Mistrovství sedmnáctek v Kataru ukázalo: fotbal má stejný problém jako hokej
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Do země, kde se Lionel Messi stal nesmrtelný, sebral tady pohár pro vítěze mundialu a po epochálním finále proti Francii donutil k slzám dojetí, bez přehánění, miliardy fanoušků, vyrazili s deklarovanou ambicí. Postoupit ze skupiny. To se na světovém šampionátu do 17 let, který absolvovala česká reprezentace U18 (zásadní byla chvíle, kdy postup na turnaj tým vybojoval, což se událo v minulém roce), mužstvu kouče Pavla Drska podařilo.
Úkol zaknihován, splněn, jenže dojem z mistrovství rozhodně růžový není. Bohužel, nelze však realitu barvit na růžovo.
I když lze samozřejmě namítnout, že mančaftu scházel totálně odskočený lídr Kryštof Čížek, střední záložník s klíčovým vlivem na výkon. Hráč Hoffenheimu, kam přes velkou nevoli vedení Slavie odešel na začátku roku 2024, doléčuje zánět stydké kosti a nestihl se na Katar dát dohromady.
Rozhodně by pomohl, jenže otáčet se na jeho absenci by bylo nízké.
Dokumentuje to cesta turnajem, po které junáci vyrazili. Pojďme si ji projít. Jasná výhra 6:1 nad Tádžikistánem, snový vstup. Objektivně, sok nebyl z nejlepších, na druhou stranu Asiaté padli s favorizovanými Spojenými státy americkými pouze 1:2.
Potom dvě prohry, které nic nezměnily na postupu - s Burkinou Faso a USA. V play off pak jednoznačný (ne tolik výsledkově, nýbrž herně) s Itálií. Squadra Azzurra postupně utahovala šrouby, za průnikem mezi šestnáct nejlepších šla tvrdě a nakonec úspěšně.
Nepomohla ani podpora na tribunách. Dorazil Lukáš Kalvach o berlích, v současnosti hráč místního Qatar FC, s ním asi dvacítka fanoušků. Místní rezidenti, pár rodičů, i když hlavní skupina odjela po skupině.
Pro českého pozorovatele bylo nepříjemné čekání na ránu. Tušil totiž skoro s jistotou, že přijde.
Češi nestačili - bojovnost, úpornost, snahu není možné brát za polehčující okolnost. Ty jsou samozřejmost. Chyběla kvalita a také sebevědomí. Ne, to není fráze, Češi nejdou do rizika, do těžkých záležitostí, znovu a znovu se to opakuje.
Důvodů je vícero - omílání nedostatku kreativců je už poměrně únavné - na jeden však narazil i sám trenér Drsek před odjezdem v rozhovoru pro Ligu naruby. Naznačil, že mladíky nedokáže na mezinárodní úroveň nachystat česká elitní liga staršího dorostu, tedy kategorie U19.
„Je to málo. Mně pomohl přechod už do třetí ligy,“ přikývnul o pár dnů později záložník Young Boys Bern Dominik Pech, nynější člen jedenadvacítky, jehož brácha Sebastian odkopal v Kataru na stoperu všechna čtyři utkání bez vystřídání.
Pár hráčů v mužských soutěžích? To je málo
Pechovi „staršímu“ je nyní devatenáct a už se prosazuje v elitním švýcarském klubu…
Dostal totiž šanci (již dříve ve Slavii a nyní v YB), což se v tuzemsku tolik nenosí. Ze základní sestavy proti Itálii hrají proti chlapům pravidelně Jonáš Topič a Hugo Sochůrek za béčko Sparty ve druhé lize, Vít Škrkoň ve stejné soutěži za rezervu Baníku, ve třetí lize naskakuje za slávistické céčko Martin Palaščák, epizodně Matyáš Tomek.
To je málo.
Jeden příklad za další borce. Lukáš Vaněk je nejlepší hráč hradecké devatenáctky, i když patří do kategorie U18. Posunutý mezi starší je dlouhodobě, není divu, v mládežnických reprezentacích už má sedmatřicet startů.
Devatenáctka Votroků, jejíž úroveň lajnový hráč převyšuje, je v této sezoně po postupu na špici tabulky, stejně jako béčko v ČFL. Přesto si Vaněk za druhý tým zahrál jednou, proti Kolínu něco málo přes půlhodinu. S ligovým celkem netrénuje, i když zrovna na wingbecích řešil kouč David Horejš personální nouzi.
V Kataru to bylo na klukovi z Orlického Záhoří znát. Nebyl tak dominantní ve hře jeden na jednoho, level byl zkrátka výš. Zápasy v devatenáctkové lize ho stejně jako další členy kádru na šampionát dostatečně nenachystaly.
Vaňka berte jen jako příklad, fotbal jede 24/7, měl by se prosadit, má na to, je to „zdravej“ kluk. Jde o obecný jev ilustrovaný na jednotlivci.
Také Italové i další z většiny (jde primárně o ročník 2008) zatím v chlapech nepůsobí. Jenže jejich soutěže jsou na vyšší úrovni, tak to prostě je. Ostatně pro Česko nejde o anomálii, stejný problém řeší léta také hokej…
