Bronzoví šermíři a pohádky: č. 1 mají S čerty nejsou žerty. A co Mrakomor?
V létě během olympiády v Paříži připoutali k televizím český národ svým bronzovým tažením na olympiádě. Poté, co čeští kordisté získali druhé místo v anketě Sportovec roku, se teď i oni posadí k televizním pohádkám. „Skoro v každé pohádce se někde šermuje,“ usmívá se Jiří Beran.
Pro oči profesionálních sportovních šermířů to často není úplně hezký pohled.
„Když to tam vidím, řeknu si: Jé, zase šerm… Teď tam bude scéna, kdy si řeknu: Takhle by to asi reálně nešlo…“ líčí Jakub Jurka, který v Paříži dotáhl k bronzu rozhodující souboj s Francouzem Yannickem Borelem. „Líbí se mi ta zmínka o šermu, je tam ta historie. Ale když to vidím, řeknu si: Jé, zase špatně…“
V šermířské komunitě je naopak hodně oceňována klasická pohádka S čerty nejsou žerty. Herec Vladimír Dlouhý se v ní jako mladý mlynář Petr Máchal potýkal s knížecími vojáky, které představovali členové šermířské skupiny Regius.
„To je taková moje oblíbená pohádka,“ potvrdil Beran. „Nejradši mám staré filmy s Jeanem Maraisem, co nejsou úplně vánoční, kde jsou ty scény opravdu dlouhé. Šermuje se tam bez střihu minutu, minutu a půl, a to musel být souboj. Když se to hodně nastříhá, dá se z toho udělat akční věc. Skoro v každé pohádce se někde šermuje. Dcera koukala na animák Kocour v botách, tam se šermuje furt.“
K populárním vánočním pohádkám patří i Princ a Večernice, která vrcholí slavným soubojem Radoslava Brzobohotatého jako zlého čaroděje a pána všeho nečasu Mrakomora s Jurajem Ďurdiakem jako princem Velenem, který usiluje o srdce Večernice s krásnou tváří Libuše Šafránkové. Mrakomor končí napíchnutý na zeď romantické zříceniny hradu.
„To je dobrý, to přesně vystihuje, jak by to probíhalo,“ směje se Jurka při představě, že by se takového souboje účastnil. „Já bych to provedl dobře, ale soupeř by mě probodl. Já bych si ho oťukal a on by mě proklál.“
