Bez jedenácti a půl článku na nohách, o které přišel kvůli omrzlinám z minulé expedice, se horolezec Radek Jaroš vydává na nejtěžší horu světa. 8611 metrů vysoká K2 ukrývá poslední vrchol, který mu schází do zkompletování všech čtrnácti světových osmitisícovek. Ztrápeným chodidlům veze na pomoc vyhřívané ponožky i vyhřívané boty pro vrcholový útok.
Téměř dva roky dlouhé trápení po operačních sálech je pryč. Radek Jaroš zvládl aklimatizační pobyt na peruánské hoře Huascarán a je připraven na K2. Pokusí se o ni už popáté, tentokrát může ale dokončit svůj projekt Koruny Himálaje.
Jak výlet na Huascarán zvládly vaše nohy?
(smích) „Věděl jsem, že tahle otázka padne. Byla to otázka i pro mě, pro tu odpověď jsem na Huascarán jel. Dopadlo to nečekaně dobře. Já jsem strašně spokojený. Je pravda, že dva sestupy z výšky 6500 metrů s dvacetikilovým baťohem to prověřily. Po prvním sestupu mě nohy pálily, bál jsem se, že na konečcích prstů budou krev a plychejře. Nebylo tam vůbec nic… Tedy, zbytky byly v pořádku. To byla pro mě obrovská úleva. Navíc jsme všichni zkoušeli vyhřívané boty, vyhřívání ponožek. To zafungovalo taky, takže spokojenost veliká.“
Plánujete na místě speciální vyhřívané boty s tří a půl kilogramovými bateriemi použít?
„Já mám dva modely, jedny tzv. šestitisícovky, ony jsou menší, lepší na technické lezení. A pak osmitisícovky, to je otázka vrcholového dne.“
Potíže s omrzlými nohami z expedice na Annapurnu jste řešil skoro dva roky, kdy vám v té době bylo nejhůř?
„Veselé to nebylo vůbec. Taky mě naštvalo, že mě v období, kdy jsem byl relativně zdravý, pokousal pes. Nejhorší bylo to, že jsem dvakrát absolvoval operaci, která se nepovedla, a musel jsem ihned po vytažení stehů na další operaci, což mi připadalo zbytečné. Ale nenaděláš nic, už je to pryč, naštěstí.“
Už jste se naučil znovu správně chodit?
„Já se přiznám, že mě to teprve furt čeká. Díky poslední operaci, která se protáhla na tři měsíce, jsem dělal hlavně silniční a horskou cyklistiku a doma jsem trénoval na steprech. U Huascaránu byla první moje pěší záležitost. Já jsem to měl po téhle stránce první test ohněm. Je pravda, že když jsme šli nahoru v měkkých botách, měl jsem problémy. Levé lýtko mě bolelo strašně moc. Jsou to věci, které budou ty nohy zatěžovat. Ale já si na ně budu zvykat až po K2.“
Takže v tvrdých horolezeckých botách jsou nohy v pořádku?
„Nohy jsou v pohodě. Žádné zranění se tam neozývalo, žádné odřeniny, plychejře. V tvrdých horolezeckých botách je to poměrně dobré. Samozřejmě, když je větší zima, tak jsou citlivější.“
Jak jste to zvládal v Peru?
„Dvakrát jsem měl v největších mrazech vyhřívané ponožky, tam to fungovalo. Jednou mě nohy bolely. Je to nové v tom, že nedokážu vyhodnotit, co to udělá s novými tkáněmi, se zakončeními. Takže jsem z toho byl nervozní trošku víc než normálně. Musíme si na sebe zvyknout…“
Máte čas přemýšlet nad tím, že se vám po všech letech může podařit vylézt na čtrnáctou osmitisícovku?
„Přiznám se, že to tak dramaticky neřeším. Samozřejmě se těším. Je mi to spíš připomínáno. Ale rozhodně z toho nemám žádné trauma, to ani náhodou. Ani nemám pocit, že bych byl pod nějakým tlakem, jako je Neymar teď v Brazílii.“
