Trenérka pražských cheerleaders Kolářová staví kamarádství nad medaile
„Přej a bude ti přáno. Věř ve výhru, ale měj na paměti, že tvá soupeřka je i tvou kamarádkou.“ Takové myšlenky vyznávají členky Prague Eagles Cheerleaders. Nejznámější z nich je Nicole Kolářová, která v roce 2016 obsadila třetí místo ve sportovně-společenské akci Díky, trenére. „Soutěž mi dala hodně do života i do trenérské kariéry. Setkala jsem se s tolika skvělými lidmi,“ děkuje dnes 28letá učitelka mateřské školky, navíc manažerka a koučka tří věkových kategorií oddílu. V době protiepidemických opatření se snažila své svěřenkyně podporovat i po mentální stránce. „Tak, aby na ně odloučení dopadla co nejméně,“ vysvětluje Kolářová, jež připravila pro projekt Díky za VZPruhu (Všeobecné zdravotní pojišťovny) pohybovou výzvu.
Na Díky, trenére vzpomíná často a ráda. „Byla to pro mě úžasná zkušenost a veliká zábava,“ přiznává sympatická plavovláska. Nedávno si příjemné okamžiky oživila. Znovu se dívala na videa z finále i rozhovory, které rozdala. „Je to už dávno, ale stále si účasti v soutěži vážím,“ neskrývá Kolářová, která sama sebe charakterizuje jako spokojeného člověka. „Mám svůj tým a práci, ze které jsem nadšená. Nemám potřebu cokoli zásadně měnit,“ usmívá se.
Úvazek v mateřské školce ji přináší radost i svobodu. „Děláme na směny. Ve dnech, kdy máme tréninky, si mohu dovolit pracovat ráno. V ostatních si nadělávám odpolední směny, abychom se férově vystřídali,“ líčí. Jedno přání během Dne trenérů mládeže 2016 přece jen vyslovila – aby stoupla prestiž cheerleadingu. Po více než čtyřech letech může zvesela konstatovat. „Více lidí už náš sport zná a chápe. Velkou zásluhu na tom má asociace, která příkladně podporuje naše národních týmy – juniorský i seniorský. Mají kvalitní podmínky i trenéry. Vyjíždějí na mistrovství světa, kde už se blíží medailovým příčkám.“
Opatření spojená s koronavirem se dotkla každého, děti nemohly téměř rok do škol ani na tréninky. Děvčata z Prague Eagles Cheerleaders však složitou dobu překonala s překvapivou lehkostí. „Zdá se, že všechny naše trenérky připravily dobrý online program,“ vyzdvihne Kolářová, jež předpokládala, že se její svěřenkyně vrátí v téměř začátečnickém stavu... „Jejich výkonnost se nesnížila kondičně ani sportovně. Pokračujeme vlastně tam, kde jsme v říjnu skončily. Za to jsme moc rády.“
Zase si situaci nemalujme narůžovo. Pár děvčat odpadlo. „Ale jen jednotlivkyně. Ne každá měla vůli strávit dvě hodiny třikrát týdně cvičením u počítače,“ nachází pochopení pro odpadlice. Cheerleading se prostě nedá dělat sólově. „Vyhazujeme se do vzduchu, což doma nasimulovat nejde,“ vykládá Kolářová, která se v době lockodownu snažila být děvčatům ještě častěji k dispozici. „Byly vážně statečné. Nějaké jejich splíny jsme řešit nemusely,“ oceňuje.
Lepší než řešit problémy, je jim předcházet. „Vedle cvičení jsme s nimi trávily i další čas. Tvořily jim sociální kontakt nejen sportovně, ale i kamarádsky. Aby nebyly otrávené z toho, že jdou jen na trénink a nevidí se,“ vypravuje trenérka. Společně například sledovaly filmy, hrály hry, rozdávaly si vánoční dárky... „Chtěly jsme jim udělat život hezčí.“
Nyní už členky Prague Eagles Cheerleaders osamělost netíží, vzhlížejí totiž k polovině června, kdy konečně vyrazí na závody. „Nic nebudeme lámat přes koleno. Příprava není a ani nebude hektická,“ říká Kolářová. První, co sleduje je bezpečnost děvčat. „Hlavně, aby se jim nic nestalo a do tréninků pozvolna vpluly,“ sděluje. Koronakrize měla podle ní i jeden pozitivní dopad a plně podtrhuje hodnoty zmiňované v úvodu. „Daleko více si vážíme, že můžeme být spolu. Na soutěž se těšíme, medaile tentokrát tolik neřešíme. Jsme rády, že tam můžeme jet, potkat se a zasportovat si,“ zdůrazňuje.
