Takhle to někdy bývá, prvek očekávání střídá prvek zklamání. Však znáte Cimrmana. Vymodlený evropský šampionát v judu v pražské O2 areně začal a Češi vydolovali jediné vítězství Věry Zemanové. Pavel Petřikov se loučil a David Pulkrábek si doma k bodům do olympijské kvalifikace taky nepomohl. Zažil ale už horší věci. „Teď je dobrý, čím jsem se v životě probojoval. Věřím, že budu bojovat dál a na olympiádu se dostanu,“ říká Pulkrábek, který v dětství čelil šikaně.
David Pulkrábek nevěřícně rozhodil rukama. Rozhodčí dlaní dolů upažil k ramenům. Wazari pro tureckého soupeře Saliha Yildize znamenalo bleskový konec na mistrovství Evropy. Pulkrábek se zdráhal uvěřit, ještě když se na kraji tatami vítězi ukláněl.
„Byl jsem hodně zmatenej z toho, co se stalo. Necítil jsem, že jsem upadnul na wazari. Nevěděl jsem, co se děje,“ líčil Pulkrábek. „Prostě to ze strany rozhodčích byla bodovaná akce. Viděl jsem wazari, na panelu blikající vítězství pro bílého. Nechtěl jsem uvěřit, že jsem prohrál. Že jsem se tak dlouho připravoval a je konec.“
A co hůř. O2 arena měla být místem, kde Pulkrábek přidá další body do své nadějné kampaně v boji o postup na olympijské hry. Před turnajem byl v žebříčku těsně nad hranou čáry ponoru.
„Myslím, že to byl ten problém, že jsem strašně moc přemýšlel nad olympiádou. Strašně moc jsem chtěl reprezentovat Českou republiku na olympiádě, tím jsem byl svázaný,“ líčí Pulkrábek.
„Předtím jsem se šel poprat a maximálně si to užít. Teď jsem neustále přemýšlel nad tím, na jaké jsem kvótě. Měl jsem být tady, normálně se prát, nebýt svázaný tím, co bude. Hodně mě mrzí, co se stalo. Měl jsem spoustu hezkých přání, ať se daří.“
Na druhou stranu… Pulkrábek má stále šanci. Pořád je to reprezentant, který usiluje o olympiádu. Tu mládežnickou před deseti lety už vyhrál. A, představte si, kdysi to byl outsider s brejličkami a rovnátky, střízlík, na kterého si v kruté dětské partě každý dovolil.
„Malej kluk, rovnátka, klapky na oči… Měl jsem silné dioptrie, na jedno oko jsem skoro neviděl. Stal jsem se terčem posměchu, různého násilí,“ vzpomíná Pulkrábek. „Byl jsem malinkej, moc jsem nepoporostl. Šikana ze strany vyšších a větších byla. Pak se dáte na stranu agresorů, tam máte postavení. Pak se vám zalíbí, že někomu ubližujete. Ale cesta tam nevede.“
Tohle byla slepá ulička. Jinde byly naopak otevřené dveře. Pulkrábek si tehdy vybral sport, který člověka učí se bránit. Ale nejen to. A že moc nenarostl? Holt se pere s podobnými střízlíky v tzv. superlehké váze do 60 kilogramů.
„Vždycky je prostě cesta, já jsem si ji vybral skrz sport, judo, které naučí mentalitě, pokoře, úctě k soupeři a disciplíně,“ líčí Pulkrábek. „To nebylo jen se prát, ale mít mentalitu juda, správného zápasníka. Celý život se s něčím pereme, potřebujeme v životě impulsy. Ne vždy jsou dobré, jsou i špatné.“
Jeden takový špatný moment zažil Pulkrábek ve čtvrtek v O2 areně. Soupeř byl zrádný, mladý Turek Yildiz je loňským juniorským mistrem Evropy a z letošního MEJ si před dvěma týdny přivezl bronz. Byl aktivní, získal první wazari. Pulkrábek ještě vyrovnal, ale pak se nechal zaskočit, padl podruhé. A to byl konec. A taky rána jeho boji o olympiádu.
„Že budu, skrze to špatné, reprezentovat na olympijských hrách, to byl sen z dětství. A pořád tomu věřím. Narodil jsem se jako bojovník,“ říká Pulkrábek odhodlaně.
Stále žije šance, že ve své hospůdce v Březí nad Oslavou, kde známým občas přednáší o svých zážitcích z cest, bude jednou vyprávět o olympiádě v Tokiu. A jeho příběh svítí jako maják i pro ostatní, kteří si prožili podobné trauma jako on.
„Všichni z té doby nedopadli úplně vesele. Někteří už ani nežijí, skončili na drogách, někteří byli ve vězení,“ vypráví Pulkrábek. „Zajímavý poznatek je, že když jsem se do toho kolektivu vrátil a mluvil o úspěších v judu, kde jsem po světě byl, a co jsem viděl, byli otevřenými, věrnými diváky. Fandí mi, i říkají, ať neskončím jako oni. Když se setkám s lidmi, kteří šikanou prošli nebo prochází, vidí východisko. Prát se za sebe, za rodinu, je lepší, než se prát na ulici. Jít skrze sport je dobrá cesta. Člověk se naučí být cílevědomý, jít si za tím. A ono se to zlomí.“
