Kvůli táhlým problémům s kolenem omezil hraní, mučil tělo v posilovně. Věřil, že se dá na vrchol sezony dohromady. Což se podařilo. Teď je útočník Marek Beneš (24) nachystaný pokusit se spolu s českými florbalisty zdolat nadupané Finy v semifinále šampionátu. „Uvidíme, jak se vypořádají s plnou halou, mohli by být doma trochu nervózní,“ tvrdí někdejší hokejista a vášnivý fanoušek fotbalové Slavie. Vypráví i o studiu práv a práci v advokátní kanceláři.
Je klíčovou postavou výběru. Startuje už na třetím mistrovství a je rád, že ho sem potíže s koleny vůbec pustily. Má za sebou už několik operací. „Není to příjemné. Jsem mladý, a už takové problémy. Ale takový je sport,“ krčí rameny opora Tatranu Střešovice a syn úspěšného kouče Luďka.
Čeká vás semifinále na třetím šampionátu. Co je tentokrát jinak?
„Už jsem jeden z těch zkušenějších. Cítím větší zodpovědnost za svůj výkon. Z týmového hlediska do toho jdeme sebevědoměji, protože máme za sebou úspěšný turnaj v rámci evropské série, kdy jsme Finy porazili. Vyzkoušeli jsme si, že když všechno plníme, co máme, tak to jde.“
Je hodně znát přítomnost mladých hráčů, kteří nedávno vyhráli juniorský šampionát?
„Je to okysličení. Je vidět, že mají vítěznou mentalitu, mají něco vyhráno. To ještě nezaručuje úspěch, ale je velké plus, že vyhráli. Mají tak nastavenou hlavu.“
Je to tak, že si mohou i víc při hře dovolit?
„Řekl bych, že naopak. Hrají dost zodpovědně. Líbí se mi, že jsou vyspělí. Jak už něco vyhráli, tak vědí, že klíč k úspěchu je něco jiného než někde bláznit. V tom si je hodně cením. Když se podíváme na Fílu Formana, tak v lize dřív hrál hodně na riziko. Otočky a takový věci. Dělá to, co mladí mají rádi. Když se podíváme, jak hraje tady, tak to je zodpovědně dozadu, dopředu taky na jistotu, i když tam by něco přidat mohl. Je super se dívat, jak mladí kluci dělají všechno pro tým. A dělají to správně.“
Takže se naplno podřídili týmu?
„Určitě ano. Ví, jak se dá uspět. My to všichni víme, ale oni si to vyzkoušeli, vyhráli to, takže v tom to mají trošku lepší. Cesta k úspěchu nepůjde individuálně, nějakými parádičkami. Bude to dobrou obranou, jednoduchou hrou.“
Jak se těšíte na to, že se utkání přesouvá do Hartwall Areny?
„Moc se těším, hlavně na vysokou návštěvu. Hodně lidí cílí vyloženě na finálový víkend, jinak byla návštěva slabá. To bude super, i když proti nám bude celá hala. Ale třeba by mohli být Finové trochu nervózní, my jsme před třemi lety doma z toho nervózní byli… Uvidíme, jak se s tím domácí popasují.“
Jak jste na tom zdravotně? Kolena drží?
„Je to lepší, i když nějaký diskomfort tam pořád je. Ale naštěstí to nemá vliv na můj pohyb. V tomhle se vyplatily dva měsíce, kdy jsem rezignoval na to, že budu hrát, jenom jsem trávil čas v posilovně a při rehabilitaci. Zatím je to dobrý a zdá se, že bych turnaj mohl odehrát v pohodě.“
O to větší nadšení jste před šampionátem cítil?
„Ano, přesně tak. Stanovil jsem si jasný cíl, že chci hrát na mistrovství, ale když jsem hodiny trávil jenom v posilovně, ani jsem nevěděl, jestli to půjde. Měl jsem z toho trochu strach. O to víc si to tady užívám. Ještě bych potřeboval trochu herní praxe, ale každý zápas je to lepší.“
Ve florbalu buší vaše srdce pro Tatran, ve fotbalu je to Slavia. Jste velký fanoušek?
„Mám permici do kotle, tenhle rok jsem tam byl hodněkrát, protože jak jsem nemohl hrát, mohl jsem více chodit na fotbal.“
Hodně to prožíváte?
„Jsem na kraji kotle. Jo, fandím, ale že bych odpaloval pyrotechniku, to úplně ne.“ (usměje se)
Jsou v týmu velké fotbalové souboje?
„Ani ne, to spíš v klubu, protože Ondra Němeček je sparťan, takže to jsou nekonečné debaty.“
Jak florbal kloubíte se studiem práv na Univerzitě Karlově?
„Mám ještě dva roky. Před rokem jsem to měl přerušené, když jsem hrál ve Švédsku, teď se to musím pokusit dokončit. První rok ze zahraničí jsem to dělal dálkově, to byl třeťák, což ještě šlo, i když to bylo trošku neoficiální cestou. Musel jsem si všechno domlouvat individuálně. Ale čtvrťák už by byl náročný, i kvůli tomu jsem se vrátil zpátky, abych školu mohl dokončit.“
Studium je pořád na prvním místě?
„No jasně. Tomu odpovídá i to, kam na školu chodím. To je jasný.“
Práva vás vždycky lákala?
„To ani ne. Šel jsem vylučovací metodou. Chtěl jsem jít na relativně obtížnou školu, která má váhu, aby to nebylo jenom o tom, že jsem něco odstudoval… Je mi to každopádně bližší než třeba medicína. Myslím si, že po studiu můžu dělat cokoliv, je to všestranný. I kdybych chtěl dělat něco jiného než právo, titul mi k tomu pomůže. Není to rozhodně na škodu.“
Už víte, čemu byste se jednou chtěl věnovat?
„Ještě úplně ne. Ale asi něco se sportem. Třeba sportovní právo. Zjišťuju, že v advokacii mě nejvíce baví to, co si nějak dokážu představit. Nejlíp je to ve sportu. Uvidíme, jaké budou možnost, jestli třeba něco ve sportovní agentuře, která zastupuje hráče.“
Jak zvládáte zkoušky?
„Jedu cestou nejmenšího odporu. Většinou tomu dávám potřebné minimum, známky tolik neřeším, ale snažím se dělat všechno na první, maximálně druhý pokus. Nějak se to dá. Ale čtvrťák je náročný, hlavně zimní zkouškové období.“
Otec, úspěšný florbalový trenér, je rád, že studujete? Nebo by byl radši, kdybyste se naplno věnoval florbalu?
„Když už by chtěl, abych se něčemu věnoval naplno, byl by to hokej. (usměje se) Ale ne, v tom mě rodiče podporují, že škola je na prvním místě. Takhle mě vychovali. Takže jsem rád, že jsem zvolil tuhle cestu.“
Je to důležité i pro vaše sebevědomí?
„Dá se říct, že mi to pomáhá, když se mi v jednom oboru nedaří. Řeknu si: mám ještě něco, na čem se chytnu. V tom je to super. Občas si říkám, že kdybych dělal jenom jednu věc, a nedařilo se mi, tak se z toho zblázním… Nemáte se pak čeho chytit.“
Chodíte i na nějakou brigádu při škole?
„Ano, pracuju v jedné advokátní kanceláři. Dva tři dny v týdnu jako student. Je to taková menší, což jsem si schválně vybral, abych se dostal vlastně ke všemu. Když je člověk v nějaké velké, vaří tam jenom kafe… Tady, když něco přijde, nejdřív se na to podívám já, zpracuju to, pak to zkontroluje koncipient, následně advokát. Moc mě to baví. Je to rozličná práce, dostanu se i k trestnímu řízení, pak řešíme nejrůznější smlouvy, dokonce i vyjádření k žalobě. Je to rozmanitý, hodně se naučím.“
Jak vůbec vnímáte, jestli se náhled na florbal v posledních letech proměnil? Nemyslíte si, že by si zasloužil větší kredit?
„Slyšíme kolem sebe různé řeči, ale jako hráči si z toho někdy děláme srandu. My to hrajeme hlavně pro sebe. To, že si můžeme užít zápasy v Hartwall Areně, to je po tom všem pro nás odměna. Všichni jsme smíření, že na nás nebude chodit deset tisíc lidí každý zápas.“
Takže komentáře neřešíte?
„Klasicky občas někdo poví, že je to sport pro lidi, kteří skončili s hokejem. Jako kdyby to byla nějaká šablona. Ale tak to není. A co, ať si lidi říkají, co chtějí. Já jsem ještě z generace, která to hrála hlavně pro zábavu, možná teď mladší děti už v tom vidí budoucnost. Spousta hráčů musí u toho pracovat, není to profesionální. Někdo to může vidět jako nevýhodu, mně to ale přijde jako kouzlo našeho sportu, že to furt není zkažený sport penězi… Že by si někdo musel uplácet místo v sestavě nebo podobné věci.“
Témata:
Slavia, reprezentace, florbal, Finsko, sport, Marek Beneš, MS florbal 2021, Sport na Heureka.cz
Související články
