Dává do toho všechno. Cyklista Zdeněk Štybar vrcholí v tréninkové dřině, jejímž cílem je první soutěžní den tokijské olympiády a sledovaný silniční závod, který bude vrcholit pod posvátnou horou Fudži. Štybar se nabaluje do oblečení, aby se připravil na extrémní vedro a vlhko, které ho na Hrách čekají.
Velká část jeho soupeřů z profesionálního pelotonu právě drtí rozhodující stovky kilometrů v posledním týdnu Tour de France. Zdeněk Štybar ale cílí na jiný vrchol. Olympijský závod v Riu před pěti lety byl pro něj zážitkem do konce života. Ale nezůstane jediným. Příští sobotu v Tokiu to zkusí znovu.
„O tom závodě přemýšlím dost. Chci z toho vytěžit absolutní maximum, zajet co nejlepší výsledek. Budeme muset mít oči otevřené a čekat na dobrou příležitost,“ říká Štybar. „Závod bude hodně náročný, je to asi 4400 metrů převýšení. A poslední kopec je strašně drsný. Šest kilometrů, průměr jedenáct procent. Tam se určitě bude lámat chleba.“
Cyklisty čeká při cestě z Tokia pod horu Fudži skoro 250 kilometrů s dvěma drsnými výšlapy v druhé půlce trati. Problémem navíc budou specifické podmínky. Očekává se nejen velké vedro, ale taky vtíravá vlhkost vzduchu.
Štybar s tímhle vědomím naplánoval závěrečnou přípravu, která mu začala třítýdenním soustředěním v Livignu a vrcholí týdnem na Mallorce.
„Chtěl jsem tři týdny vysokohorského prostředí, potom přesun do tepla,“ vysvětluje Štybar. „Livigno se povedlo. Skvělé soustředění, odtrénoval jsem, co jsem musel. I když občas počasí nebylo, jak jsem si přál. I v Livignu jsme se snažili až přehřívat tělo, s extra oblečením simulovat podmínky. To samé chci teď udělat na Mallorce. Podmínky k tomu jsou ideální.“
Štybar má za sebou zkušenost ze závodu Okolo Japonska, kde si i vyzkoušel náročné stoupání v blízkosti hory Fudži.
„Měli jsme tam časovku. Aspoň vím, co mě čeká,“ usmívá se Štybar. „Je to trošku specifické. Člověk nikdy neví, jak tělo zareaguje v kombinaci časového přesunu, vedra a vlhka. Ale na druhou stranu jsme zvyklí cestovat do Kanady na Okolo Kalifornie. Nějakou zkušenost máme.“
Do Tokia vyrazí z Mallorky v pondělí, na místě bude v úterý, čtyři dny před svým závodem. Štybar tím omezí riziko tréninkové nejistoty, která pro cyklistiky v okolí Tokia za nouzového stavu panuje.
„Přesun jsem chtěl naplánovat tak, abych přijel co nejdřív k závodu. Myslím, že je lepší trénovat v dobrých podmínkách a na poslední chvíli se přesunout a tam se udržet, než tam odjet včas a jít do rizika, že se tam nebude dát pořádně trénovat,“ vysvětluje Štybar.
Kromě hvězdy týmu Deceuninck-Quick Step pojedou olympijský silniční závod za Česko i Michal Schlegel a Michael Kukrle (oba Elkov Kasper).
„Olympijský závod jsem jel jenom jednou. Je to úplně jiný závod, nedá se to ani srovnat s mistrovstvím světa, s klasikou,“ líčí Štybar. „Bude to otevřené. Tím, že je takhle blízko Tour de France, padesáti, šedesáti procentům kluků, kteří tam přijedou z Tour, to vůbec nemusí sednout. Po posledním stoupání je to 34 kilometrů do cíle. Skupinky se můžou sjet dohromady a může se bojovat o pěkný výsledek.“
Témata:
sport, Olympijské hry, cyklistika, Tour de France, Zdeněk Štybar, Japonsko, Tokio, Livigno, Fudži, Michal Schlegel, Michael Kukrle, Cyklistika na Heureka.cz
Související články
