Stoleté podvody na Tour: vynalézavost šokuje. Jízda vlakem i svědivý prášek v trenkách
Tour de France vymyslel vydavatel časopisu L´Auto, aby zvýšil jeho prodej. V prvních letech to však přineslo také velký nárůst podvodů, jaký do té doby neměl obdoby. Zkrácení si trasy jízdou vlakem, tažení za autem na špagátu s korkem v puse, nebo třeba i sypání svědivého prášku do trenek soupeřů. To je jen pár perliček. Cyklisté byli na začátku 20. století opravdu vynalézaví. Až tak, že nyní nejslavnější závod planety málem kvůli nim skončil po druhém ročníku.
V současnosti je Tour de France nejslavnějším a také nejsledovanějším cyklistickým podnikem planety. Je tak nemožné, aby se v něm děly podvody, jaké vymysleli závodníci v jejích zaváděcích letech. Už tehdy šlo o tak výjimečný a dobře honorovaný závod, že jej chtěli muži na bicyklech vážících dost přes deset kilo vyhrát za každou cenu. Doslova.
Už v prvním ročníku se nějaké podvůdky objevily, ale co se dělo při druhé edici v roce 1904, to nemělo obdoby.
Jízda vlakem
První dva ročníky měly jen šest etap, jenže pořádně dlouhých. Vůbec první etapa celé, teď už víc než stoleté, historie měřila 467 kilometrů! A nebyla nejdelší. „Tak proč si takovou štreku trochu nezjednodušit?“ řekli si tehdejší závodníci včetně třeba i premiérového vítěze Maurice Garina. Původním povoláním kominík si proto část námahy ušetřil cestou vlakem. Cílem v Paříži pak projel jen o 3:28 minuty dřív než jeho pronásledovatel. Jenže Union Vélocipédique Française se na celém závodu spousta věcí nelíbila, a tak zahájila vyšetřování. To trvalo čtyři měsíce a na jeho konci byla diskvalifikace první čtveřice a dalších devíti jezdců, kteří si také měli cestu zkrátit vlakem či autem. Nicméně nešlo zdaleka o jediné prohřešky.
Výstřely do vzduchu
K tomu, aby se zbavili soupeřů, využívali cyklisté také své fanoušky a krajany. Takto se dokonce stovky diváků u trati, kteří stranili Antoinovi Faurému, vrhly hned ve druhé etapě ročníku 1904 na nebohé muže včetně Garina, a začali je mlátit hlava nehlava, házeli po nich kameny, bili je klacky. Celé to zastavil až výstřel do vzduchu z auta ředitele závodu.
Kdyby přeci jen dvěstěhlavému davu někdo zvládl ujet, pojistili si to Faurého fanoušci ještě hřebíky, připínáčky a rozbitým sklem vysypaným na silnici, což se i v dalších letech stalo hitem.
Korek na provázku do pusy
Některým cyklistům bylo hloupé rovnou nastoupit do vlaku či auta a riskovat, že je někdo uvidí a budou vyloučeni. Přesto chtěli ušetřit množství sil, a tak používali jiný fígl. Na provázek či drát uvázaný k autu připevnili korek, ten strčili do pusy a „nenápadně“ se nechali potáhnout vozem. S tím přišel třeba i Hippolyte Aucouturier. Ten byl jedním z favoritů už v prvním ročníku, který ale kvůli otravě z pití (podle něj msta některého u rivalů) nedokončil. A tak tentokrát nechtěl nic ponechat náhodě. Jenže komisaři si toho všimli a Francouz byl diskvalifikován z celkového pořadí, mohl však bojovat o výhry a odměny v etapách.
Svědivý prášek
Ani tím však stále výčet podvodů v jediném ročníku nekončí. Fair play v této době opravdu zůstávalo zamčené v trezoru. Cyklisté si vzájemně snažili uškodit, jak jen se dalo. Ať už šlo třeba o přisypání prášku na spaní či prostředků s projímavými účinky do pití nebo jídla.
V akci byl ale i jiný prášek, a to ten svědivý. Ten někteří výtečníci nasypali soupeřům do trenek. Ti pak během závodu měli úplně jiné starosti, než se soustředit na rychlé šlapání.
Po všech těchto skandálech v roce 1904 to dokonce vypadalo, že první ředitel Tour de France Henri Desgrange bude i jejím posledním. „Tour je mrtvá, jsme zhnuseni,“ pronesl prý tehdy Desgrange.
Ovšem další rok se nechal ještě přemluvit a historie závodu, který si po desítkách let vysloužil přezdívku „Stará dáma“, se mohla psát dál. I s dalšími podvody.
Mezi oblíbené v letech po druhé světové válce třeba patřilo sypání kamení či těžkých kovů do lahví na pití, aby byli závodníci ve sjezdu těžší a nabrali vyšší rychlost. Specialistou na to byl Jean Robic, vítěz z roku 1947, který si na vrcholcích kopců nechával podávat lahve s olovem. Když na tento trik pořadatelé přišli a zakázali používání pevných kovů, nechal si Robic do lahví lít rtuť.
