Legenda končí! Hron: Maminka mi dlouho říká, ať se na bojování vykašlu
Většinu bohaté kariéry strávil v ringu, grand finále ho ale čeká v kleci. Na sobotním turnaji Oktagon 61 nastoupí po boku MMA hvězd i legendární český kickboxer Tomáš Hron. Odvetným duelem s Holanďanem Fredem Sikkingem si splní sen – představit se doma před brněnskými fanoušky v Rondu (Winning Group Arena). Nejvíce však potěší maminku. „Na můj odchod do sportovního důchodu čeká už dvacet pět let. Od začátku říká, ať se na bojování vykašlu. Prý nechápe, jak se mohou dva lidi mlátit do krve a ještě se na to někdo kouká,“ vypráví bijec se smíchem.
Do avizovaného posledního klání kariéry vám zbývá jen několik dní. Cítíte sentiment?
„Zatím si to nepřipouštím, protože příprava zatím probíhá jako vždycky. Dokonce bych řekl, že mnohem lépe než obvykle. Po dlouhé době mě přestalo bolet operované koleno a cítím se ve skvělé formě. Málokdy se mi za celou kariéru stalo, že by mě během přípravy nic nebolelo a netrápilo mě žádné zranění. Nic mě nelimituje. Nechci si myšlenku na loučení vpouštět do hlavy. Říkám si, jak bych teď mohl skončit, když se cítím tak dobře. Uvidíme, v jakém rozpoložení budu po zápase.“
S Fredem Sikkingem jste už bojoval loni a vyhrál jste. Cítíte se teď motivovanější, než posledně díky velké fanouškovské kulise, která se na sobotním Oktagonu očekává?
„Určitě ano! Tentokrát to bude úplně něco jiného. Prvně jsem se s ním střetl na menší akci Heroes Gate. Tehdy jsem bral zápas po zranění a nebyl jsem si ani jistý, zda mi bude noha v ringu fungovat. Nebyl jsem stoprocentní. V sobotu nastoupím zdravý a hlavně v Rondu. Zápasit tam bylo vždy mým snem a Oktagon mi to teď splní. Jsem šťastný, čekám, že budu plný emocí ještě při nástupu v aréně. Jen Brno je pro mě obrovská srdcovka, v Bobby centru jsem vyhrál několik titulů.“
Dalším rozdílem oproti prvnímu zápasu se Sikkingem budou malé rukavice.
„Trénuji v nich často. Máme v týmu hodně kluků, kteří bojují v boxu bez rukavic, takže s nimi spáruji v MMA rukavicích jednou týdně. Rozhodně na ně však nejsem tak zvyklý jako na velké, v nich jsem odzápasil sto třicet utkání. Nikdy si v malých nebudu úplně jistý, ale připravuji se na zápas v nich poctivě. Nedávno jsem spároval s Jirkou Procházkou, Michalem Martínkem a Machem Muradovem.“
Jaké to je s nimi trénovat? Přeci jen se jejich styl od klasického holandského kickboxingu dost liší.
„Je to tak. Právě proto jsem si je vzal, abych měl změnu. Můj soupeř je kvalitní postojář právě z Holandska, takže jsem na jeho styl zvyklý. Vyjel jsem do Nizozemí, abych se připravil přesně na něj. V přípravě se ale musíte dostat i do situací, které vám nejsou úplně komfortní. Právě proto jsem spároval s Jirkou Procházkou, ten má opravdu nepříjemný, neortodoxní styl. Stejně tak mám za sebou kvalitní kola s Michalem Martínkem, který hrozí neskutečnými granáty. Muradov zase vyniká skvělým pohybem. Abyste ho chytli, potřebovali byste lano. (směje se) Společné tréninky mě hodně bavily, zase jsem dostal nové impulsy a zkušenosti.“
Bavilo vás to natolik, že byste ještě před úplným koncem kariéry vyzkoušel MMA?
„Určitě mě to neláká. Nic si nenalhávám… Nepůjdu jako kašpar do klece, aby tam se mnou někdo mlátil o zem. Nebudu zápasit v něčem, co neumím, a co se ve třiačtyřiceti už nenaučím. Kdybych ale dostal od Oktagonu další nabídku na souboj v postoji, hodně bych ji zvažoval, protože vidím, jak velký kus práce na turnajích dělají. Jen přípravy a promo na zápas v Oktagonu jsou radost. Jeden z důvodů, proč teď zvažuji konec, je, že mě už nenaplňuje bojovat s velkými světovými jmény a porážet je na akcích, na kterou přijdou jen dva tisíce lidí a nikdo o tom neví… Takové výhry už mě ani netěšily. V Oktagonu by mě ještě lákaly odvetné duely proti borcům, s nimiž jsem dřív prohrál. Napadá mě třeba Melvin Mané nebo (Strahinja) Mitrič…“
Tím byste zřejmě nepotěšil vaši maminku. Ta konec vaší kariéry vyhlíží už dlouho.
„To je pravda, na můj odchod do sportovního důchodu čeká už dvacet pět let. (směje se) Snad by to ještě zvládla. V horším případě bych jí to neřekl a doufal, že si o tom nikde nepřečte. (směje se) Maminka mi od začátku říká, ať se na bojování vykašlu. Prý nechápe, jak se mohou dva lidi mlátit do krve, a ještě se na to někdo kouká. Podle ní nejsme normální. Takové komentáře poslouchám ke každému zápasu. Táta mě na druhou stranu podporuje, sjezdil se mnou asi sto turnajů. Už i on mi ale říká, ať skončím. To je ale těžké, když vás bojování baví. I když skončím, budu dál trénovat. Vedu spoustu mladých kluků a chci jim v tělocvičně pořád stačit.“
Pokud bude váš sobotní duel opravdu tím finálním, jaký byste chtěl, aby byl?
„Rondo mě bude určitě hnát vpřed, takže se poženu po nějakém pěkném KO. Nejdůležitější je pro mě, abych udělal divácky zajímavý zápas, o němž budou lidi mluvit a dlouho na něj vzpomínat. To pro mě vždy znamenalo nejvíc.“
