26. ledna 2022 • 15:50

Kurník, je to možný? Střelci z Tokia o oslavách, vtípcích, vědě i Brně

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Martin Fenin ve Studiu iSport o Frankfurtu i vazbě v Barceloně
SESTŘIH: Slovácko - Sparta 3:1. Domácí získali premiérový pohár
VŠECHNA VIDEA ZDE

Byl to jeden z nejkrásnějších sportovních příběhů minulého roku. Jak dva kamarádi, veteráni, si to před celým světem rozdali o olympijské zlato. To nakonec bral Jiří Lipták (39), jeho parťák David Kostelecký (46), šampion z roku 2008, skončil druhý. „Hodili jsme si korunou,“ žertují. Ve společném dvojrozhovoru popisují okolnosti pohádkového závodu i tajemství, které stojí za jejich výdrží.



Jejich zápolení v trapu bylo z českého pohledu jedním z vrcholů Her v Tokiu. Sousedé z malých obcí u Brna s flintami v ruce nekompromisně pálili do holubů, jak se říká terčům, které po zásahu zčervenají. Ve finále odrovnali všechny ostatní soky. Už na začátku následného rozstřelu se usmívali. Věděli, že je zlato a stříbro nemine. „Přál bych každému, kdo má šanci něco takového zažít, aby se mu to podařilo,“ vzpomíná David Kostelecký, pro kterého už to byla šestá olympiáda.

Tu v Pekingu v roce 2008 vyhrál, teď přišel na řadu jeho parťák Jiří Lipták. „Koukali jsme na sebe a říkali jsme si: Kurník, je to vůbec možný?“ popisuje vášnivý myslivec.

K interview usedli den po vyhlášení Sportovce roku v pražském hotelu Hilton, oba se umístili v elitní desítce - Lipták byl čtvrtý, Kostelecký osmý. Nejdříve kvůli fotce zapózovali, jak pálí na porcelánový talířek. Pak si sedli a s typickým brněnským přízvukem se dali do vyprávění.

Jak jste si vyhlášení Sportovce roku užili?
KOSTELECKÝ:
„Bylo to dobrý, hezky to odsýpalo, k tomu skvělá muzika.“
LIPTÁK: „Klobouk dolů, že se podařilo něco takového uspořádat v dnešní covidové době. Hlavně kapela Queenie byla super. Když hráli v Brně na Petrově, byl to můj první koncert v životě. Manželka mě na něj vytáhla, teď jsem je viděl live.“

Takže legendární Freddie Mercury byl vaším oblíbencem?
KOSTELECKÝ:
„Jako děcko jsem ho sledoval, Queen patřili v té době k nejpopulárnějším kapelám. Mám na něj krásné vzpomínky.“
LIPTÁK: „Nejsem žádný odborník na hudbu, ale jeho životopisný film mě zaujal. Viděl jsem ho asi už třikrát.“

A kolikrát jste viděli zpětně olympijské finále?
LIPTÁK:
„Asi dvakrát jsem se podíval. Abych věděl, co se stalo. (smích) Protože tam byl člověk pod vlivem adrenalinu, nervozity… V tu chvíli jsem si to nedokázal ani pořádně užít. Takže jsem se těšil, až se podívám. Bylo to hned po příletu. I když to jsem zase věděl, jak to dopadne, už to nemělo takové kouzlo.“

Kdy jste se podíval podruhé?
LIPTÁK:
„Asi po týdnu. Abych viděl, jaké jsem dělal chyby. Je dobré, když má člověk zpětnou vazbu.“

Chyby? Vždyť jste vyhrál!
LIPTÁK:
„Vždycky se něco najde. Třeba jsem se někdy špatně připravil, měl jsem odložit a nachystat se znovu v rámci limitu. Když jsou zpomalené záběry, člověk vidí, že blbě reaguje na terč. Nebo vyskočí, zastaví fl intu. Takové technické věci.“
KOSTELECKÝ: „Jirka kecá, on to neviděl dvakrát, ale minimálně šestkrát! Mně to pustil cestou v autě z letiště v Praze. To už jsme nebyli pod vlivem adrenalinu, ale alkoholu. (smích) Takže to zatím bylo jedinkrát, kdy jsem to viděl. Jenom tak bokem v autě… Jinak jsem neměl čas. Přijde mi, že jsem se od té doby pořádně nezastavil.“

JIŘÍ LIPTÁK

 

DAVID KOSTELECKÝ

39 (30. března 1982 v Brně) věk 46 (12. května 1975 v Brně)
trap disciplína trap
Kometa Brno tým ASC Dukla Hradec Králové
zlato na OH (2020), mistr Evropy (2019), 2x stříbro na ME (2012, 2021), 2x bronz na MS (2010, 2017), druhé místo ve finále Světového poháru (2021) největší úspěchy zlato (2008) a stříbro na OH (2020), mistr světa (1995), 2x mistr Evropy (2002, 2017), vítěz Evropských her (2019), vítěz finále Světového poháru (2021), 7x mistr ČR
ženatý, dvě děti zázemí ženatý (manželka Lenka Kostelecká, dříve Barteková, bývalá střelkyně), tři děti
myslivost, rybaření, squash, tenis zájmy tenis, squash, golf, podnikání

Jiří, ukápla slza dojetí, když jste se díval na svůj triumf?
LIPTÁK:
„Měl jsem z toho dobrý pocit, to jo. Hodně tomu pomohl i Michal Dusík, který jako jeden z mála komentátorů našemu sportu rozumí, sám si občas zajde i vystřelit. Takže to umí emočně podat, dokáže do toho lidi u televizí vtáhnout.“

Davide, vy jste si v roce 2008 užil zlato, tentokrát jste bral stříbro po bitvě s kamarádem. Byly to hodně odlišné emoce?
KOSTELECKÝ:
„V Pekingu mi bylo třiatřicet, což je v našem sportu asi nejproduktivnější věk. Tehdy jsem po tom toužil, bylo to splnění snu. Tady už to bylo něco jiného. Dá se říct, že po mém olympijském triumfu už bylo všechno bonus. Když si uvědomím, že je mi šestačtyřicet a čím vším jsem si prošel, už to nejde ani jinak nazvat. V Tokiu to byl neopakovatelný zážitek, přál bych to každému, kdo má šanci něco podobného zažít, aby se mu to splnilo. Protože ten scénář člověk nevymyslí.“

Aby se o zlato v rozstřelu utkali dva krajané, kamarádi…
KOSTELECKÝ: „To bylo neskutečné. Chvílemi to bylo až… (přemýšlí) Jak to říct… Prostě moc uvolněný.“
LIPTÁK: „To máš pravdu. Oba jsme měli obrovskou radost z toho, že budeme mít medaili. Protože jsme taky mohli být jeden pětadvacátý, druhý osmadvacátý… Tak to v našem sportu funguje. Takže sice jsme se museli koncentrovat dál, ale emocím už se člověk neubránil. Je to olympiáda, vrchol střeleckého života, ale my jsme si tam už ťukali rukama, plácali se, smáli jsme se… Koukali jsme na sebe a říkali si: Kurník, je to vůbec možný?“

Už v tu chvíli bylo těžké se soustředit?

Dočtěte si celý článek a získejte neomezený přístup k obsahu na iSport.cz!

S předplatným Premium Plus budete mít exkluzivní videa, zákulisní informace i analýzy. První měsíc jen za  1 Kč.

Chci předplatné Premium
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud