Nejlepší český trenér v cizině Jícha: Uspěje odvážný. Repre? Česká teď ne

Ligu mistrů ovládl jako hráč i kouč stejného týmu. V házené má v tomto ohledu světový primát. Ale nemíní se uspokojit, neustále se vzdělává. „Jakmile si začnu myslet, že vím všechno, skončím,“ hlásí nejlepší házenkář planety za rok 2010, jenž zároveň promluvil o tom, že by ho lákalo trénovat na olympiádě. Český tým to však v nejbližší době nebude.

Rozhovor probíhal po telefonu cestou na letiště, když se chystal na dovolenou. Z následných řádek pochopíte, že už ji potřeboval, trenérské řemeslo v Německu stojí extrémně hodně sil. Schválně: kolik si myslíte, že mu zabere příprava na jeden zápas?

Nedávno jste byl uvedený do evropské Síně slávy evropské házené. Co to pro vás znamená?
„Je to ocenění a odměna za hráčskou kariéru. Z mého pohledu byla úspěšná, jsem moc rád, že do takové společnosti patřím. Vnímám respekt z házenkářské branže, takže jsem určitě pyšný, že jsem byl vybraný.“

Možná přijde další ocenění. Nemyslíte, že už vám v Kielu postaví sochu? Za všechno, co jste tam dokázal? Jako hráč jste získal sedm titulů, jako trenér další tři.
„Je pravda, že jsem s klubem pevně spjatý. Jako hráč jsem zažíval zlaté období. Z pozice šéftrenéra mám odlišnou práci, osobně mě to hrozně moc naplňuje. Ale zase zůstávám při zemi, protože úspěch je pomíjivý. Zvlášť v manažerské pozici. Takže s cestou, na kterou jsme se vydali, jsem spokojený, ale je to nikdy nekončící story. Musíme neustále držet směr a mít jasnou koncepci. S tou sochou bych byl tedy hodně opatrný.“ (smích)

Zeptal jsem se schválně. Šlo o to, jestli jste zaznamenal výrok basketbalového trenéra Petra Czudka, který v euforii po titulu s Opavou pronesl, že sochu nechce, protože na ni serou ptáci a stejně by ji další generace zbouraly. Zaregistroval jste to?
„Slyšel jsem, bylo to vtipný… Pro mě je extrémně důležitý, aby Kiel, který mám v srdci, šel správným směrem, a rozhodně se necítím na to, aby mi někdo stavěl sochu.“

Znáte se s Czudkem?
„Znám spoustu basketbalistů, ale jeho zrovna ne. Hrával jsem v Barceloně, od té doby jsem kamarád s Tomášem Satoranským. I s některými dalšími kluky z nároďáku, třeba s Lubošem Bartoněm.“

Co říkáte na to, že Satoranský s Janem Veselým vyhráli titul ve španělské lize?
„Nikdy jsem neměl žádné pochybnosti o jejich kvalitách. Barcelonu zvedli. Byť tomu sportu jako takovému nerozumím, jenom se mi líbí. Kluci si to rozhodně za práci, kterou tam odvádějí, zaslouží. Finálovou sérii s Realem Madrid jsem sledoval, určitě je pro ně sladké, že vyhráli 3:0.“

Než jste se vrhnul na trenérskou kariéru, vyšel s vámi v roce 2018 rozhovor v magazínu Coach. Tehdy jste pronesl: „Co umím nejvíc, je pokusit se svou představu o házené přenést do nějakého špičkového družstva profesionálů. Vést je jako kobylky směrem, kterým chci já. Celou svoji kariéru jsem byl motor a teď bych chtěl být i pilot.“ To se vám daří dobře, ne?