Lukáš Rohan
17. července 2021 • 04:50

Svědectví z Tokia: kontroly, lepší kanál, oběd v plastu i stupidní zákazy

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Jarůšek nechtěl hattrick: Stálo by to peníze, smál se. Jágr mu hokejky nevrátil
Vaniak: Staněk se ti dostane do hlavy, Vindahl Čechy nepředčí. Na EURO...
VŠECHNA VIDEA ZDE

BLOG KANOISTY LUKÁŠE ROHANA | Konečně je to tady! Akce, na kterou jsme se dlouhodobě chystali, přitom se však obávali o její uskutečnění. To že olympiáda na přelomu července a srpna proběhne, o tom už není žádných pochyb. Bude to však úplně jiná akce, než na kterou byl svět v posledních dekádách zvyklý. Pojďte se společně se mnou podívat na to, jak vypadá režim vodních slalomářů jen pár dnů před vypuknutím OH.



Po příletu do Tokia na tréninkový kemp před začátkem Her nás čekalo dlouhých 48 hodin, než jsme se konečně mohli rozjet do olympijské tratě. Tak byla předem nastavená pravidla a my dobrovolně přiletěli o den dříve. Proto, abychom se alespoň částečně aklimatizovali před zahájením tréninků a nešli na vodu hned další den po příletu.

Už přivítání na letišti nám ukázalo, jakým způsobem bude organizace bezpečnosti v podání Japonců vypadat. Čtyři hodiny strávené nejprve čekáním na povinný test, několika dokola opakujícími se kontrolami, které prověřovaly veškeré naše vstupní doklady do Japonska, čekání na výsledek testu, pár dalších kontrol a konečně jsme byli venku.

Dopadli jsme vcelku dobře, dle mých informací padl rekord více než sedm hodin u kolegů z jiné výpravy. Pozitivní na tom alespoň bylo, že jsme ten den strávili v hotelovém pokoji o pár hodin míň. Autobus nás odvezl rovnou na hotel, kde jsme nastoupili do zacykleného režimu hotel – kanál – hotel. Nic, s čím bychom předem nepočítali.

Dva dny po příletu odstartoval oficiální kemp v areálu Kasai Rinkai Park, kde proběhne olympijská soutěž vodního slalomu. Mile nás překvapil hned první pohled na kanál, který od roku 2019 prošel velkými změnami. Jak jsme se později dozvěděli, těsně před vypuknutím našeho pobytu přicestoval do Japonska šéf slalomové sekce ICF (Mezinárodní kanoistické federace) Francouz Jean-Michel Prono.

Právě on společně s dalším člověkem z ICF dokázal za pomoci místních přestavět překážky v trati způsobem, že je olympijský kanál výrazně obtížnější, voda rychlejší, a především férová. Patří jim za to náš velký dík a respekt, v jak krátkém čase to zvládli.

Musím se přiznat, že v tak pozitivní změny jsem vůbec nedoufal. Rozhodně jsem nebyl sám. Trať má sice k dokonalosti stále daleko a rozhodně nedosahuje kvalit předchozích olympijských kanálů, je však o poznání lepší, než jak jsme ji poznali o dva roky dříve.

Náš pobyt v Japonsku nakonec není tak strašný, jak jsem si představoval. Většinu času ze dne trávíme na závodišti, kde čas mezi dopoledním a odpoledním tréninkem krátíme obědem, ten je sice ostudou organizátorů kempu, ale jíst se to dá. S myšlenkami o jídle v Japonsku to však nemá nic společného. Představte si, že byste k obědu, který si samozřejmě platíte v balíčku za celý pobyt, dostávali v plastu zabalené chlazené polotovary ze supermarketu.

Asi to není zrovna to pravé, co by se mělo konzumovat před sportovním vrcholem. Každopádně máme podmínky všichni stejné, to mi přijde fér. Nepochybuji o tom, že v olympijské vesnici, kam se budeme 19. července stěhovat, to bude o něčem jiném.

Olympijský oběd vodního slalomáře Lukáše Rohana
Olympijský oběd vodního slalomáře Lukáše Rohana

Všemožné nošení roušek už neberu jako otravu, ale výmysl a realitu dnešního světa. Všichni v areálu jsou sice testovaní každý den a pro vstup musí být samozřejmě negativní, ale co. Tohle se vydržet dá. I když taková mokrá rouška nasazená při chůzi s lodí z cíle na start není velkým potěšením.

Černý puntík za plavání

Co mi však opravdu vadí, jsou podmínky, které máme k dispozici pro naši přípravu. V areálu trati, který se zrovna nepodobá běžecké trati, sice můžeme běhat, respektive není to výslovně zakázáno, samozřejmě s rouškami, dalších možností je však pramálo.

Posilovna je zařízena způsobem: co jsme měli po ruce, to jsme dali k dispozici. Naložte s tím, jak umíte. Dva pádlovací stroje, které jsou nám úplně k ničemu, když trávíme dvě hodiny denně pádlováním na vodě, nafukovací balóny, pár cvičících gum, asi ty nejlevnější rollery co existují a podložky na cvičení, které víceméně zmizely během prvního dne. Aspoň mají své využití.

Je vidět, že tohle vzniklo jen z nutnosti. Přínos takového vybavení je vcelku nulový. Proto každý využívá, co si dovezl z domova nebo má přímo tady k dispozici. Například britský tým si na hotelu objednal pokoj navíc, ve kterém si krátkodobě zařídil posilovnu. Když na to mají, tak proč ne. My to zvládneme bez toho.

Plavání či jakékoli koupání ve vodě rozjížděcího bazénu, kde voda téměř stojí, je od pátého dne kempu zakázáno, prý kvůli nedostatečné kvalitě vody. To povídejte nám, co se cachtáme celý život ve Vltavě…

Postih jsem téměř poznal sám, jelikož asi hodinu po vyhlášení tohoto zákazu a odeslání informace šéftrenérům, jsem ihned po skončení tréninku šel plavat bez vědomí o téhle informaci. Spousta trenérů i závodníků této možnosti využila již přede mnou, tak proč bych si taky nezaplaval.

Já to bohužel legálně nestihl a skoro jsem za to dostal tzv. black point, pravděpodobně podmínečné vyloučení. Naštěstí se vše objasnilo, a i Japonci dokázali pochopit, že mým záměrem nebylo porušovat pravidla, která se ke mně reálně nemohla v tu chvíli dostat, jen se aktivně hýbat. Zároveň smysluplně strávit čas do odjezdu autobusu zpátky do naší bubliny.

Těžko se hledá nějaké přirovnání, jak vypadá zdejší režim. Pokud znáte pohádku Tajemství staré bambitky, kde královští rádcové vymýšlejí co nejhloupější daňové poplatky, tak přesně k tomu vám to zkusím přirovnat. Téměř každý den chodí šéftrenérům zprávy o tom, co dalšího nesmíme na hotelu nebo v areálu slalomové tratě dělat.

Z výběru těch nejstupidnějších bych asi vypíchnul zákaz trenérů chodit na rovnou vodu a tzv. warm up course, kde se také nesmí koupat, zákaz pokládání flašek s pitím na plastové překážky u tratě, jelikož by prý mohly být nebezpečné pro další sportovce, pokud by se napili, a spoustu dalších věcí, kterými vás ani nechci zatěžovat.

Dá se to zvládnout, jen běžný lidský rozum tu trpí. Logika tady totiž neexistuje, stejně jako improvizace. Vše jede přesně tak, jaké instrukce dostali organizátoři v manuálu. Inu, Japonsko!

A ještě na závěr. Rozmohl se nám tu jeden nešvar. Několik týmů či pouze členů bylo posláno do karantény, tedy nesmí opustit hotel a chodit na společné snídaně a večeře. Až do 20. července, pokud se něco nezmění, nesmí také trénovat v areálu tratě, což pro ně představuje obrovskou nevýhodu.

Při cestě letadlem totiž mohli přijít do kontaktu s japonským pasažérem, který byl pár dnů po příletu pozitivně testován. Co na tom, že všichni z nich absolvovali za posledních deset dnů přibližně deset testů, které všechny musely vyjít negativně, jinak by tu vůbec nebyli nebo byli izolováni už dříve. Český tým je naštěstí kompletní a pozitivně negativní. Ale kdo ví, co nás čeká v dalších dnech?

Jedna věc je jasná, už si alespoň trochu dokážu představit, jaké to je, když člověku někdo částečně šáhne na jeho svobodu. Takhle bych opravdu žít nemohl, a to jde přitom jen o „prkotinu“ a krátkodobé pitomosti, které budu asi do konce života vyprávět a nad pivem se tomu smát. Vůbec si nestěžuji. Vážím si toho, kde právě jsem a co můžu dělat.

Jen vám chci ukázat, že tahle olympiáda bude opravdu jiná!

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud