Příznivci horských kol už o téhle slečně určitě slyšeli. Tereza Tvarůžková se nedávno stala mistryní České republiky v cross country v kategorii do 23 let. Ví moc dobře, co je to pořádná dřina. Ještě loni totiž kombinovala horské kolo s běžeckým lyžováním, byla i součástí týmu Lukáše Bauera. Jenže přišly potíže s příjmem potravy, promrznutí a loni v zimě rozhodnutí: odteď už jen kolo. Zdravotní problémy ji naučily moc se neprohlížet v zrcadle. Ale jako každá žena přece jen trochu dbá na to, aby byl i v závodech ženský půvab vidět.
Vyloženě ženské sporty a Tereza Tvarůžková, to prý spolu moc neladí. U této jednadvacetileté slečny se to ukázalo poměrně brzy. „Se sportem jsem začínala jako malá holka na gymnastice. Po prvním tréninku mi ale mamka řekla: Jdeme domů, to nebude nic pro tebe. Prošla jsem se totiž po kladině a místo abych šla ladně, tak jsem začala dupat jako slon,“ vzpomíná s úsměvem na historku z dětství.
Poté zkoušela spíš klučičí sporty jako fotbal nebo florbal. „Ale týmové sporty mě moc nebavily,“ přiznává. A pak přišlo sjezdové lyžování. Zamilovala si ho.
„To byla moje největší srdeční záležitost, měla jsem ho strašně ráda. Ale už i v mládežnických kategoriích je to šíleně finančně náročný sport a my jsme na to bohužel neměli,“ lituje Tvarůžková. Od prken klouzajících po sněhu ale neodešla úplně.
Místo sjezdového se vrhla na klasické lyžování. I v něm jí to šlo. V juniorské kategorii získala na domácím šampionátu dvě stříbrné medaile. Už v době, kdy ještě jezdila ze svahu dolů, hledala doplňkový sport pro letní měsíce. Zvítězilo kolo.
„Taťka mi řekl: Super, přes léto si pojezdíš na kole, ale hlavní budou sjezdky. Jenže potom došly peníze, takže jsme přešli na běžky. Ale kolo bylo pořád doplňkem,“ vysvětluje svou postupnou cestu k závodění na bajku.
Jestli si říkáte, že pro kolo se nakonec rozhodla proto, že jí to šlo lépe, budete překvapeni. Být to na ní, určitě by ještě i teď kombinovala oba sporty, stejně jako Ester Ledecká. Vždyť ji oslovila i někdejší hvězda českého běžeckého lyžování Lukáš Bauer, aby šla závodit za jeho tým eD systém Bauer Team. Nabídka, která se neodmítá.
„A přitom přišla úplně nečekaně, Lukáš mě oslovil sám. Neměl žádnou ženu do 23 let. Takže hledal a v reprezentačním sloupku narazil na mé jméno a oslovil mě. Byla jsem za to hrozně ráda, protože to byla úchvatná zkušenost trénovat po boku někoho, jako je Lukáš. I ostatních závodníků, byli tam navíc lidi z Francie, Polska, pak Kačka Smutná. Takže to pro mě byla úžasná zkušenost,“ vzpomíná.
Jenže zakročil osud. „Loni v zimě jsme byli na soustředění na Štrbském Plese, kde mi promrzl žaludek a střeva a začala jsem bojovat se zimou,“ shrnuje v kostce Tvarůžková. Promrzlý žaludek není běžnou záležitostí.
„Měla jsem to tak, že jsem hodně zhubla a podcenila jsem zimu. Sama nechápu, jak se to mohlo stát, ale došlo to do fáze, kdy jsem pět dní v kuse zvracela. Řekli mi, že mi promrzl žaludek a střeva a že mám omrzliny druhého stupně na rukou a na nohou. Takže od té doby jsou venku třeba tři stupně a já už bojuju s tím, že necítím prsty a je mi celkově zima, což je nepříjemné,“ přibližuje nyní už bývalá lyžařka.
Za zhubnutím stály potíže s příjmem potravy, které u mladých sportovkyň nejsou žádnou výjimkou. „Ono je to u nás v Česku hodně těžké, protože trenéři k holkám nejsou vždy úplně mírumilovní. A když je holka trošku silnější, tak jí to dokážou dát hodně sežrat.“ Pak už to jde samospádem.
„Ve sportu mě to ovlivnilo hodně. Ze začátku šly výsledky nahoru. Ale potom jsem, lidově řečeno, spadla na hubu a musela jsem začínat znovu. To bylo i po tom, kdy mi promrzl žaludek a střeva. Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Učila jsem se to delší dobu, ale jsem ráda, že jsem našla takový ten střed, jak být sama se sebou spokojená. Myslím, že každý potřebuje něco jiného, má to nastavené v těle jinak a nikdo nemůže být jenom hubený a vypracovaný,“ uvědomuje si mladá sportovkyně.
Už dřív jí bylo jasné, že časem si bude muset zvolit mezi lyžemi a kolem. Po této životní zkušenosti bylo rozhodnuto. Dál už jen na horském kole. Když se Terezy zeptáte, jak dlouho se věnuje právě cyklistice, tak odpoví, že naplno zhruba půl roku. Celkově je to však víc než sedm let, během kterých se naučila mnohé, i překonávat strach a jít do velkého vypětí fyzických sil.
„Tenhle sport je strašně nedoceněný, ať pro muže, nebo pro ženu. Protože je to fakt šíleně namáhavé, jak psychicky, tak fyzicky. Psychicky hlavně proto, že organizátoři a diváci chtějí na tratích čím dál víc umělých překážek a nebezpečných sekcí. Člověk se proto musí hlavou překonat, aby vůbec do něčeho takového najel,“ vysvětluje Tvarůžková.
Zatímco jiní nebezpečné překážky raději přejdou pěšky, ona ne. „Každý to má asi jinak. Někteří se bloknou a řeknou: Ne, já to poběžím. Ale já to mám tak, že strašně ráda zkouším nové věci. Většinou si jedu trať projet s týmovými kolegy, a když vidím, že to někdo zkusí přede mnou, tak si říkám, že všechno jde sjet a musí se to nějak zvládnout. O to větší radost pak člověk má, když to sjede. Mě tyhle výzvy naopak baví.“
A co fyzická dřina? „Když to shrnu, jen za půl roku mám teď přes 500 hodin na kole a nastoupaných přes 104 tisíc výškových metrů. Takže je to opravdu náročné. Aby člověk mohl tenhle sport dělat, musí ho mít opravdu rád.“ Což ona má. Když prý není den na kole, začíná se u ní projevovat nervozita. „Já to prostě miluju,“ usmívá se sympatická blondýnka.
Mnoho sportovců se řídí heslem: Není důležité, jak vám daná disciplína jde, ale jak při ní vypadáte. „Já to mám tak, že se sama sobě v dresu líbím, možná víc než v normálním oblečení. Ale rozhodně nejsem ten typ, který by šel na kolo a maloval se, dával si make-up. To určitě ne. Jezdím třeba s růžovou stužkou, protože mi to přináší štěstí, tak proč si ji nedat do vlasů, aspoň něčím to oživit,“ přiznává.
A na důležité závody, jako je mistrovství Evropy či světa, si pak nechává dělat nehty, na nichž pak má českou vlajku.
Dotazník
Jak se kombinuje dřina a krása?
„No… Těžce. Málokdy se mi stane, že bych ráno vstala, podívala se do zrcadla a řekla si: Jo, ty dnes vypadáš hezky. Je to náročné. Ale na druhou stranu si člověk díky sportu formuje tělo a je to lepší, než kdybych ležela na gauči.“
Dělá vás sport krásnější?
„Nevím, jestli navenek, ale vnitřně určitě. Protože přijedu domů a jsem vysmátá. Vyplaví se endorfi ny. Takže myslím, že jo.“
Na co si potrpíte v módě?
„Na kole jsou to ponožky. Mám ráda takové ty crazy socks, takže křiklavé barvy nebo s nějakými obrázky: avokádem, jednorožcem a podobně. A v civilu asi nemám nic zvláštního, co bych preferovala. Možná jsem spíš takový ten klučičí typ. Kraťasy a mikina a jsem spokojená.“
Sledujete, jak vypadáte na fotkách?
„Určitě mě po každém závodu zajímají, ale spíš prostředí. Jak skáču, jestli blbě, nebo dobře. Mám většinou problém, že když se soustředím nebo jedu rychle, tak si hryžu ret. Takže moje fotky vypadají většinou… No, ne moc hezky.“
Kolik času trávíte ráno před zrcadlem?
„Já se moc do zrcadla nedívám. Dva roky zpět jsem měla problém týkající se výživy a to mi hodně změnilo život. Takže teď se do zrcadla nedívám, snažím se tomu vyhýbat.“
Kdo je váš mužský idol?
„Já asi žádný konkrétní nemám. Obecně se mi líbí muži s blonďatými vlasy nebo špinavý blond a modré oči. Hlavně ty modré oči!“ (culí se)
Který sportovec se vám nejvíc líbí?
„Určitě Johannes Klaebo (norský běžec na lyžích). A Simon Andreassen, pokud jde o cyklistu.“
Tereza TvarůžkováNarozena: 11. prosince 1998 (21 let) |
Témata:
cyklistika, isportlife, Tereza Tvarůžková, Česko, sport, Ester Ledecká, horská kola, Lukáš Bauer, Klasické lyžování, Mistrovství Evropy, Sport na Heureka.cz
Související články
