Koudelka o Rogličovi: Osudový pád a změna. Při Tour málem stekla slzička
Mohli z nich být dlouholetí soupeři na můstku. Slovinec Primož Roglič se ale nakonec vydal na kole bojovat s horskými velikány a ze skokana na lyžích Romana Koudelky má věrného fanouška. „Vueltu jsem mu strašně přál, ale mrzelo mě, co se mu stalo na Tour,“ hodnotí Koudelka letošní Grand Tour někdejšího skokana v jedné větě.
Na cestě k titulu juniorského mistra světa musel Roman Koudelka porazit i pozdějšího dvojnásobného šampiona cyklistické Vuelty. Před třinácti lety v italském Tarvisiu k němu Primož Roglič vzhlížel z pátého místa. Pár dní na to ale prožil děsivý pád na mamutím můstku v Planici a ve skocích na lyžích už mu sláva zůstala zapovězená. Našel ji ale na cyklistických Grand Tour, kde letos až v dramatickém závěrečném boji s Tadejem Pogačarem přišel o vítězství na Tour de France a minulý víkend obhájil vítězství na Vueltě. Koudelka ho bedlivě sleduje.
Jak vzpomínáte na Rogličovu skokanskou kariéru?
„Já na něj vzpomínám hezky, na všechny tyhle Slovince. Byla to silná věková kategorie, s panem Remsou jsme tam vždycky jezdili, ve Slovinsku závodilo 120 dětí a mně se tenkrát podařilo být třetí. Poprvé jsem viděl na panu Remsovi, že byl opravdu hrdý a měl obrovskou radost. To mě nakoplo do dalších let.“
Vuelta 2020: vítězství |
Znal jste se přímo s Rogličem?
„Vídali jsme se docela často. Jeli jsme spolu i na mistrovství světa juniorů, se Slovinci jsme byli parta. Já si vzpomínám, že pro nás byli velká konkurence. V Čechách jsem neměl problém vyhrát, ale když přijeli Slovinci, měl jsem co dělat, abych byl na bedně. Bylo to pro mě povzbuzení, když jsem je dokázal porazit.“
Co Rogliče ponouklo vyměnit sporty?
„Zlomový bod byl jeho osudový pád v Planici v roce 2007, kam jsme tehdy jeli právě z toho juniorského mistrovství světa, které jsem vyhrál. Jeho nechali skočit jako předskokana, mě tehdy ne. Bylo to pro mě tenkrát tvrdý. Rok předtím mě v Planici nenechal skočit Vasja Bajc, teď zase Richie Schallert. Byl jsem hodně naštvanej. Ale zpětně jsem rád.“
Co se tehdy teprve sedmnáctiletému Rogličovi přihodilo?
„On jel jako předskokan, záleželo na trenérech, jestli ho pustí. Byl tenkrát docela namotivovaný, chtěl skočit dvě stě metrů. Jenže starý mamut v Planici nic neodpouštěl, sebemenší chyba dopadla katastrofálně. Myslím, že to byl pro něj zlomový bod. Sice ještě pár let skákal, ale už to nebylo ono. Pro něj to byla konečná.“
Jak hodnotíte jeho cyklistické úspěchy?
„Vueltu jsem mu strašně přál, co mě mrzelo, byla Tour. Vueltu vyhrál už loni, Tour jsem mu strašně přál. Neměl jsem daleko, aby mi stekla nějaká slzička. V poslední časovce o to přijít bylo strašně tvrdý…“
| Juniorský mistr světa v týmech (2007), juniorský vicemistr světa v týmech (2006), 5. na juniorském MS jednotlivců (2007), 2 vítězné závody Kontinentálního poháru, ve Světovém poháru nikdy nestartoval |
Co jste říkal na to, když Roglič začal po odchodu ze skoků jezdit mezi cyklistickými profesionály?
„Byl jsem z toho překvapený. Bavil jsem se s Filipem Sakalou, říkal, že taťka s ním trénoval, že už jako mladej po tréninku sednul na kolo a vždycky ho to bavilo. Klobouk dolů! Slovinci měli vždycky silné nohy. Není se co divit, zvlášť když má takovouhle vůli a touhu, že se dokáže na takovou úroveň dostat.“
Co vy a kolo?
„Já mám kolo strašně rád, ale máme to relativně zakázané. Jezdím hlavně na jaře, po zranění, když jsem potřeboval rozhýbat koleno. Mně to baví, vyčistím si hlavu, ale pro skokany to není ideální, ztrácí rychlost v nohách.
