Díky ní si český tým v Tokiu může myslet na olympijské finále v jednom z nejsledovanějších závodů Her. Plavkyně Barbora Seemanová bude na startu dvoustovky kraulem jako čerstvá mistryně Evropy usilovat o postup do finále, které má být velkým střetem Katie Ledecké a Ariarne Titmusové. Ještě před odletem si ale našla čas na povídání se svým přítelem, fotbalistou Ústí nad Labem Matyášem Písačkou. „Ode mě dost dobrej úlovek!“ pyšní se Písačka.
Byla to chvilka, kdy se chce člověku smát a nejde to zastavit. Barboru Seemanovou potkala právě na začátku tohohle rozhovoru, když se se svým milým Matyášem Písačkou posadila ke stolečku ve sportovním areálu na pražských Vinohradech. „Seš tady a hned se směju. Vidíš, jakej na mě máš vliv. To je dobrej počin!“ naladila se na úvod.
Když jste se poznali, věděli jste o sobě, že jste sportovci?
Seemanová: „Znali jsme se už delší dobu před tím, než jsme spolu začali chodit. Ale bylo to opravdu jen, že o sobě víme. Myslím, že Matyáš asi věděl, že na nějaké úrovni plavu. Já jsem zase věděla, že je zraněný, že hrál fotbal a to bylo všechno.“
Písačka: „Já to stejný. Bára před dvěma roky nebyla, co je dneska, nebyla mistryně Evropy. Věděl jsem, že je dost dobrá plavkyně, ale vůbec jsem ten sport nechápal, neznal. Nevěděl jsem, že je až tak dobrá. Takže ode mě dost dobrej úlovek!“
BARBORA SEEMANOVÁ |
|
Datum narození: 1. dubna 2000 (21 let) Výška a váha: 176 cm, 63 kg Klub/trenér: Motorlet Praha/Petra Škábová Účast na OH: 2016 - 31. (200 m v. zp.), štafeta na 4x100 metrů pol. z. (diskvalifikace) Úspěchy: ME 2021 - 1. (200 m v. zp.), 7. (100 m v. zp.), 8. (50 m v. zp.), MS 2019 – 9. (200 m v. zp.), MS v krátkém bazénu 2019 – 6. (100 m v. zp.), 8. (200 m v. zp.), ME v krátkém bazénu 2019 – 5. (200 m v. zp.), OH mládeže 2018 – 1. (50 m a 100 v. zp.), 3. (200 m v. zp.), MEJ 2017 - 2. (100 m v. zp.), MEJ 2016 - 2. (100 a 200 m v. zp.) |
MATYÁŠ PÍSAČKA |
|
Datum narození: 13. června 1997 (24 let) Výška a váha: 188 cm, 80 kg Klub: FK Ústí nad Labem |
Hrálo nějakou roli, že jste oba sportovci, nebo byste k sobě našli cestu, i kdyby to tak nebylo?
Seemanová: „Pozitivum je, že se chápeme. Málo lidí by mi tolerovalo soustředění na dva týdny, závody každý víkend, vstávání v pět čtyřicet a podobně. Myslím si, že Matyáš je v tomhle tolerantní a moc dobře ví, že to není nic, co bych si mohla určovat. Bere to tak, to pro mě bylo klíčové. Co jsem měla zkušenosti z předchozích vztahů, na tomhle to ztroskotalo.“
Písačka: „Dá se na tom hledat i to dobrý. Jsme spolu tři týdny, pak spolu týden nejsme. To je ideál, odpočineme si od sebe a pak se těšíme.“
Seemanová: „Potřebuješ odpočívat?“
Písačka: „Je to podle mě dobrý. Tohle je dost pozitivní. Ale nehádáme se, ani když tady dva, tři měsíce je.“
Seemanová: (směje se) „To vyznělo hrozně! Já bych chtěla říct, že jsme spolu přežili celý covid. Když jsme byli v karanténě, nesměli jsme nic. Ani ven, byli jsme fakt jenom doma a byli jsme strašně spokojení. Jak jsme nemuseli ani na tréninky a nezabili jsme se a nehádali jsme se.“
Už cítíte nervozitu před olympiádou?
Seemanová: „Jak říkal Matyáš, olympiáda je závod jako každý jiný. Musím tam předvést to, co na Evropě, co na mistrovství republiky. Snažím se soustředit spíš na plavání jako takové, odmyslet si atmosféru, že to je olympiáda.“
Je těžké si tohle odmyslet? Musíte na tom pracovat, nebo vám to jde automaticky?
„Je to těžší než třeba při jiných závodech. Olympiáda je velké slovo jako takové. Když to člověk řekne, vyvolá to v něm jiný pocit. Kdybych měla s postupem času srovnat pocity, co jsem měla v Riu a co mám teď, je to zase někde úplně jinde. Se zkušenostmi, s tím, co už mám za sebou závodů, čím dál tím víc se to lepší.“
Plavci téměř pořád trénují. Matyáši, poznáte na Báře, jestli je unavená, jestli je v pohodě?
Písačka: „Tak složitý to rozhodně je. Buď není doma, nebo je doma unavená. Takže určitě mám hodně trpělivosti…“
(Seemanová se směje)
Písačka: „Ale většinu času je v pohodě. My se skoro nehádáme. V nepohodě jsem ji asi mockrát neviděl. To spíš, když ji večer bolí ramena, tak si stěžuje. Ale jinak dobrý…“
Seemanová: „Hele! Nejhorší je, když se sejdeme a oba nás něco bolí. To si jenom stěžujeme, jsme naštvaní, jen ležíme a chceme, aby nás nic nebolelo.“
Jak často k takovým situacím dochází?
Písačka: „Moc často ne.“
Seemanová: „Jenom výjimečně. Když je člověk unavený z tréninků a všechno se to kupí, je to víc na začátku sezony, když se jedou objemy a je to fakt náročné.“
Plavání a fotbal jsou rozdílné sporty, ale oba svůj obor děláte na vrcholové úrovni. Pomáhá vám, že se o svých starostech můžete s druhým pobavit?
Seemanová: „Jo, já jsem osobně hodně ráda, že mám někoho, komu můžu říct svoje pocity. Ať už z tréninku, ze závodu. Hrozně jsem ocenila, že se Matyáš do toho trochu zaangažoval. Na začátku plavání moc nerozuměl, nepohyboval se na takové úrovni, že by věděl obsazení finále na Evropě a podobně. To se hrozně zlepšilo, začal se tomu víc věnovat. Teď si můžu postěžovat, že jsem vytuhla na tréninku, a on ví, o čem mluvím. Přijde mi fajn, že se vyslechneme a Matyáš mi někdy dokáže i dost dobře poradit, co se týče závodů a různých blbostí, na které se ho ptám. Viď?“
Písačka: „Je to tak. Já jí dělám psychologa, takže když tak půl medaile za mnou…“
(Seemanová se zase směje)
Písačka: „Mě plavání baví. Ze začátku jsem měl problém, že když skočily do bazénu, tak jsem nevěděl, v jaké je dráze, když se na to dívám na mobilu. Vždycky pak kouknu na výsledky, ale jinak jsem Báru mockrát naživo plavat neviděl. Chodíme spolu druhým rokem a je skoro celou dobu covid. Viděl jsem ji dvakrát v Plzni na závodech. Byl to dobrý zážitek, pro změnu udělala zase rekord.“
A teď už ji podle jejího plaveckého stylu poznáte?
Písačka: „Teď už jo, hlavně jí vždycky vyberu barvu plavek.“
Seemanová: „To jsem zrovna chtěla říct, že jak jsem taková… ne pověrčivá… Ale dělá mi problém, když jsem semifinále vyhrála v červených plavkách, že bych si na finále měla vzít jiné. A psala jsem Matyášovi, že mám takovéhle obavy, že nevím, jak se mám rozhodnout. A Matyáš to vždycky rozhodne za mě. A já vím, že to je dobré rozhodnutí, protože mi ještě nikdy neřekl něco, co by bylo špatně.“
Matyáši, jaké to je pro vás, jako pro vrcholového sportovce, pozorovat takhle zblízka cestu olympioničky?
Seemanová: „Jsem zvědavá, co řekneš…“
Písačka: „Je to hustý! Obdivuju jí. Její tři tréninky denně, my fotbalisti takhle v sezoně netrénujeme. Obdivuju ji hodně. Je to holka a je dost tvrdá na to, že je holka.“
Seemanová: (zasněně se usmívá) „Jé… To říká jenom proto, že jsem tady.“
Písačka: „Ne, je to pravda. Výsledky hovoří za vše.“
Seemanová: „Hm…“
Bylo pro vás jako pár období olympijské přípravy složitější?
Písačka: „Mně to přijde furt stejný, ani se to nezměnilo. Možná že tréninky má jenom těžší, ale to moc nepociťuju. Přijde ve stejný čas…“
Nejrychlejší časy na 200 metrů kraul v sezoně
|
Ariarne Titmusová (Austr.) 1:53,09 Katie Ledecká (USA) 1:54,40 Ťün-süan-Jang (Čína) 1:54,57 Siobhan Haugheyová (Honkg.) 1:54,89 Madison Wilsonová (Austr.) 1:55,68 Summer McIntoshová (Kan.) 1:56,19 Federica Pellegriniová (It.) 1:56,23 BARBORA SEEMANOVÁ 1:56,27 |
Seemanová: „Ve stejný náladě…“
Písačka: „Skoro jo.“
Seemanová: „Vidíš, ani nejsem náladová.“
Když skočí fotbalisti do bazénu, plavci se jim často posmívají za takzvané fotbalové nohy, tedy že kopou jen od kolene dolů. Je tohle případ Matyáše?
Seemanová: „Trošku jo, ale musím říct, že když jsem se ho to snažila odnaučit a naučit ho plavat, tak mu to šlo. On si uvědomuje svoje tělo, svoje svaly. Stačí mu říct, jak to má zapojit, co má dělat, a potom plaval delfína skoro jako normální plavec. Takže jsem mu říkala, že je nadějnej a že je to s ním jednoduší. Ale samozřejmě měl fotbalové nohy.“
Písačka: „Hlavně jsem plaval motýlka s prsovýma nohama.“
Seemanová: „Jo, jo, jo… On se trochu zasekl v minulosti, ale nevadí…“
Písačka: „Plavat s ní na dovolených, to je zážitek. Já plavu na maximum, ona si tak plave vedle mě, směje se mi.“
Seemanová: „Mě baví závodit, když vyhraju, že jo…“
Písačka: „Hm, to vyhraješ, no…“
Seemanová: (směje se) „To se mám čím chlubit.“
Báro, z druhé strany, kolik třeba zvládnete nožiček?
Seemanová: „Jestli jednu, dvě max?“
Písačka: „Tři. Ty to děláš s nataženýma nohama.“
Seemanová: „Snažím se to naučit, když si někdy hrajeme s míčem. Ale mně to prostě přijde nereálný. Potřebovala bych na to víc času, než si jen s tím pět minut pohrát. Ale nechápu, jak vydrží skoro minutu a ani mu to nespadne na zem.“
Písačka: „Asi nemá dobrýho učitele…“
Seemanová: „To ne… Jenom na mě nemá tolik čas.“
Říká se, že jste slávistka, je to tak?
Seemanová: „Ano, ano… Jsem slávistka. Když jsem byla mladší a měla jsem víc času, i jsem se chodila na Slavii koukat. Poznala jsem atmosféru fotbalu. Ještě, než jsem poznala Matyáše, tak jsem se do toho vžila. Hrozně mě bavilo zpívat písničky a fandit. Když se s Matyášem díváme na fotbal, tak se občas asi ptám na strašně stupidní věci. Snažím se tomu porozumět, abych do toho mohla něco říct. A myslím, že jsem se taky zlepšila, že tomu víc rozumím a dokážu něco zhodnotit. Ne?“
Písačka: „Dokáže to zhodnotit, ale když šlo EURO, když to šlo každý večer, už si stěžovala.“
Seemanová: „To jo, nesmí toho být hodně. Miluju se koukat na Matyho zápasy. To je něco jiného, když tam máte člověka, kterého milujete, to se pak fandí trošku jinak.“
Takže už Bára pozná, jak má správně hrát levý bek, což je vaše pozice, Matyáši?
Písačka: „Levý bek nebo levý stoper. Nevím, jestli to úplně pozná… Asi jo.“
Seemanová: „Jo, poznám. I když bylo EURO, snažila jsem se hodnotit, ptala jsem se Matyho, jestli si myslí, že hrál tenhle hráč dobře, z toho, co jsem vypozorovala, mi to nepřišlo. Tu podstatu toho, jak to má vypadat, trošku vím. Z těch mnoha zápasů, na které koukáme.“
Matyáši, jak vy vzpomínáte na vaše začátky ve Slavii?
Písačka: „Já byl ve Slavii od deseti do osmnácti, celý dorost. Bylo to fajn. Pak jsem měl pár zranění, teď to restartuju v Ústí. Uvidíme, jak to půjde dál.“
Myslíte i na ligovou kariéru?
Písačka: „Určitě bych rád. Doufám, že se to jednou povede.“
Co když bude Matyáš za svým angažmá někam cestovat?
Seemanová: „Já bych mu první ligu přála, ať by to bylo kdekoliv. Samozřejmě budu radši, když to bude v Praze nebo někdo blízko, aby mohl dojíždět. Ale pro mě je důležité, aby se někde uchytil, protože si myslí, že na to má, že je šikovnej. Vzdálenost není takový problém. Když už jsme spolu dva roky, všechno se to dá zvládnout.“
Sama jste nedávno zmínila, že Matyáš je jedním z důvodů, proč jste přehodnotila původní plán na studium v Americe…
Seemanová: „Nemám si na co stěžovat, asi tak bych to řekla. Nic mi nechybí, jsem spokojená, tak nevidím důvod, proč bych měla odjíždět. Nemyslela jsem to vyloženě kvůli Matyášovi. Z osobního života je to ta největší část. Amerika pro mě celkově ani z jednoho pohledu neměla moc smysl. A osobní život tomu ještě dodal to rozhodnutí, tu tečku.“
Písačka: „Když jsme spolu začali chodit, tak se zrovna rozhodovala, že tam měla jít. Říkal jsem jí, ať tam jede, aby kvůli mně nezůstávala tady a pak si to zpětně nevyčítala. Ale postupem času, když mi vysvětlovala podmínky a všechny různé okolnosti, mně samotnému by to z její strany přišlo jako blbost. Je top plavkyně, má tady všechen servis. Na univerzitě by plavala jen univerzitní závody. Přišlo mi to jako krok zpátky.“
Seemanová: „A chtěl‘s mě tady? Nebo‘s mě chtěl poslat pryč?“
Písačka: „Chtěl! Vymýšlel jsem pozitiva, proč bys tady měla zůstat.“
Báro, v Česku jste se zatím dostala až na úroveň evropské šampionky, jak se vám s touhle značkou bude závodit na olympiádě?
Seemanová: „Asi tam nejedu s tím, že jsem mistryně Evropy. I kdybych nebyla mistryně Evropy, tak jedu na olympiádu s tím, že tam musím zaplavat svoje maximum. Já si myslím, že spíš to, že jsem mistryně Evropy… To je takový divný to říkat nahlas! (směje se). Třeba mi to pomůže, že mě tak budou vnímat holky, že se mě budou trošku bát, budou mít ze mě respekt, trému a může je to rozhodit. Spíš z tohohle pohledu to vnímám jako výhodu. Ale můj postoj vůči olympiádě se tím asi nijak nezměnil.“
Matyáši, jak vidíte se svými novými plaveckými znalostmi Bářiny šance dostat se na olympijských hrách do vytouženého finále?
Písačka: „Podle časů je na hranici finále. Ale chtěl bych říct, že to je jeden závod. Jestli se povede, nepovede, nestavěl bych na tom kariéru. Buď se to stane, nebo nestane. Myslím, že šance jsou dost velký. Ale nebudu ji dostávat pod tlak, ani ona sebe nechce. Prostě tam pojede a uvidí se. Myslím si, že je dost skromná, že by i na medaili mohla mít. Říká, že úspěch bude, když se dostane do finále. To bude mega úspěch. Ale vím, že v momentech, kdy je to důležitý, se umí kousnout. Je tam vidina, že by mohla mít i něco lepšího.“
Máte v koutku duše i takovou variantu?
Seemanová (vrtí hlavou): „Když jsem odjížděla na Evropu, tak tam jsem to v tom koutku duše měla, protože časy na to samozřejmě vypadaly. I když se s trenérkou nekoukáme na tabulky, okolo jsou lidi, kteří mi to neustále připomínali. Takže jsem věděla, že jestli se dostanu do finále, tak tam bude boj o medaile. Chtěla jsem se toho účastnit a chtěla jsem být maximálně v top pěti. Ale teď tam bude boj už v semifinále. Jestli se dostanu do top osmi, tak to bude neuvěřitelný. Ale na medailové pozice je ještě obrovský skok dopředu. Tam to nevidím reálně.“
Matyáši, co říkáte na Bářiny fotky v nástupové olympijské kolekci v japonské zahradě?
Písačka: „Myslím, že jí to slušelo. Mně přišlo, že k ní ten japonsko-český styl šel, a myslím, že jí to slušelo nejvíc. Bylo to dost dobrý.“
Seemanová: „Ještě, abys řekl něco jinýho!“
Je pravda, že Báru trochu ponoukáte, aby se nechávala fotit častěji?
Písačka: „Ona si myslí, že není fotogenická. Já se jí snažím furt přemlouvat, že je. Myslím, že to začíná docela chápat. Už není tak pokorná.“ (smích)
Seemanová: „Ne… Ale Matyáš mě spíš donutil to brát trošku s nadhledem a nebýt furt vystresovaná, že na fotce vypadám špatně. I Instagram jsem dřív hrozně hrotila, že všechny fotky musí být dokonalý. Teď se to snažím brát s nadhledem a neřešit to tolik. Ne že bych nebyla pokorná, ale snažím se to brát jako zábavu a tolik to neřešit.“
Matyáši, vy máte také zkušenosti s modelingem, že?
Písačka: „To bylo v dobách, kdy jsem byl zraněný a neměl jsem ani smlouvu. Dělal jsem to hodně i kvůli penězům, měl jsem možnosti, tak jsem je přijímal. Teď už se to změnilo a už mě to neláká.“
Seemanová: „Vždycky, když ho fotím, tak je akorát nepříjemný, že ho nemám fotit, že vyfotí on mě a furt se dohadujeme.“
BARBORA SEEMANOVÁ V TOKIU
|
Sobota 24. července: rozplavby na 4x100 metrů kraul (finále 25.7.) Pondělí 26. července: rozplavby na 200 metrů kraul (semifinále 27.7., finále 28.8.) Středa 28. července: rozplavby na 100 metrů kraul (semifinále 29.7., finále 30.7.) Pátek 30. července: rozplavby na 50 metrů kraul (semifinále 31.7., finále 1.8.) |
