Místo jídla adrenalin! Nejmladší žokej (18) bojuje s váhou a sní o Derby

David Liška předvedl další parádní výkon
2
Fotogalerie
Dostihy
Začít diskusi (0)

Zrovna se rozhodoval, jestli zůstane u hokeje, nebo dá přednost fotbalu. V tu chvíli Davida Lišku v televizi uchvátilo České derby. „To je adrenalin!“ hlesl tehdy desetiletý klučina. O dva roky později napsal nejbližšímu dostihovému trenérovi e-mail, jestli by nemohl pomáhat ve stájích. Dnes je Liška nejmladším jezdcem v historii československého turfu, který dosáhl na titul žokeje. K nasbírání padesáti vítězství stačily osmnáctiletému mladíkovi 2 roky, 1 měsíc a 10 dní.

Mluví se o něm jako o největším dostihovém talentu. Kometě, která může prorazit i na světové scéně. David Liška je sice stále teprve studentem Střední školy dostihového sportu a jezdectví v Praze, ale už se dokázal vyškrábat na metu, kterou zkušenější kolegové atakují třeba celý život. Za padesát vítězství má titul žokeje. Vyhrál prestižní St. Leger a triumfy už oslavil také ve Francii.

„Musím poděkovat panu Lukovi, u něj jsem se učil, on mi dal šanci na jeho koních a dává mi ji i teď,“ líčí Liška. „Stejné poděkování patří i dalším trenérům a majitelům, bez nich by to nešlo.“

Trenére, můžu pomáhat ve stájích?

Moment, který jej přesměroval od hokeje a fotbalu ke koním, si pamatuje živě. „V televizi běželo České derby a Honza Rája tehdy vyhrál s Roches Crossem,“ popisuje zážitek z roku 2011. „Chytlo mě to, byl to obrovský adrenalin. Pořád jsem to měl v hlavě a dva roky potom jsem napsal panu Lukovi e-mail, jestli bych se za nimi nemohl podívat. Odepsal, že není problém. Takže jsem začal pomáhat ve stájích a pak jezdit.“

David Liška a Nagano Gold vítězí ve francouzském Deauville

Proč zrovna Václav Luka? „Byl nejblíže,“ směje se Liška. „Já o dostihovém sportu nevěděl vůbec nic. Mamka mi ale říkala, že v Bošovicích je nějaká stáj, necelých třicet kilometrů od nás z Albrechtic. Až pak jsem se dozvěděl, že pan Luka vyhrál šampionát trenérů a je u nás špička.“

Liška nejdřív ve stájích jenom pomáhal, brigádničil. Později vstřebával jezdecké základy. Místo domácích úkolů si odvážel poznatky, doma na louce se po večerech cvičil. „Máme doma westernové koně, do svých deseti jedenácti let jsem si jich moc nevšímal. Ale pak jsem si koupil malé sedlo, vytáhl pígle (třmeny), vzal si jednoho haflinga a proháněl jej na louce. Tak jsem se naučil jezdit. Pak jsem přešel rovnou na dostihové plnokrevníky.“

První dostih jel jedenáct měsíců po nástupu do stájí. Ještě coby amatér v patnácti letech, s klisnou Annaque skončili v Karlových Varech osmí z jedenácti. Poté se přihlásil do dostihového učení ve Velké Chuchli. „První výhru už jsem získal jako žák, byl jsem ve škole asi půl měsíce,“ vzpomíná Liška. „Bylo to pro trenéra Drlíka s valachem Singapore Spice. A pamatuju si z toho hlavně to, že hned za mnou byl Bajuržan Murzabajev. Naše hvězda a já jej porazil! Skvělý.“

Jím do středy, pak jedu adrenalin

První vítězství slavil Liška 11. září 2016. Ve čtrnáctém dostihu své kariéry. Pak se rozjel. Dvacet výher v nadcházející sezoně a dalších 32 v letošní. Na titul žokeje dosáhl 21. října 2018, jubilejní triumf slavil stylově s klisnou jménem Derniera. „První dvě sezony byly těžké, ale v té třetí jsem od pana Luky dostal hned na první dostihy v Praze tři koně a už šlo líp. Dostal jsem se trochu do povědomí i jiných trenérů a začali si mě všímat.“

David Liška a Nagano Gold ovládli St. Leger 2017

V letošní sezoně už se premiérově svezl i v dostihu, který jej inspiroval - v Českém derby. S běloušem Res Judicata skončil sedmý. „Jednou bych chtěl Derby vyhrát!“ zasní se Liška. „S Nagano Goldem se nám už povedlo vyhrát klasické St. Leger (2017), se stejným koněm i pěkný dostih ve Francii. Velký úspěch, ale Derby je nejvíc. Největší emoce.“

Překážkové dostihy Lišku zatím nelákají. I když je na žokeje poměrně vysoký (175 cm) a s váhou bojuje. „Nějakých 55 kilo ujezdím, snažím se. Naštěstí už nerostu, bráchové jsou o dvě tři hlavy vyšší. Pravda je, že se v sezoně moc nenajím. Můžu jíst pondělí, úterý, středa a pak už skoro nic. Naštěstí jsou dostihy takový adrenalin, že se energie vždycky najde a jede to samo.“

Začít diskuzi