Chlup v prestižním klubu: První dny? Horská dráha. V Tokiu se potkal s prezidentem Pavlem
Japonská baseballová liga je druhou nejprestižnější soutěží světa hned po americké MLB. Poprvé v historii se do ní propracoval i český zástupce. Marek Chlup (26) je kluk z Českého Dubu, který začínal v Arrows Ostrava. Přes pražské Eagles a univerzitní baseball v USA se dostal právě do Japonska. Podepsal smlouvu s renomovaným klubem Yomiuri Giants. „Jsem si jistý, že neexistuje Japonec, který by Giants neznal. Je to nejstarší baseballový klub v zemi. Porovnal bych to s Realem Madrid, jen je škoda, že Japonsko je v tomhle trochu uzavřené,“ hovořil Chlup o baseballové tradici, kterou mají Japonci pod kůží. Nyní čeká, až se znovu bude moci pustit do práce. Momentálně léčí ruku po zlomenině kůstky v zápěstí.
Co vůbec pro český baseball znamená, že se český hráč dostal do tak prestižní ligy?
„Doufám, že například velkou motivaci pro mladé hráče u nás. Věřím, že budou mít nějaký cíl. Mohou vidět, že je možné se i z Česka dostat do druhé nejlepší ligy na světě. Zároveň to snad otevře více možností pro některé kluky. Jsme trochu přehlížení. Sám jsem se tak cítil, když jsem byl mladší. Česko prostě není baseballová země, ale snad to pomůže individuálně, a tím pádem potom i reprezentaci.“
Kdy se to upeklo, že budete v prvním týmu Yomiuri Giants?
„Tady je 31. července deadline, dokdy hráč může podepsat hlavní kontrakt, což se mi povedlo. V prvním týmu se stala taková situace, že se zranil jeden vnější polař. Tím pádem to pro mě byla ideální situace, kdy mě povolat. On to je totiž taky cizinec. V Japonsku mají pravidlo, že v prvním týmu může být jen pět cizinců. V tomhle jsme oproti domácím hráčům v nevýhodě. Hned v druhém zápase jsem si zlomil ruku, tak to je zatím všechno. Snad nějaké zápasy ještě stihnu.“
V jakém stavu tedy momentálně jste a jak jde rekonvalescence?
„Stalo se to přímo při zápase. Šel jsem tam někdy ve čtvrté, páté směně na pálku. Při švihu jsem si zlomil kůstku v zápěstí. Jde o takovou únavovou zlomeninu typickou pro baseballisty nebo golfisty. Je to místo, kde pálka neustále tlačí do dlaně. Vyoperovali mi ji, což je standardní postup. Ona tam není úplně potřeba. Teď už jen čekám, až začnu švihat snad za nějaké dva, tři týdny.“
Do jaké míry je to komplikace ve vašem rozletu?
„Od té doby, kdy jsem si tu kůstku zlomil, uběhly zhruba tři dny, kdy jsem nevěděl, co mi je. Měli jsme totiž den volno, pak se nehrálo kvůli dešti. Potom před zápasem jsem na tréninku zkoušel pálit a nešlo to. Fyzioterapeuti mi furt říkali, že je to spíš natažený sval v předloktí. Pro jistotu jsem ale jel do nemocnice. Rentgen ukázal zlomeninu. K tomu mám i nataženou šlachu v zápěstí, což je paradoxně závažnější než ta kůstka. Čekám, až se to zahojí.“
Proti Japonsku se mu dařilo. Rozdíly v zápasech
Dalo by se pojmenovat, proč si vás Giants vybrali?
„Co mi říkali, během World Baseball Classic 2023 u japonské reprezentace působil jeden trenér, který je nyní u Giants. Zrovna proti Japonsku se mi dařilo. Od té doby mě sledoval. Trvalo skoro rok a půl, než mě potom oslovili.“
Změnilo se něco po podpisu hlavního kontraktu? Ať už jde o lepší zázemí nebo péči.
„Rozdíl je hlavně v zápasech. Jsou plné stadiony. Možná je lepší servis, například lepší jídlo. Stará se o nás víc lidí, ale jsou to spíše detaily.“
Zmizel určitý tlak podpisem smlouvy?
„Ano, dostal jsem se na soupisku sedmdesáti hráčů, kteří můžou nastupovat za A-tým. Sezona nám končí až někdy v říjnu, takže teď mám větší motivaci. Kdybych se do 31. července na tu první soupisku nedostal, vím, že bych nemohl nastoupit do hlavního týmu. Teď mám šanci.“
Jak jste se adaptoval na prostředí A-týmu?
„První tři dny to pro mě byla taková horská dráha různých emocí. V pátek večer mi volali, že jdu do prvního týmu, v sobotu už jsem hrál a v neděli ve druhém zápase přišla ta zlomenina. Ani jsem nestihl mít pořádně radost. Teď rehabilituju, zápas mě čeká nejdřív za dva týdny a těším se. Smlouvu mám jen na tenhle rok. Chci ji dostat na víc let. To je můj cíl.“
A co japonská mentalita? Sedlo vám to tam po lidské stránce?
„Přišlo mi, že jsem se adaptoval docela dobře, ale jazyková bariéra je těžká. Někdy se prostě nemůžu bavit se spoluhráči, protože nemluví anglicky a já neumím japonsky. Kultura je tady taková, že se maká naplno a lidi tolik neprojevují emoce. Celkem mi to asi sedí. Něco jsem se od nich i naučil. V minulosti pro mě bylo těžké hned spláchnout třeba nepodařený zápas. Od nich jsem okoukal, že i když se jim nedaří, další den přijdou s dobrou náladou.“
Obecně se ví, že Real Madrid je fotbalový gigant. Jak prestižní značka je váš zaměstnavatel?
„V Japonsku extrémně prestižní. Velmi složitě se to popisuje někomu, kdo tu nikdy nebyl. Já ten klub znal, ale fakt naplno jsem všechno pochopil až po příletu. Je to tady náboženství. Mnozí lidé tomu obětují život, ať už zaměstnanci, ale taky fanoušci. Jsem si jistý, že neexistuje Japonec, který by Giants neznal. Je to nejstarší baseballový klub v zemi. S Realem bych to určitě porovnal, jen je škoda, že Japonsko je v tomhle trochu uzavřené světu.“
Setkání s prezidentem
V pátek jste se v Japonsku dokonce potkal s prezidentem Petrem Pavlem. Co vám řekl?
„Potkali jsme se na české ambasádě v Tokiu. Bylo to super. Dokonce o tom prý ještě předtím slyšel, že jsem se dostal do japonské ligy. Gratuloval mi a jsem rád, že i český prezident baseball takhle sleduje.“
Na dresu máte číslo 037. Ta nula má nějaký speciální význam?
„To je takový bizár. Jak jsem říkal, že v pátek večer jsem se dostal do prvního týmu, i oni se v pátek večer rozhodli během zápasu, kdy se zranil ten Američan, že budu hrát. Tím pádem mi nestihli ušít dres. Byl jsem snad první hráč, který kdy v Japonsku hrál za první týmu se třemi čísly. Ta mají na dresech hráči mimo soupisku, aby se odlišili. Jinak je moje nové číslo 39.“
A proč tedy 39?
„Bylo mi prostě přidělené. Jak je na soupisce 70 lidí, je takové nepsané pravidlo, že čím nižší číslo, tím je hráč, řekněme, větší legenda. 39 bylo asi poslední volné z těch sedmdesáti. Jsem ale trochu zklamaný. Dnes zrovna registrovali nového hráče a ten dostal číslo 68. To bych si přál víc podle Jardy Jágra.“
Cítíte respekt japonských spoluhráčů? Berou vás?
„Myslím, že mě respektují. Oproti Americe je tady celkem málo hráčů. Dohromady je nás v Giants třeba sto. V Tokiu je jedna velká šanta a během sezony se tam všichni pohybují a navzájem se znají. Když jsem přestoupil do A-týmu, nemusel jsem se s nikým moc seznamovat. Ještě ke všemu mi gratulovali ti, co už v prvním týmu byli.“
Máte ambice naučit se japonsky?
„Když jsem dorazil v únoru, byl jsem hodně motivovaný a učil jsem se každý den. Jenže jsem pořád nic neuměl, vzdal jsem to. V japonštině existuje strašně moc případů, kdy může být člověk nezdvořilý. Rozlišuje se, jestli mluvíte s mladým či starým člověkem. Už jsem se v tom ztratil a párkrát jsem zněl nějak nezdvořile. Jestli mi Giants nabídnou smlouvu na další roky, tak tomu dám ještě šanci.“
Základy ale zvládáte, ne?
„Asi třicet, čtyřicet slovíček vím. Třeba objednat v restauraci nebo říct taxikáři, ať už zastaví, zvládám. Nejčastěji tady říkám větu, že se učím japonsky.“
V jaké části Tokia žijete?
„Bydlím v Šindžuku, což je velké čtvrť blízko centra. Mám to cca patnáct minut do Tokyo Dome, kde hrajeme zápasy. Už to tady mám celkem prozkoumané, ale v tomto období je tady i čtyřicet stupňů. Přes den tady lidi momentálně žijí spíš vevnitř.“
V listopadu bude česká reprezentace hrát dvojzápas s Jižní Koreou. Co to pro Česko znamená?
„Je to další velká příležitost. Oni jsou v top pěti baseballových zemích světa. Je pro nás skvělé, že vůbec s námi chtějí hrát zápasy. Evidentně máme kvalitní a atraktivní tým i pro jejich fanoušky. Považuju to za skvělý ukazatel naší výkonnosti.“
