Příběh ikony české házené. Mistr světa Mareš (†88) ukradl zlatý míč
V 88 letech zemřela jedna z největších osobností historie české házené. Vojtěch Mareš se proslavil jako trenér, působil i v zahraničí. Ještě předtím byl v roce 1967 důležitým členem reprezentačního týmu, který vyhrál mistrovství světa. Zlatý míč z finálového zápasu s Dánskem tehdy uhájil před pořadateli.
V zakouřené hale ve švédském Västerasu padla poslední dánská rána. Vojtěch Mareš se podíval na hodiny, jejichž ručička zběsile mířila k 60. minutě. Československo vedlo ve finále mistrovství světa nad Dánskem 14:11 a pero dějin už skoro přepisovalo historii.
„Vidím, že Jarda (Škarvan) má balon a chce ho někam házet. Říkám: Jardo, nehaž nikam, dej ho sem. Nechtělo se mu. Říkám: Dej ho sem, nebo na tebe skočím,“ líčil Mareš. „Tak mi ho hodil, já jsem prodribloval, byl konec, všichni jásali. A za mnou vyběhl pořadatel a honil mě po hřišti a chtěl mi ten balon vzít. Já jsem zavolal Jardu Rážka, vrazil jsem mu balon, říkám: Utíkej s tím do šatny, za tebou nepůjde!“
Pro Vojtěcha Mareše to byla největší chvíle kariéry, která těžko snese srovnání. S házenou začínal ve Vsetíně, později v Praze hrál za Slavii i za Spartu, ale od vojny hrál za armádní Duklu, která tehdy nabízela nejlepší podmínky. V reprezentaci nastupoval i jako kapitán, sehrál v ní přes sto zápasů.
Celosvětově uznávaná kapacita
Jako trenér mimo jiné dovedl mužský tým Československa k šestému místu na olympiádě v Soulu, trénoval i ženskou reprezentaci a pracoval jako ústřední trenér. V posledních dekádách minulého století byl celosvětově uznávanou kapacitou. Na přelomu 70. a 80. let pracoval pět let v Kataru. O desetiletí později působil sedm sezon v USA.
Nic však nepřekonalo zážitek ze soboty 21. ledna 1967, kdy národní tým na světovém šampionátu ve Švédsku úspěšně dokončil sérii pokusů o zlato. Československo na MS poprvé hrálo v roce 1954, získalo bronz a od té doby se nikdy nevracelo bez medaile. V roce 1958 a 1961 vybojovalo stříbro, na domácím MS 1964 v Praze opět bronz.
„Já jsem se od roku 1958 pokoušel vyhrát mistrovství světa, teprve napočtvrté se mi to podařilo. Vzpomínky jsou nezapomenutelné,“ řekl Mareš.
Prase jako talisman
Československá házená byla na konci 60. let světovým pojmem. Tým na každém světovém šampionátu bojoval o nejvyšší příčky. Na předchozích dvou turnajích ale musel strpět bolestivé porážky s Rumuny, kteří vždy získali zlato. V roce 1961 s nimi Československo prohrálo až ve druhém prodloužení finále, v roce 1964 v Praze pak o gól v semifinále.
Na šampionátu 1967 ve Švédsku už v sestavě chyběli brankář Jiří Vícha a křídelník Josef Trojan, bývalé dlouholeté opory. Mužstvo nejdřív bez problémů prošlo základní skupinou a ve čtvrtfinále v klíčovém zápase porazilo domácí Švédy. A v boji o finále znovu čekal rumunský přízrak v čele s Gheorghe Gruiou, tehdy nejlepším hráčem světa.
„Nikdy jsme Gruiu neubránili, aby nedal aspoň sedm osm branek. Ale ostatní nám je dali taky. Tak jsme se dohodli, že Gruiu necháme být a ono to vyšlo. Gruia dal jedenáct gólů, ale ostatní je nepřidali, takže jsme vyhráli,“ usmíval se Mareš.
Ve finále Dánové vzdorovali, brankář František Arnošt, který do té doby mužstvo svými výkony táhl, se na vlastní žádost nechal vystřídat Jaroslavem Škarvanem. Vítězové získali rozhodující zápas až v rozhodující čtvrthodině.
„Dva týdny před mistrovstvím světa jsme byli na soustředění v Baden Badenu, tam dostal Béďa König talisman pro štěstí, prase, pokladničku,“ vzpomínal další ze zlatých mužů Rudolf Horváth. „Nevím, kdo z mužstva vymyslel bojový pokřik. Před každým zápasem jsme chytili prase a každý křičel: Máme tady prase, vyhrajem to zase! Fungovalo to až do finále…“
Vítězné mužstvo sestavil legendární trenér Bedřich König. Mareš, František Brůna a Václav Duda byli na MS 1967 nominováni do nejlepší sedmičky šampionátu.
„Trenérovi Königovi se podařilo dát dohromady mančaft, kde se mládí skloubilo se zkušeností. Díky partě, která tam byla, se nám to podařilo,“ vzpomínal Jaroslav Škarvan.
V roce 2017, přesně padesát let po jednom z nejslavnějších kolektivních triumfů československého sportu, se házenkářský tým mistrů světa z roku 1967 stal laureátem Ceny Emila Zátopka pro Sportovní legendu, která se uděluje během vyhlášení Sportovce roku.
