Místo flinty luk! Chytlavý sport roste, zopakuje úspěch biatlonu?
Biatlon s běžkami a malorážkou zaznamenal globální úspěch. A sport s podobnými parametry se rozvíjí i v úplně jiném olympijském sportu s jinou zbraní. Borci jen místo na běžkách běhají v maratonkách a místo pušky s sebou po trati vláčí luk. „Je to v podstatě stejné jako biatlon, jenom se běhá s lukem,“ usmívá se Marie Horáčková, olympionička z Tokia v terčové lukostřelbě.
Vzít luk a jít na to? Takhle to v moderní lukostřelbě nefunguje. Olympionička Marie Horáčková si před pár dny při plzeňském charitativním běhu střihla pětikilometrovou trať a zdálo se, že se přitom ani pořádně nezadýchala.
„K lukostřelbě je třeba mít všeobecnou kondici, zimu trávíme v posilovně. Ale je k tomu potřeba mít i nějakou kardio zátěž, aby byl člověk schopen zvládnout tříhodinový závod, kdy musí trochu pracovat i s tepem a srovnat se i s psychickou zátěží. A máme samozřejmě i run archery,“ usmívá se Horáčková.
Run archery? Běh a luk. Jestli vám to tak nějak připomíná biatlon, nejste sami. Český svaz ostatně tuhle novinku nazývá lakonicky – lukostřeleckým biatlonem.
Jedná se o zánovní odvětví, jehož počátky sahají do devadesátých let minulého století. Mezinárodní federace WAF ho jako oficiální disciplínu uznala až v roce 2003. První dlouhodobé mezinárodní soutěže se začaly pořádat až před šesti lety, v posledních letech ale popularita biatlonu s lukem roste.
„Závodník běží s lukem, na každém stanovišti se zastaví a střílí šípy. Pokud nestřelí, běží trestné kolečko. Je to víc populární ve Francii nebo jinde ve světě, kde se pořádají i mezinárodní závody,“ vysvětluje Horáčková.
I v Česku v posledních letech narůstá počet registrovaných závodníků, ačkoli se zatím počítají jen v několika desítkách. V Novém Městě nad Metují se ale už pravidelně pořádají závody Evropského poháru, další bude letos v říjnu. Letos v září se v německém Briesenu bude konat světový šampionát.
„Je to poměrně nová disciplína. Biatlon u nás ještě není úplně rozvinutý. Potřebují na to speciální terče, loni se poprvé kupovaly. Ale závody jsou každý víkend,“ vysvětluje Martina Macková, generální sekretářka českého svazu lukostřelby.
V biatlonu s lukem čelí závodníci podobným nástrahám jako běžkaři s malorážkami na zádech. Musí uběhnout několik kol, přičemž zbraň si nesou s sebou. Šípy můžou mít připevněné na zádech, nebo si je vzít až na střelnici. Tam musí uklidnit tep, aby sestřelili pokud možno všechny čtyři dvaceticentimetrové terče, které jsou od nich vzdáleny 18 metrů. Střílí se do papírových terčů, ale používají se i sklápěcí terče známé ze zimního biatlonu.
„Lukostřelba není jenom o tahání provázku. Navíc se tam zvyšuje síla. Čím víc natahujete luk a déle ho držíte, tím větší sílu a napětí musíte vyvinout. Je to o různém posilování, ne o nabírání svalů, ale o nabírání síly ve svalech,“ vysvětluje Macková.
Ještě blíž klasickému biatlonu je disciplína ski archery, při níž závodníci s luky na zádech jedou na běžkách. V této odnoži se před pár dny konal ruský šampionát v Ufě.
Nejviditelnější disciplínou lukostřelby je samozřejmě stále klasická střelba na terč, která patří k nejtradičnějším olympijským sportům. Poprvé byla v programu Her už v roce 1900 v Paříži a od roku 1972 v Mnichově už je tam neustále. A podobně jako zimní biatlon jde i tento sport vstříc televizním divákům. Závodí se v adrenalinových přestřelkách, v tzv. matchích, kdy je do pár minut hotovo. Na loňské olympiádě v Tokiu mohli diváci v grafice vidět, jaký mají lukostřelci během akce tep.
„Začíná to být čím dál tím zajímavější, už tím, že elektronické přístroje dávají šanci měřit tepovku. Je také možné přiblížit přesné zásahy. Před deseti lety jste viděli jen dva panáčky, kteří střílí na sedmdesát metrů. Je to rozhodně zajímavější,“ říká Macková.
V Tokiu k lukostřelbě přitáhla pozornost reprezentantka Marie Horáčková, která se na olympiádu podívala čtrnáct let po své mamince Barboře.
„O lukostřelbu je určitě větší zájem, dostala se do povědomí. Byla jsem pozvaná na různé akce, kde jsem o lukostřelbě mohla mluvit, nějak ji svou osobou přiblížit. Máme víc dětí, to mě těší,“ říká Horáčková. „Osobně jsem po olympiádě odolnější. Člověk si dokázal otevřít další svůj limit, který navýšil. Teď nemám pocit, že bych něco nemohla dokázat.“
Horáčková je právě na začátku další sezony. V turecké Antalyii skončila v pátek na osmém místě na turnaji Spring Arrows. Za dva týdny ji na stejném místě čeká úvodní závod Světového poháru.
„Výsledek, na který momentálně mám, bych chtěla ukázat v červnu na mistrovství Evropy,“ říká Horáčková. „A budoucnost? V týmu jsme tři holky a určitě bychom se chtěly nominovat na olympiádu do Paříže. Všechny na sobě pracujeme a snažíme se do Paříže dojít.“
