Bartoň: Moje současná pozice se mi nelíbí

Ale ke střelám se nedostane. O svých trablích ale mluví uvolněně a mnohdy pobaveně.

V sobotu vás čeká zápas v Malaze proti Jiřímu Welschovi a vašemu bývalému trenérovi z Badalony. Máte na ně spadeno?
„Normálka (smích). Bude to složitý, doma hrají velmi dobře, svižně. Nesmíme dělat hlouposti a ztrácet míče. Snad se pak potkáme na kafi.
Pokud prohrajeme, budu muset na týmovou večeři.“

Máte co probrat, oba dostáváte od trenérů důvěru. Barcelona i Malaga jsou na ligové špici, před Realem Madrid nebo Badalonou. To jsou dobré zážitky, ne?
„Ale jo. Oba hrajeme na pozici tři, která je dost problematická. Hlavně u mě. Navarro dostává hodně míčů a já musím být vždycky na druhé straně, dál od balonu. Když teda hraju. (smích) Jirka to má podobné, ale co jsem viděl, hraje mnohem líp, vyváženěji než pod Scariolem. Ale taky toho moc nenastřílí. Když hrajeme v takových klubech, tak je nejdůležitější, že se týmu daří. Pak je všechno jednodušší. Osobní statistiky tu jde nahánět velmi těžko.

Bartoň v Barceloně

Zápasy 11 Střely za 2 b 11 Proměněné 8 Střely za 3 b 22 Proměněné 7 Minuty 16 Body 2,5 Doskoky 2,1

Že by se u vašeho jména přestalo používat označení střelec?
„Je to těžký. Nebudu lhát, že jsem s mojí úlohou spokojený. Ale musím brát, co je. A když přijde šance, musí být připravený. Což je nejdůležitější a nejsložitější.“

Ale když jste volný, střílet můžete?
„To jo. Jenže oproti Badaloně nehrajeme tak rychle do útoku, z toho jsem hodně těžil, měl jsem i dost útočných doskoků. Tady jsem svázanější. Akce se hrají hlavně pro Navarra, nebo pro pivoty Andersena a Santiaga. Navíc když střílí Navarro, tak mám pokyn, že nesmím jít na útočný doskok, ale musím zpátky, aby soupeř neudělal rychlý protiútok. Takže ani ten útočnej doskok se mi někdy nepodaří udělat.“

Plníte tedy roli volavky
„Jo. Právě proto tolik nestřílím, protože soupeří vědí, že umím střílet a neodstoupí ode mě. A když jo, tak musím čekat, aby mi kluci přihráli, což se taky ne vždycky stane. (úsměv) Mám organizovat hru, v obraně i v útoku. Musím dělat černou práci. Navíc tady není podobný typ hráče jako já, takže když hrajeme proti silnějšímu týmu, který má někoho kvalitnějšího na trojce, jsem schopný ho líp bránit. Jestli někde vstřelím pár bodů, to je bonus.“

Vadí vám hodně, že úkol střílet mají jiní?
„Vadí. Ale nejhorší to je, když se týmu nedaří a stagnuje. Pak mi přijde blbý, že se hraje furt do plných a že nevyužíváme všech hráčů a našich možností. Nejsem jediný, týká se to dalších čtyř pěti lidí. Nejsme v rytmu, a když konečně přijde střela, máme studenou ruku, a to se pak střílí blbě. Když vystřelím dvakrát za zápas, může to být nula procent, padesát nebo sto. (smích) Musím to brát pozitivně. Když se vyhrává, skousává se to líp. Když se prohraje, je to bída.“

Zatím jste ale v sezoně prohráli jen třikrát.
„Zatím to máme slušný. Ale nejsem moc spokojený s kvalitou naší hry. Hráli jsme výborně asi měsíc, poslední dva tři týdny to skřípe.“

Bojuje se o každou odehranou minutu, není v týmu nevraživost?
„Každý ví, že musí trochu ubrat z toho, co chce. Je to malej koláč na hodně lidí. Trenér to nemá jednoduchý.“

A má to pod kontrolou? Nedošlo ke konfliktu?
„Napětí a tlak je tady pořád. Někdy to zaskřípalo. Ale velký konflikt nenastal.“

Velkokluby občas hřeší na to, že hvězdy na sebe žárlí…
„Rušivý element, který by pořád prudil, tu nemáme. Navíc bychom si to pohlídali. Nemusím být hvězda týmu, ale nenechám nikoho, aby rozpitvával mužstvo. To bych nedovolil já ani trenér. Že někdo nehraje a chtěl by hrát víc, to tu samozřejmě je. Máme tu dvanáct hráčů, kteří prostě chtějí hrát. Ale to je přirozené.“