PŘÍMO Z TOKIA | Syn a táta, závodník a trenér. Tuto kombinaci najdeme v týmu českých vodních slalomářů hned ve dvou případech. Jiří a Jiří Prskavcovi a Jiří a Lukáš Rohanovi. Do akce jdou v pondělí ráno druzí zmiňovaní (7.00 SELČ semifinále C1, 8.45 finále). Otec Jiří má doma dvě stříbra z OH v kategorii deblkanoe. To Lukáš je na Hrách poprvé. Co se pod pěti kruhy podle Rohana staršího změnilo a jak k synovi jako trenér přistupuje?
Dlouho se tomu bránili, aby otec syna také trénoval. Nakonec to ale vyplynulo ze situace a Lukáš (závodník) a Jiří (trenér) Rohanovi jsou teď společně na olympijských hrách a bojují o medaili. Tedy samozřejmě Lukáš, který po nedělní kvalifikaci prozradil, že táta na břehu vypadal nervózněji než on v lodi.
Společnou účast na tokijském závodu si užívají. „Asi každý otec v roli trenéra je rád, když se to takhle povede. Na druhou stranu ho beru jako závodníka, u kterého si přeju, aby tady, pokud možno, podal co nejlepší výkon. Takže myslím, že jsem tak přiměřeně nervózní. Když jste s tím člověkem každý den několik let, a pak přijde ten jeden den, tak chce každý, aby se to povedlo,“ hlásil po kvalifikaci Rohan starší.
V olympijské atmosféře si připomněl i své účasti a hlavně stříbrné medaile na deblkanoi společně s Miroslavem Šimkem. „Ale ona už je to historie… Tenhle sport se vyvíjí poměrně hodně, závodění je dost nesrovnatelné. Ale samozřejmě že si na naše závody vzpomínám. Atmosféra byla lepší než tady (smích). Ale tak to prostě je. Tady je to takové smutné, to musím říct. Což já, já už nějaké olympiády za sebou mám, ale pro sportovce, zvlášť ty, co jsou na OH poprvé, je to smutné. Je mi jich trochu líto,“ připomněl prázdné tribuny na sportovištích.
Sám je organizátorem závodů v pražské Troji, takže se trochu jinak dívá i na zdejší podmínky. „No… nejsem úplně nadšený. Japonsko má hodně lidí, já teda určitě, spojené s šinkansenem, že se mluví o přesnosti. A tady mi přijde, že máloco je taková ta japonská preciznost. Bydlení není špatné, ale bydleli jsme už líp. A i v jídelně, aspoň podle mě, byly předchozí olympiády pestřejší. Ale nechci všechno jenom kritizovat,“ řekl Rohan.
Od dob, kdy sám závodil, se změnil i jeho sport. Nejvýraznější rozdíl je asi v délce trati. Na dřívějších Hrách, ale i dalších závodech, byly o dost delší, kanoisté strávili na trati někdy i tři minuty.
Dnes mají být tratě takové, aby na nich nejlepší kajakář pobyl okolo 90 sekund. „My jsme jezdili delší, obrovský skok pak byl, když byla Barcelona. Tam se postavila dráha, která byla lehká a krátká, takže čas se tam docela zkrátil. Tady je to takový střed. Mohlo by to být vodácky ješět trochu těžší, ale není to úplně špatný,“ hodnotil olympijský medailista.
ONLINE: Semifinále a finále kanoistů sledujte v pondělí ráno zde >>>
