S motorsportem začal Erik Cais teprve před pěti lety. Nyní ve svých 23 letech patří mezi nejlepší české rallye závodníky a odborníci mu věští velkou budoucnost. Pro deník Sport a iSport.cz se rozvyprávěl o setkání s legendárním Sébastienem Loebem i nejhorším zážitku letošní sezony.
Jak jste spokojený s průběhem letošního ročníku?
„Aktuálně mi patří v šampionátu WRC 2 třinácté místo. Samozřejmě bych byl spokojenější, kdyby pozice byla o něco vyšší. Monte Carlo bylo fajn, ale pak tam byly nějaké chyby. Je to takové nahoru a dolů. Ten průběh by tedy mohl být samozřejmě o něco lepší. Snažím se ale pořád pracovat na tom, aby šly výkony nahoru. Mám teď něco jako letní pauzu, ale co nevidět se zase vracím na závody.“
Jaký moment z dosavadního průběhu sezony hodnotíte jako nejlepší?
„Asi závody na Azorských ostrovech, to byl letos zatím nejlepší moment. Díky neuvěřitelné přírodě to byla jedna z nejkrásnějších rallye. Taky jsem si tam závodil proti takovým legendám jako Sébastien Loeb nebo Andreas Mikkelsen.“
Sébastien Loeb je váš dětský vzor. Jaké to pro vás bylo stát proti němu na startu?
„Určitě je to pořád jeden z největších idolů. Potkat ho tam bylo super, na přejezdech jsme se spolu dokonce i bavili. Je opravdu hodně přátelský a člověk by ani neřekl, že má na svém kontě tolik mistrovských titulů. Když se s ním bavíte, je to úplně normální chlap a je s ním sranda. Povídali jsme si samozřejmě o závodění. Hodně mě zajímají i letadla, obzvlášť vrtulníky. A jelikož vím, co má Sébastien za vrtulník, tak se ta konverzace točila i okolo létání.“
Na jaký moment ze sezony naopak rád nevzpomínáte?
„To byla chorvatská rallye, kdy jsem vyhrál kvalifikaci, ale pak jsem na první rychlostní zkoušce byl zbytečně přemotivovaný a snažil jsem se o něco, co nešlo – chtěl jsem prostě být od jedničky úplně nejrychlejší. Přehnal jsem to a vyletěli jsme ven z tratě. Takže to byl moment, na který určitě rád nevzpomínám.“
Na stejné trati v Chorvatsku týden před vaší nehodou přišel o život irský závodník Craig Breen. Jak to celý závod poznamenalo?
„Samozřejmě je to strašně nepříjemné. Na závodě jsme mu vzdávali hold. Člověk ví, kde se mu to stalo a má to pořád v hlavě. Je to ale součást našeho sportu a jdete do toho s tím, že ta rizika existují. Při rallye není k chybám daleko, a proto musíme být opravdu plně koncentrovaní. Obecně se ale k těmto smutným událostem nevyjadřuju úplně rád i s ohledem na rodinu a pozůstalé.“
Aktuálně tedy máte letní pauzu. Jak ji využíváte?
„Nejedu Estonskou ani Skandinávskou rallye, takže mám trošičku více času. Rozhodně to ale není o tom, že se válím doma v posteli. Teď jsem třeba ve Švédsku. Věnuju se mediálním povinnostem a snažím se zdokonalovat věci okolo závodu. Do toho pořád trénuju – ráno se jdu proběhnout, odpoledne mám pak trénink v posilovně nebo další běhání. Takže člověk pracuje, i když má zrovna letní přestávku. Nějaká dovolená nebo něco podobného přijde kdyžtak až po sezoně.“
Než jste dělal rallye, závodil jste na kole. Najdete si pořád čas i na cyklistiku?
„Abych se přiznal, už jsem trochu zlenivěl, a když můžu, dávám přednost motorce. Na kolo si ale pořád čas sem tam najdu. Je to super sport na zlepšení fyzičky, takže ho používám hodně v tréninku. Ačkoliv by se mohlo zdát, že když děláte rallye, nepotřebujete příliš dobrou kondici, opak je pravdou. Během rychlostních zkoušek se vám skrze adrenalin zvýší tep až 180 za minutu, což mají při závodech třeba i elitní běžci. Mimo to je v autě zhruba 70°C, protože tam jde neuvěřitelné teplo od motoru. Na brzdu pak musíte tlačit zhruba 100 kily, abyste to vůbec ubrzdili. Naše závodní auto sice vypadá jako normální auto, ale reálně to s ním nemá skoro nic společného.“
Mohl byste dát tip na nějakou vaši oblíbenou cyklotrasu?
„Za mě jsou nejkrásnější trasy určitě na Zlínsku. Tam když vyjedete kamkoliv, neuděláte chybu. Ze zahraničí se mi hodně líbí Saalbach-Hinterglemm, tam si člověk může opravdu skvěle zajezdit na bajku.“
Vaši zálibou jsou letadla. Plánoval jste licenci, jak to vypadá?
„V letadle jsem neustále ale pouze jako cestující při běžných letech. Někdy v budoucnu plánuju, že bych si udělal licenci, ale to už předbíhám. S tím bych určitě musel začít až po sezoně, ale spíš až po té další. Každopádně tohle léto mě doufám čekají zkoušky na padák. Sezona je sice nabitá, ale věřím, že to tam stihnu vměstnat a ten sen si splním.“
Další sen si budete moct odškrtnout v září, kdy vás čeká akce Red Bull káry. Mohl byste říct, o co jde?
„Je to projekt, který se bude konat v Praze pod záštitou Red Bullu, kdy si lidé mohou postavit vlastní káru a pak s ní jet přes překážkovou dráhu. Nehodnotí se jen to, jak rychle to člověk projede, ale i to, co to je za káru. Ideálně, čím víc bláznivá, tím lepší. Už se strašně těším. Vždycky jsem se tam totiž chtěl podívat, takže se mi to konečně splní. Budu v týmu se skateboardistou Davidem Luu, takže s ním pojedu společně v káře.“
10 rychlých otázek pro Erika Caise
- Čím jezdím, když nezávodím? Mercedes E 53 AMG
- Na kolik přijde moje sezona? 1 milion euro
- Kolik jsem nejrychleji jel? Na okruhu 260 km/h
- Manuál, nebo automat? Osobní automat, závodní manuál
- Jak dlouho mi trvá vyměnit kolo? 1 minuta 16 vteřin v ideálních podmínkách
- Vysněné auto? McLaren 720S performance, celý v černém
- Na dovolenou raději autem, nebo letadlem? Letadlem
- Na pokolikáté jsem udělal autoškolu? Na poprvé, na plný počet bodů
- Kombík, nebo sedan? Sedan
