A pak, že se historie neopakuje. V házenkářském finále se přesně po padesáti letech píše zajímavý příběh. V boji o zlato proti sobě stojí Karviná a Plzeň, na scéně jsou znovu Růža s Brůnou. Bylo tomu tak v roce 1972, i teď. Série je nerozhodná 2:2 na zápasy (33:28, 25:32, 29:24, 25:26), zlatá bitva o všechno začíná dnes v 17.10 hodin.
V roce 1972 přivedl Karvinou k československému titulu jako trenér Dušan Růža. Kanonýr František Brůna byl klíčovým hráčem na hřišti. Karvinští tehdy porazili Škodu Plzeň 19:17, Brůna nasázel 11 gólů.
Jejich potomci si role po půl století prohodili. Michal Brůna, Františkův synovec, Baník trénuje. A David Růža, Dušanův vnuk, je na hřišti. Za Škodu tehdy hrál Říha, ale s Martinem Říhou, členem aktuálního kádru Plzně, rodinnou vazbu nemá.
David Růža (22) svého dědu osobně nepoznal. Narodil se jedenáct let po jeho smrti v roce 1989. Na odkaz slavného předka ovšem naráží často. Není divu. Kromě titulu s Karvinou (1972) získal Dušan Růža jako hráč šest titulů s Duklou a s československou reprezentací slavil dvě stříbra (1958, 1961) a jeden bronz (1954) na mistrovství světa. Národní tým později také trénoval. Stejně jako Island.
„Občas na mě někteří ze starších fanoušků volají Dušane, už na to i slyším,“ usmívá se David Růža. „Mám co dohánět, na dědu slyším jen samou chválu.“ Házenou hrál i jeho táta, ale jen krátce. Přednost dostal fotbal. „Já se na ni dal spíš kvůli kamarádům. Oni házenou hráli, já neměl po škole co dělat, tak jsem se přihlásil taky. Naplňuje mě to.“
Extraligu hraje Růža čtvrtým rokem. A neustále se zlepšuje. V premiérové sezoně 2018/19 vstřelil z pozice střední spojky 4 branky, potom 9, vloni 29, letos už má 49 gólů. „Zpočátku jsem se rozkoukával, ale postupně jsem nabíral zkušenosti a dovednosti. Učil jsem se od kluků, od trenéra.“
Cenné poznatky sbíral právě od Michala Brůny (42), který už patří k novodobým legendám Baníku. Jako hráč získal s Karvinou pět titulů (2000, 2001, 2002, 2004 a 2018), ještě před dvěma lety pomáhal i na hřišti. Teď už tým trénuje.
I Brůna navazuje na slavnou rodinnou tradici. Jeho strýc František byl oporou zlatého týmu Československa na mistrovství světa 1967. S reprezentací má i stříbro z olympiády v Mnichově 1972 a bronz z mistrovství světa v Praze 1964. S Karvinou slavil dva tituly (1968 a 1972). U ligových úspěchů byl i Michalův táta Miloslav.
„Ani já si ale zápasy taťky a strýce nepamatuju, nezažil jsem je v jejich nejlepší éře, jen jsem o nich něco četl,“ pousmál se Michal Brůna. „Táta mi říkal, že se jim oběma vcelku dařilo. Dávali hodně gólů. Ale na rodinných srazech nebo u obědů jsme to moc nerozebírali. Věřím, že na ně navážeme.“
