Kariéra slovinského fenoménu Primože Rogliče lze pojmenovat krátce: vzlety a pády. To druhé mnohdy převažuje. Poslední velký pád vedl k odstoupení na Tour de France. Pak přišel vzlet v podobě olympijského zlata v časovce. Na španělské Vueltě už má za sebou hned dvojí bližší prozkoumání vozovky, vždy naštěstí vyvázl bez větších potíží. Přijde další výlet k výšinám v podobě třetího triumfu na Vueltě? Náročný poslední týden a závěrečná časovka hrají v jeho prospěch.
Hrůzné obrázky jeho pádu ze skokanského mamutího můstku v Planici v roce 2007 dodnes najdete na internetu. Stejně jako tam najdete celou řadu fotografií Primože Rogliče v roztrhaném dresu s ošklivými šrámy na boku a stehnu. I když kariéru skokana na lyžích ukončil talentovaný Slovinec až o čtyři roky později, právě pád z Planice byl jedním z hlavních důvodů. Od té doby už totiž nedokázal předvádět takové výkony jako dřív.
Na čem však předvedl, co nikdo nečekal, bylo silniční kolo. Rogliče si údajně všimli při jedné z vyjížděk na Pokljuku a od té doby nabrala jeho nová kariéra raketové tempo. Co si však ponechal i v cyklistice, byly právě pády. Ačkoliv dosahuje vynikajících výsledků a oslavil už řadu úspěchů, karamboly ho provází až nezdravě často. Jaká je příčina tohoto faktu? Roli hraje prý právě to, že se k závodění na kole dostal až v pozdním věku.
„Za nás, i když to hrozně nerad používám, bylo rozdělení kategorií trošičku jiné. Byli junioři, potom amatéři a ti nejlepší amatéři se mohli stát profesionály. A málo komu se podařilo přestoupit, byť jako špičkovému juniorovi, přímo k profesionálům. Drtivá většina aspoň prodělala amatérské závody. Byli více vyježdění, vyzávodění. A to je u Rogliče nejspíš první faktor, proč tak často padá,“ myslí si Jiří Škoda, bývalý československý cyklista, majitel olympijského bronzu ze závodu družstev.
Pro ty, kteří si vybaví zejména Rogličův pád na letošní Tour de France, ze kterého si odnesl tak bolestivé odřeniny, že nakonec závod nedokončil, připomenutí dalších z posledního přibližně roku. Začalo to, když se po covidové pauze sezona opět rozjela. Nejprve ovládl Tour de l´Ain, jenže pár dní na to spadl v dresu lídra závodu na Critériu du Dauphiné, které nedokončil. Do Tour de France pak vstupoval s tím, že neví, jak se mu s následky zranění pojede. Jelo se mu dobře, dlouho vedl.
Sezona 2021 a hned v jejím úvodu znovu. Tentokrát týdenní etapový závod Paříž – Nice. Roglič opět ve žlutém dresu lídra nezvládl sjezd v předposlední etapě a o vedení přišel, závod dokončil celkově patnáctý. Už zmiňovaný největší pád této sezony mají v paměti asi všichni cyklističtí fandové, došlo k němu ve třetí etapě Staré dámy a sedřel si při něm velkou část levé poloviny těla.
Když byla řeč o pádech v dresech lídra závodu, do této sbírky přidal Roglič další kousek v minulém týdnu na Vueltě a España, kde zaútočil, aby najel náskok na hlavní soupeře, jenže při sjezdu mu to v zatáčce podjelo a on opět skončil na zemi. A o pár dnů později znovu, kde byl ale účastníkem hromadného pádu.
Proč tolik padá zrovna on, ptáte se? Zde se vracíme k původnímu vysvětlení a tomu, že s cyklistikou pořádně začínal až v 21 letech. „V pelotonu je poměrně hodně jezdců, kteří jsou bývalí dráhaři a přešli na silnici. Jde tam vidět, že způsob šlapání, ale hlavně technika je na podstatně vyšší úrovni. A stejně to platí u těch, kteří závodili i BMX, jako třeba i Zdeněk Štybar, když byl menší, pak cyklokros a tak dále. Je očividné, že ti, kteří mají takovou průpravu, nebo není jejich kariéra nějak uspěchaná, jsou na tom technicky o hodně lépe,“ vysvětluje Škoda.
Pády k cyklistice patřily vždy a vždy v ní budou, a to zejména v začátcích významných etapových podniků jako je Tour de France. „A v takových pádech pak vynikají jezdci s vytříbenou technikou, kteří jsou schopni všechno tohle absolvovat, ví, co si můžou dovolit, mají odhad o hodně větší než ti, kdo tolik vyježdění nejsou,“ je přesvědčený majitel bronzu z časovky družstev na MS 1981.
Jeden z posledních pádů slovinského hrdiny byl ve sjezdu, stejně jako ten na Paříž - Nice. I zde může hrát hlavní roli vytříbenost techniky. Podle Škody zde ale může být důležitý ještě jeden faktor, a tím je jeho nebojácnost. „Kdo někdy stál na skokanském můstku, byť jen v teniskách, a trošku tam pofukoval vítr, ví, o čem mluvím. Roglič to má asi posunuté jinde, a když je ochoten a schopen skočit z můstku, tak možná v určitý moment na silnici nerozpozná nebezpečí, jaký to může být průšvih. Možná se do toho pouští víc nebojácně než ostatní,“ přemítá účastník dvou ročníků Giro d´Italia.
Značnou nevýhodu má dvojnásobný vítěz Vuelty navíc v tom, že potřebné zkušenosti, díky svým předchozím úspěchům, nabírá za dohledu celého světa. I proto jsou i jeho menší pády víc vidět a víc se o nich mluví. Na vše ale může nechat zapomenout a vyšperkovat letošní sezonu třetí celkovou výhrou španělské Grand Tour v řadě v neděli po závěrečné časovce v Santiagu de Compostela.
Na aktuálního lídra Odda Christiana Eikinga sice v tuto chvíli ztrácí 1:36 minuty, ale poslední týden má být podle organizátorů Vuelty nejtěžším v historii, a to Slovincovi sedí. Navíc mu do karet hraje právě časovka v posledním dnu. „V kontextu toho, co je čeká, včetně časovky, ztráta 1:36 není nic. Já mu věřím a myslím, že, pokud se nepřihodí něco mimořádného, vyhraje,“ je přesvědčený Škoda.
Témata:
cyklistika, pády, skoky na lyžích, sport, Vuelta, Primož Roglič, Jiří Škoda, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
