Matelová o zlatu na ME: Oslavy? Nejsem žádná party girl. Čekání se vyplatilo
Čtrnáctiletý medailový půst ukončil zlatý triumf české olympioničky. Hana Matelová spolu se slovenskou parťačkou Barborou Balážovou ovládly Mistrovství Evropy ve stolním tenisu. Na úspěch z Lince chce duo navázat na prestižním turnaji osmi elitních dvojic v Japonsku a v příštím květnu i na světovém šampionátu v Kataru. „Naposledy jsme skončily ve čtvrtfinále, prohrály tři dva, byly jsme set od medaile… Teď budeme mít výhodu vysokého rankingu,“ vyhlíží Matelová mistrovství.
V poslední kariérní etapě zažívá největší úspěch kariéry. Čtyřiatřicetiletá olympionička se po pařížských Hrách rozhodla alespoň o rok posunout odchod do sportovního důchodu. Zbývající čas chce po boku spoluhráčky Barbory Balážové naplno využít a zaútočit na přední příčky, jako se jí to povedlo v neděli na šampionátu v Linci.
Kam si medaili pověsíte? Už jste vybrala místo?
„Ještě ne, musím nad tím popřemýšlet. Doposud jsem všechny větší trofeje nechávala u mamky doma. Asi k ní poputuje i teď, abych dodržela tradici.“ (usmívá se)
Jak jste prožívala okamžiky po největším úspěchu kariéry?
„Na velké oslavy nebyl kvůli nabitému programu příliš čas. Slavil jsem jen s nejužším týmem, a to v poklidné atmosféře. Nejsem žádná party girl, takže mi stačilo dát si dobré jídlo, vínko a pokecat.“
Přišla řeč i na mistrovství světa v Kataru, které vás čeká příští rok? Nasnadě je přebít tento triumf dalším zlatem…
„Zlato na mistrovství světa by byl neskutečný zázrak. Nechci říct, že je to nemožné, ale těžké rozhodně. Musíte porazit silné asijské páry… Abyste získal alespoň nějakou medaili, musí se sejít skvělá forma a štěstí na losu. Stejně tak možné je, že vypadnete v prvním kole. To uvidíme až v květnu, jaký výsledek se nám podaří. Naposledy jsme skončily ve čtvrtfinále, prohrály tři dva, byly jsme set od medaile… Teď budeme mít výhodu vysokého rankingu, a tak se na startu vyhneme těm nejlepším dvojicím. Pokud se předvedeme stejně jako teď na Evropě, můžeme cílit na stupně vítězů. Tohle zlato nám hrozně pomohlo. Po čtrnácti letech, co spolu hrajeme, jsme prolomily brány čtvrtfinále.“
Bylo tedy právě čtvrtfinále tím nejtěžším utkáním turnaje?
„Nejnáročnější výzvě jsme čelily hned v prvním kole. Dostaly jsme nejtěžší los, co jsme mohly. Úspěch z tohoto zápasu nám dodal energii až do finále. Každý zápas byl samozřejmě těžký, ať zmíněné čtvrtfinále, nebo semifinále, v němž jsme odvracely čtyři mečboly.“
Svazovala vás nervozita?
„Nejvíc to dopadlo na Bašku. Před finále mi řekla, že cítí až paniku. Utvrdila jsem ji, že je to v pořádku, nervozitu si přiznala a ta ji během hry neovlivní. Podpořila jsem ji, jak jsem mohla. Chtěla jsem, ať si finálový zápas pořádně užijeme.“
V této sezoně vás čeká ještě jedna světová akce v Japonsku. Považujete za prestižní se na ni vůbec kvalifikovat?
„Určitě. Dostat se na startovku je bezpochyby úspěch sám o sobě. Jedná se o stejný formát jako tenisový Turnaj mistryň. Nastoupí pouze nejlepších osm párů světa. Celá ta událost je opravdu krásná, provázaná s kulturou. ITTF (Mezinárodní federace stolního tenisu) v rámci turnaje pořádá galavečer. Zatím nejsme kvalifikované, ale jsme na dobré cestě. Zbývají poslední tři nebo čtyři turnaje s nízkým hodnocením, takže by náš postup na turnaj nemělo nic zhatit. Podle nového světového žebříčku jsme s Barborou zatím jediní evropští zástupci ve vybrané top skupině a myslím, že to tak i zůstane. V elitní desítce žebříčku jsme už byly, ale dosud nám chyběl nějaký velký úspěch. Čekání se zřejmě vyplatilo.“
Nakoplo vás zlato z Evropy natolik, abyste absolvovala ještě jeden olympijský cyklus a pokusila se zabojovat o cenný kov v Los Angeles?
„Ježiš, to je strašně za dlouho. (směje se) Nejsem nejmladší, takže záleží, jak se budu fyzicky cítit. Myslím, že už LA spíš nedám.“
Co vás tedy po sportovní kariéře čeká?
„Máme rodinnou firmu. Asi budu muset pokračovat tam. Těším se na to. Zvláště pak, že se nebudu řídit programem turnajů. Teď před olympiádou v Paříži jsem zažívala opravdu hodně náročné období, kdy jsem s týmem lítala po akcích po celém světě. Víkendy, které nepodřídím sportu a udělám si je podle sebe, si náramně užiju.“
