Tento ročník bude nejnáročnější v historii, slibuje dramatické extraligové souboje, nálet českých reprezentantů do USA a na jejím konci mistrovství světa v zemi sedminásobných šampionů, na Novém Zélandu. „Poslední dva roky se kvůli covidu nedalo cestovat. Teď se vše vrací do normálu,“ popisuje jeden z nejlepších domácích softbalistů Michal Holobrádek. Jen to dořekne, tak se opraví. „Slovo normální není na místě. Je šílené, co se dnes děje na Ukrajině. Tamní situace se dotýká každého,“ zdůrazňuje.
Sezona softbalistů na starém kontinentu probíhá běžně od dubna do října. V roce 2022 to nebude platit. Ve chvíli, kdy bylo pořadatelství nejprestižnějšího turnaje světa přiklepnuto Aucklandu, bylo jasné, že vše proběhne dle jiných pořádků. V jeden a půl milionové metropoli se totiž bude hrát v listopadu, tedy v době, kdy jsou evropští hráči zvyklí odpočívat. Čeští reprezentanti nechtějí riskovat, proto si nový rytmus vyzkoušeli už loni, kdy se ve stejném termínu zúčastnili dvou akcí v zemi držitelů posledních zlatých medailí – Argentinců. „Byla to zajímavá zkušenost. Odehráli jsme kvalitní zápasy a dokázali si, že jsme schopní nastoupit i měsíc před Vánocemi,“ líčí 24letý nadhazovač.
V Jižní Americe sehráli Češi během týdne čtrnáct těžkých utkání. Z toho čtyři s pořádající reprezentací. Přestože ji ani jednou neporazili, nejlepší výsledek byl 1:4, nedá Holobrádek na soustředění dopustit. „Šlo o vyrovnané zápasy. Stejně jako před pražským mistrovstvím světa. Máme s Argentinci dlouhodobou spolupráci, která se zúročuje,“ míní softbalista, jenž doplní, že tentokrát nešlo tak docela o výsledky. Jednak byly nerovné pozice – domácí šli do turnajů rozehraní. A hlavně to byla vážně zkouška. „Chtěli jsme zjistit, jestli budeme schopní předvést špičkový softbal i po sezoně. Jestli si dát volno, nebo raději začít hned soustředění a ročník si protáhnout až po mistrovství,“ vysvětluje.
Definitivní resumé zatím nepadlo. Také softbalové mužstvo se skládá z individualit. „Ukázalo se, že každému vyhovuje něco jiného,“ říká Holobrádek. „Já si dal před Argentinou dva týdny pauzu, což jsem udělal i teď. V létě na mě čeká hraní v USA a bylo by příliš náročné jet v kuse až do šampionátu,“ myslí si nadhazovač. Do zámoří za zkušenostmi nezamíří rozhodně sám. „Dříve jsme tam jezdívali maximálně ve čtyřech, teď nás tam odletí okolo patnácti. Vlastně celá reprezentace,“ prozrazuje.
Výrazný vliv to bude mít na extraligu. Nejlepší hráči se posledních tří kol základní části nezúčastní. „To bude mít dopad na všechny týmy. Od prvního kola budou muset hrát naplno. Půjde přece o pozice pro play-off,“ nepochybuje Holobrádek. V nové sezoně oblékne dres mateřského Locosu Břeclav, kam se vrátil z úspěšného angažmá u havlíčkobrodských Hrochů (mistři republiky 2016, 17 a 20). Do neznámého prostředí rozhodně nešel. „Všichni mě přijali dobře. Ale já už v klubu dva roky trénoval a do Brodu jezdil jen na zápasy,“ připomíná.
V kabině nyní řeší věci softbalové, osobní i takové, kterých by se při podpisu smlouvy nenadál. „Naše rodina má vzdálené příbuzné na Ukrajině. Situaci tam samozřejmě vnímáme a bavíme se o ní,“ svěří se Holobrádek. Jeden z jeho spoluhráčů má za sebou „dobrodružnou misi“. „Vlastní tesařskou firmu, ve které pracují i Ukrajinci. Pro rodinu jednoho z nich jel na hranice,“ dokáže, že ani v Břeclavi nezapomínají na pomoc.
Jinak jsou všichni v pilné práci, sezona začíná v dubnu. „Od ledna máme dva společné tréninky týdně a další individuální. Teď už to není jen o nabírání síly, ale je čas i na softbalové dovednosti,“ sděluje reprezentant. Za dva týdny by měli Locos vyrazit na turnaj do Nizozemska, který může napovědět jejich možnosti. „Za poslední tři roky, co je Břeclav extraligová, získala dvě medaile. Na tu bychom chtěli dosáhnout i my. A všichni víme, že zlato nám stále chybí,“ dodává Holobrádek
