Podmínky byly extrémní
Zážitek extrémního vypětí a děsivé zimy, ale také úlevného pocitu ze šťastného konce si z nejvyšší hory Německa přivezla běžkyně Pavla Havlová.
Milovnice horských závodů přečkala ostrou změnu počasí a na 2962 metrů vysoký vrchol Zugspitze vyběhla jako první žena. Dva závodníci ve věku 41 a 45 let však zemřeli na vyčerpání a podchlazení.
Co jste prožívala při závodě?
„Podmínky byly hrozné. Během závodu si to člověk ani neuvědomuje. Ale nahoře už nezávodil skoro nikdo. Říkala jsem si: Ježíši, chci být v teple! Hlavně, aby to bylo za mnou. Doslova mě bolela zima. Opravdu to byla fyzická bolest. Padal sníh, bylo okolo nuly, foukal vítr. To bylo nejhorší.“
V jaké stavu jste byla v cíli?
„Byla jsem podchlazená. Nejhorší byl moment, když jsem vlezla do teplé budovy na vrcholu Zugspitze. Měla jsem s sebou suché věci, ale tělo dostalo teplotní šok. Jak jsme přišli z hrozné zimy do tepla, všichni jsme se třásli a špatně jsme dýchali. Trvalo půl hodiny, než jsem se z toho dostala a začala se shánět po doplnění tekutin a po stravě.“
CO SE STALOPři extrémním závodu na vrchol nejvyšší hory Německa Zugspitze zemřeli v neděli dva běžci a šest dalších skončilo v nemocnici. Závodníky zaskočila náhlá změna počasí, která přinesla prudký pokles teploty, husté sněžení a silný vítr. Oba běžci podlehli podle policie podchlazení a vyčerpání organismu přímo na trati, kousek pod vrcholem alpského velikánu, kde 16 kilometrů dlouhý závod končil. Jejich identitu policie nesdělila, uvedla pouze, že byli z Německa a bylo jim 41 a 45 let. Podle bavorského Červeného kříže šlo o muže a ženu. V závodu startovalo i několik českých běžců. Nejrychlejší ženou v cíli byla Pavla Havlová z Prahy. Běh startoval ve výšce 1020 metrů v rakouském Ehrwaldu a jeho účastníci museli vystoupat až na vrchol ve výšce 2962 metrů. Prudká změna počasí řadě běžců způsobila podchlazení, šestice závodníků musela být hospitalizována. První tísňové volání se ozvalo čtvrt hodiny před polednem. Běžci se pod vrcholem brodili v deseticentimetrové vrstvě sněhu. Vyčerpaným běžcům pomáhalo osmdesát záchranářů. Do vzduchu vzlétly čtyři helikoptéry, kvůli počasí ale mohly přistát jen dvě. |
Co bylo dál?
„Vrátili jsme se zpátky do Ehrwaldu, kde se startovalo. Nikdo z pořadatelů tam nebyl. Viděla jsem ceduli, že je vyhlášení výsledků zrušeno z důvodu, že dva lidi zemřeli.“
Napadlo vás, že vám mohlo jít taky o život?
„Člověk se během závodu soustředí na výkon, není zvyklý se dívat na věci okolo. Když jsem tohle zjistila, začalo mi docházet, jak extrémní to bylo. Uvědomila jsem si, že to nebylo v pohodě.“
Dáváte vinu pořadatelům?
„Tenhle závod je extrémní. Když není ideální počasí, vždycky bude těžký. Startovalo strašně moc lidí, na to, jak je to těžký závod. Spousta lidí běžela jen v nátělníku a trenýrkách. Pořadatelé varovali, že nahoře může být okolo nuly.“
Udělali přesto nějakou chybu?
„Den předtím říkali, že pokud bude hodně špatné počasí, závod ukončí dřív. Jenže to podcenili a nechali to běžet až nahoru. To bylo trošku jejich zaváhání.“
Všimla jste si zvýšené aktivity horské služby?
„To určitě. Na jejich obranu musím říct, že cestu měli bezvadně zajištěnou. Horská služba stála po sto metrech. Připadala jsem si bezpečně. Já lezu, takže mně skalní výstup nepřipadal těžký. Ale něco jiného je tam šplhat po dvou hodinách běhu.“
Co se dělo v cíli?
„Spoustu lidí na vrcholu balili do dek, snažili se je zahřát. Někteří na tom byli hůř. Když jsme jeli dolů, akorát vzlétala helikoptéra, byli tam policajti, lítaly helikoptéry, jezdily záchranky.“
Jak jste se zahřála?
„Normálně na všech horských bězích bývá nahoře strašně dobré občerstvení. Tady nebylo skoro nic, jen studená limonáda a burské oříšky. Jeden z pořadatelů mi nabídl fleeceovou deku. Už jsem ji po zbytek dne nesundala.“
Ovlivní vás takový zážitek?
„Je to dobrá zkušenost pro život, pro jakýkoliv jiný pohyb v horách. Je třeba si uvědomit, co může nastat – nikdy nepočítat s lepší variantou, ale s těmi horšími. Tenhle závod by byl za hezkého počasí strašně krásný. Ale v takové zimě už bych ho běžet nechtěla.“
