Ivo Pospíšil
16. června 2019 • 20:10

Hvězda ploché dráhy jezdí i přes obavy matky: Nebezpečí je náš život!

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je fandou Zlatana Ibrahimovice a i on vozil svého času pod helmou delší vlasy. Ty však teď shodil a věnoval je na charitu. Flegmatik ve světě ostrých kluků. „Strach? Na to nesmíte myslet,“ přiznává polský plochodrážní závodník Patrik Dudek, jenž byl v sobotu jednou z hvězd Grand Prix Česka. Na své mašině vozí nezvyklé číslo 692. Miluje smažený sýr. A jezdí i přes obavy své matky.



Plochou dráhu má v krvi. I jeho otec Slawek, který mu dnes dělá v týmu mechanika, se třiadvacet let proháněl po závodních okruzích. „Asi bylo normální, že jsem to také v patnácti zkusil. A teď už to takto zkouším jedenáct let,“ směje se Patryk Dudek, vicemistr světa z roku 2017 a i letos jeden z hlavních kandidátů na post světového šampiona.

Fotbal, volejbal nebo jiné populární sporty v Polsku vás tak nelákaly?
„Je pravda, že když jsem byl mladší, fotbal jsem hrál. Stejně jako basketbal, ping pong, pak jsem i běhal nebo trochu tančil. Vždy jsem se motal kolem sportu. Ale teď už se držím jen ploché dráhy.“

Jaký tedy byl hlavní důvod zvolit tento sport? Volaly vás otcovy geny?
„Těžko říct. Na fotbal, basket a další sporty jsem chodil po škole a pak už jsem neměl moc času se učit a všechno tohle stíhat. A když jsem pak v patnácti měl toho času lehce víc, zkusil jsem sednout na plochodrážní motorku a bylo to. Je to lepší. Je tam adrenalin, atmosféra, je to víc bláznivé. Bojujete ve více jak stokilometrové rychlosti s ostatními o jediný metr… Je to nebezpečné, ale mám to rád.“

Otec asi musel být rád, že jdete v jeho stopách. Co ale maminka?
„No, ta pochopitelně řekla: Ne! Otec ale byl též opatrný. Říkal, ať to zkusím a uvidím. On sám skončil, protože měl těžkou nehodu a poranil si záda. Vím, co je plochá dráha zač, a také vím, že je nebezpečná. Rovněž jsem měl nehody a mamča po nich vždycky říkala: Možná bys mohl změnit sport. Ale to je normální, že o vás rodiče mají strach. Já se dívám jen do budoucna a to je lepší.“

Na vašich oficiálních stránkách jsem se třeba dočetl, že když vám bylo dvacet, měl jste v Gorzowě fakt drsnou nehodu, při níž jste měl natržená játra i rozdrcená žebra.
 „Ano, tehdy jsem asi týden bojoval o život, ale… to je vše známé z internetu. Nevím, co k tomu říct. Děláme prostě nebezpečný sport a musíme to mít stále na paměti. Je to plochá dráha, můžeme přidávat plyn, podstupovat souboje, ale nemáme brzdy. Je to šílené, ale takový je náš život.“

Jak je důležité si toto nebezpečí nepřipouštět a mít do závodů čistou hlavu?
„Někdy, když havarujete a vrátíte se na dráhu, kde se během jízdy rvete s tolika lidmi, občas tam ty myšlenky sjedou: Sakra, není tu moc místa, nemám ubrat ruku z plynu? Někdy ale prostě musíte držet rychlost naplno a závodit. Takhle je to však ve všech sportech. Když se vracíte po nehodách nebo zraněních, psychika a hlava je důležitá. To je normální, když se živíte sportem.“

O vás se také ví, že rád sledujete sporty i mimo závody. Jste velký fanda Zlatana Ibrahimovice, je to tak?
„Ano, četl jsem jeho knihu a fandím mu. Líbí se mi jeho sebevědomí a styl. Je to dobrý sportovec a myslím, že i člověk. Mám před ním velký respekt. Když někdy vidím, co dokáže dávat za góly, je to až neuvěřitelné. Každý rok je sice starší a starší, ale pořád zůstává na špici.“

Rovněž je velký showman. I v tomhle vás třeba inspiruje?
„To zase ne. Já si o sobě myslím, že jsem normální kluk, co rád cestuje a tráví čas s kamarády a přítelkyní. Inspiroval jsem se jím, snad jen když jsem měl vloni dlouhé vlasy.“

Ty už jste ale evidentně dal pryč.
„Věnoval jsem je na charitu. Spolu s jednou nadací jsem se rozhodl je dát na paruky pro lidi bojující s rakovinou. A nový nárůst delších vlasů nechystám. Zůstávám s kratšími a cítím se fajn.“ (úsměv)

Mezi závodníky máte nezvyklé startovní číslo 692. Proč?
„Já jsem zprvu chtěl 69, ale tu má Jason Doyle. Tak jsem to trochu poupravil a přidal k tomu dvojku, protože 92 je rok mého narození. A šestka je zase měsíc červen, kdy jsem se narodil. Je to trochu komplikované, ale tohle je ten pravý význam.“

Jak je to s vašimi dalšími zálibami? Prý máte rád i vaření a český smažený sýr.
(směje se) „Jo, to je pravda. Těžko říct, jak je to s vařením, ale mám rád třeba grilování. Když mám čas, tak ho rád strávím s přáteli doma u grilu. Je ale fakt, že těch příležitostí moc není a vaření jsem pozastavil. Protože jsme hodně na cestách, jíme během roku hlavně v restauracích.“

A co vaše oblíbená hudba? O Polácích je známo, že mají vyhlášený hip hop.
„Nemám to nijak dané. Když třeba řídím auto, poslouchám klidně rádio. Hip hop sem tam jo, ale spíš mám radši rock a tvrdší muziku. AC/DC, Metallicu, Queeny… záleží ale na náladě. Když chci pohodičku, klidně si pustím i reggae.“

To by vám mohlo pomoci i před závody. Před dvěma lety jste při svém debutu hned útočil na titul a i letos se držíte vpředu. Přišel váš čas, jaké máte ambice?
„Ty dva roky zpět jsou pro mě hezkou vzpomínkou, ale je to historie. Žiju dneškem a zítřkem. Bylo to pěkné, první rok, druhý celkově, blízko vítězství… Ale Jason Doyle měl tehdy dost dobrou sezonu. Doufám, že letos budu bojovat opět ve špici, ale jak to dopadne, uvidíme až za pár měsíců. Je to jednoduché. Musím postupně posbírat co nejvíc bodů.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud