PŘÍMO Z TOKIA | Dřív sám závodil a přivezl z olympijských her dvě stříbrné medaile, které získal na debl kanoi s Miroslavem Šimkem. Když Jiří Rohan s kariérou sekl, začal trénovat. Mezi jeho svěřence patřili také olympionici Marek Jiras s Tomášem Máderem (bronz na OH 2000), Stanislav Ježek a Vítězslav Gebas.
Nyní trénuje svého syna Lukáše, se kterým teď jako kouč dosáhl nejlepšího výsledku. „Musím říct, že jsem spokojený, já to ne moc často říkám. Opravdu se mu to povedlo, vyšlo mu to,“ chválil pak muž, který je opravdu často spíš kritický. K druhým, i k sobě.
Plán, který se synem před olympijským závodem vymysleli, byl následující: V semifinále jet s rezervou a ve finále do toho dát maximum. „A hodně se k němu přiblížil, za což jsem šťastnej. Že k tomu vyšla medaile, to je ideální stav,“ liboval si úspěšný trenér.
Přitom k jejich spolupráci v rámci sportu vůbec nemělo dojít. Oba se tomu dlouho bránili. Od samého začátku trénoval Lukáš u jiných koučů, s tátou si občas jen něco řekli doma, ale ani to nebylo příliš často. Pak se ale změnila situace.
„Nikdy jsem se moc netlačil do toho, abych trénoval svého syna, trošku to vzniklo tím, že Jirka Prskavec starší, u kterého byl předtím, měl lidí opravdu hodně, tak se to tak nějak dohodlo. Nechci snad říct, že na mě zbyl, ale blížilo se to trošku k tomu. Nebylo to vyloženě cílem,“ pousmál se Rohan starší.
Co teď bude s medailí? Udělá táta doma místo na tu synovu? „Lukáš už nebydlí s námi, má svůj byt, tak ať si udělá místo sám,“ měl jasno trenér. „My to ale zas tak nevystavujeme,“ dodal.
