Žebříček, na kterém je na prvním místě evropského pořadí, dost možná už visí na zdi apartmánu v Gironě, kde má Petr Vakoč základnu. „Dívá se na to krásně. Nikdy by mě nenapadlo, že budu takhle vepředu… vlastně úplně nejvýš. To je něco neskutečného,“ zjihne predátor silničních závodů, když dojde řeč na jeho letošní bilanci.
Zarámujete si ten žebříček?
„Asi jo. Vytisknu si ho a někde ho vystavím.“
V letošní zimě jste podnikl několik změn. Šlo o něčí doporučení?
„Sám jsem to chtěl zkusit. Už vloni se o Austrálii přemýšlelo, tým mě do toho trošku přemluvil. Tehdy z toho sešlo, tak jsem si letos řekl, co tu myšlenku oprášit. Chtěl jsem sezonu začít brzo, mít prostor ukázat se. Po dvou letech, kdy jsem si moc vybírat nemohl, jsem tentokrát měl větší slovo a od týmu ve svém rozhodnutí podporu.“
Vyšla změna na 105 procent?
„Ty jo, na sto deset. (usmívá se) Zkrátka hodně. V Austrálii to bylo těžké, protože domácí borci byli rozjetí a extrémní teplo mi taky tolik nevyhovuje. Výsledek taky nebyl ještě takový. Ale záměrně jsem si dal vysoký cíl. Raději si dám vyšší, na který nedosáhnu, než nižší.“
| POŘADÍ | JMÉNO | POČET BODŮ |
| 1. | PETR VAKOČ | 390 |
| 2. | Arthur Vichot | 365 |
| 3. | Diego Ulissi | 360 |
| 4. | Sonny Colbrelli | 350 |
| 5. | Alejandro Valverde | 307 |
Kromě toho jste tam načerpal zkušenosti a sebevědomí.
„Vždycky jsem chtěl být lídrem, vyzkoušet si to. Chci se prosadit, ne zůstat domestikem. I když u nás v týmu je to hodně těžké a není snadné dostat šanci. Když ji dostanu, snažím se ji využít.“
Pracujete v přípravě i mimo kolo? Studujete trasy závodů na internetu, promítáte si, kde se dobře útočí, kde je potřeba být ve střehu?
„Pokud je to možné díky tomu, že se závod jede tam, kde už se jel dřív, studuji výsledky a videa, abych viděl, co se na trati dělo, mluvím se závodníky od nás a se sportovními řediteli. Plus si projedu část trati, cíl. Většinou to ale možné není, dojezdy jsou často odlišné. Hodně práce odvede vedení týmu, dává nám podklady, ukážou nám důležité úseky.“
Paradoxně ani jeden z víkendových spurtů ale nebyl podle narýsovaného scénáře…
„Ne, to určitě ne. (usmívá se) V jednom z nich jsem zůstal trochu zavřený, cítil jsem jezdce na zádech, vzdalovala se mi špice. Před sebou jsem uviděl místo, o kterém jsem z videa věděl, že tam je 200 metrů do cíle, tam jsem plánoval začít spurtovat. V tu chvíli byla první myšlenka vyrazit, jít za tím. Sice jsem záhy zjistil, že to je ještě daleko, ale už se nedalo nic dělat. (úsměv) Pokusil jsem se do toho dát všechno a vydržet to.“
Co jste si doma v Gironě nadělil za odměnu?
„Opravdu jsem si to užil. V pondělí jsem si udělal nádherný den, s kamarády jsme vyrazili na projetí, zastavili jsme v kavárně, strávili jsme odpoledne na sluníčku.“
Teď si užíváte úspěch, ale to nejlepší z jara vás podle mnohých teprve čeká. Vidíte to taky tak?
„Pokračuji teď o víkendu na Strade Bianche, pak jsou dva týdny na přípravu. Psychické naladění je dobré, teď půjde o to udržet nebo ještě vylepšit fyzickou kondici. K tomu prostor je. Chce to asi nepřehnat to s tréninkem, neutavit se. S tím zkušenosti já i trenér máme. Věřím, že moje kondice bude minimálně stejná, ne-li větší, a budu na ardénských klasikách jedním z hlavních protagonistů.“
Jste v takové ráži, že se musíte na silnici krotit?
„V tréninku ne, spíš v závodech. Mluvil jsem o tom s týmem, že vloni jsem do všech etapáků šel naplno, ale že je lepší vybrat si některé dny, kdy to vezmu volněji. To mi úplně nejde. Když závodím, neumím to brát lehce. Na rozdíl od tréninků. Mám jich dost, ale znám míru.“
| POŘADÍ | JMÉNO | POČET BODŮ |
| 1. | Simon Gerrans | 755 |
| 2. | Richie Porte | 485 |
| 3. | Diego Ulissi | 455 |
| 4. | PETR VAKOČ | 410 |
| 5. | Sergio Luis Henao | 405 |
Související články
