Premium
8. srpna 2020 • 16:16

Seemanová: Nejsem fotogenická. K Instagramu má odpor, jak zvládla tlak?

Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Tvrdí o sobě, že není fotogenická. „Jedině když mám dobrý fotící den,“ usmívá se 20letá plavkyně Barbora Seemanová. Kraulařka, která už v šestnácti závodila na olympiádě v Riu, o dva roky později na mládežnických Hrách uchvátila dvěma zlaty, vypráví o snímcích v plavkách na Instagramu, zranění i odloženém Tokiu.



Nebýt pandemie koronaviru, měla teď v Japonsku rozbíjet bazén. Tak komentuje svoje rozpoložení na startu. Místo toho polyká drsné tréninkové dávky na farmě Žampach u Děčína. Ubytování na statku uprostřed malebné přírody ji nabíjí energií. Stejně jako dva psi, francouzští buldočci, které i během rozhovoru drbe za ušima. „Jsou boží, co?“ Vilda i Barnabáš spokojeně vrní, takhle zvuková kulisa doprovází celý rozhovor. Jenže není to jenom idylka. Zabijácké kopce na kolech jsou každodenní rutinou.

Zmínila jste, že jste dog lover. Co přesně to obnáší?
„Šílenství z toho, že vidím někde psa! (úsměv) Na ulici, v kavárně. Nejsem tak drzá, že bych se za každým rozběhla, ale když můžu, tak se s nimi vždycky poňufňám. Protože je miluju. Jak jsou přítulní, jak projevují lásku. Mám hrozně ráda zvířata. Chtěl jsem mít koně, psa, pak jsem toužila si zaplavat s delfíny.“

To už se vám splnilo?
„Ne, ještě ne. Stále je to na seznamu přání. Párkrát jsem to někde viděla, ale problém je, že nemáme tolik času na dovolenou. Třeba někdy vyrazím na Kanáry. Byla by to paráda. Ale zpátky ke psům. Když jsem byla malá, babička s dědou měli dobrmana. S ním jsem vlastně vyrůstala.“

Někdo se dobrmanů bojí, druzí říkají, že jsou hodní. Jací tedy jsou?
„Ten náš byl milej, akorát nebyl vychovanej, že by uměl povely. Jen ty základní. Každý pes je takový, jak si ho člověk vychová. Třeba se říká, že boxeři jsou zlí, ale nemyslím si. Záleží na přístupu. Tady kousek od statku je u jednoho domu vlčák, který je pořád přivázaný na řetězu. Když kolem něj jdeme, začne štěkat, pokousal i pána. Prý je celý život na řetězu! To je brutální.“

Barbora Seemanová o sobě tvrdí, že není fotogenická. "jen když mám fotící den," usmívá se
Barbora Seemanová o sobě tvrdí, že není fotogenická. "jen když mám fotící den," usmívá se

Vy máte doma psa?
„Přítel má kontinentálního buldoka. Ale žijeme spolu, takže se dá říct, že je i můj.“

Bydlíte v penzionu u statku, takže i tady si užíváte přírody a zvířat, ne?
„Jo jo, je to paráda. Jenom kdyby tady nebyly tak šílený kopce! (úsměv) Kamkoliv člověk vyjede, musí stoupat. Na trénink na kole je to tady ideální, dost makáme, k tomu jezdíme do Děčína do bazénu. Před pár dny se tady kousek narodilo telátko, byli jsme se na něj podívat, takže další zážitek. Je to něco jiného než v Praze. Klid, pohoda, člověk nabere energii. Jinak trénujeme hodně, pro nás je to vlastně začátek sezony, aby se tělo vrátilo do zátěže.“

Je to pro vás příprava na podzimní sezonu, protože přes léto se většina závodů zrušila?
„Dá se říct, že ano. Navíc jsem byla zraněná, takže jsem na ně stejně nemohla. Pro mě je to nový začátek.“

Co vám bylo?
„Natržený mezižeberní sval, což je dost bolestivý. Bolí to pořád, i když už je to prý zajizvený. Ale cítím to neustále. Pořád nemůžu normálně plavat ani cvičit.“

Jak se vám to stalo?
„Vůbec nevím. Po jednom tréninku mě začalo strašně píchat na žebrech. Nejdřív jsem se bála, aby to nebyla játra. Protože mě to bolelo při každém nádechu a výdechu, což se stávalo, když jsem měla

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud