámci hráčů z ciziny. Nicméně když jsem v tom týmu minulý rok nebyl, ani to není zas tak velká změna. Spíše to beru jako úplně nový tým,“ podotýká.
Olomoucko hraje svá utkání v Čajkaréně, která se na zápas s Nymburkem zaplnila 598 diváky. Ti vytvořili pro domácí hráče atmosféru již od úvodu střetnutí. I tak si Nábělek myslí, že klub má na to hrát ve větším zázemí.
„Byl bych byl rád, kdyby se hrálo ve Sportovní hale Univerzity Palackého, kde jsem hrál basketbal za dob svého studia. Kapacita je tam vyšší, vejde se tam více lidí, návštěvy by mohly být lepší. Olomoucký basketbal by si to zasloužil, aby chodili diváci, aby byly dobré výsledky. Jsem rád za to, kde hrajeme, ale rád bych nás viděl v nějaké větší hale. O tom však já nerozhoduji.“
