Proč ho nikdo nepředjede? Verstappen očima Engeho: Jde si tvrdě za svým

„Je třeba zohlednit, že táta Jos je bývalý závodník formule 1, což pro něj byla obrovská výhoda. Otec zná dokonale motoristické prostředí a má kontakty. Díky tomu má jezdec všude otevřenější dveře. Kromě toho mu předává zkušenosti ze své kariéry a zastává do jisté míry i roli kouče. S Josem se známe osobně, jezdili jsme spolu 24 hodin Le Mans za stejný tým.“

„Maxova vítězství letos vypadají jednoduše. Prostě do toho vlítne a doveze auto do cíle. Jenže kdyby nebyl tak špičkový jezdec, těžko by se mu to povedlo. Má obrovský cit pro vůz, je rychlý, nedělá chyby a dokáže z auta vytěžit maximální potenciál. Podívejte se na týmového kolegu Sergia Péreze. Se stejným autem se trápí a často končí mimo stupně vítězů.“

„Určitě mu pomohlo, že dospěl. První Maxovy sezony byly opravdu divoké. Měl sice talent, ale hodně boural a dělal zbytečné chyby. Do F1 vstoupil, když mu bylo pouhých 17 let, neměl ani pořádné zkušenosti z juniorských sérií. Absolvoval jen jednu sezonu ve formuli 3, skončil v ní třetí. Teď se zklidnil a je to znát. Jede desátou sezonu ve formuli 1, v 25 letech neskutečné číslo.“

„Co odlišuje šampiona od zbytku, je hlava. Má neuvěřitelnou sebejistotu a jde si tvrdě za svým. Nezajímá ho, co si o něm myslí ostatní. Když náhodou udělá chybu, nesesype se z toho a zvládne se hodit zpátky do naprosté koncentrace. Má v sobě obrovské přesvědčení, že je nejlepší, a to ho tlačí dopředu.“

„Pro zisk titulu je zapotřebí také správný tým. A ten Max má. Inženýři, mechanici… Ze všech těch lidí bych zmínil jednoho, týmového šéfa Christina Hornera. Když tomu šéf dobře velí, je to základ pro to, aby vše fungovalo, jak má. Christiana jsem poznal, když dělal šéfa týmu Arden ve formuli 3000, za který jsem jezdil v roce 2002. Byl to jeden z nejlepších, nejpříjemnějších a nejcharizmatičtějších šéfů v mém životě. Skvělej člověk.“