PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Medailová série českého oštěpu i české atletiky na olympijských hrách žijí dál. V sobotním finále to zařídila někdejší vicemistryně Evropy Nikola Ogrodníková, která vloni na podzim opustila tréninkovou skupinu Jana Železného a přípravu na Paříž si řídila sama. „Člověk se musí prát i sám za sebe,“ řekla Ogrodníková po svém bronzovém hodu 63,68 metru, který uzavřel medailovou bilanci výpravy.
Bylo jí tehdy sladkých šestnáct a byla velká favoritka. V létě 2007 závodila Nikola Ogrodníková na domácím vítkovickém stadionu během dorosteneckého světového šampionátu v sedmiboji a její veškeré naděje skončily, když třikrát přešlápla v kouli. Co by té mladé zklamané dívce dnes vzkázala?
„Je lepší být bronzová olympijská medailistka než medailistka v juniorech,“ řekla Ogrodníková. „Řekla bych mladým, ať si z toho vůbec nic nedělají, že když vydrží až do dospěláckého závodění, že až tam je to důležité. Byla to část cesty, jak jsem rostla.“
Ta cesta ji zavedla až k sobotnímu večeru na Stade de France, kde v pravou chvíli předvedla svůj zatím životní hod. Ne nejdelší v kariéře, ale takový, který jí z čistého nebe zařídil bronzovou olympijskou medaili.
Ve třetí finálové sérii byla přitlačená ke zdi. První dva pokusy se jí nepovedly a měla poslední šanci probojovat se do užšího finále. Rozeběhla se, její tradiční mašličky v barvách české trikolory jen vlály, a práskla to tam. 63,68 metru. Její nejdelší hod za poslední tři roky. To nejlepší ze sebe vydala v ten nejdůležitější moment.
„Hodně oštěpařů tady přešlapuje, tak jsme měli rozběh pohnutější o trošku dál, ale v tom rytmu to necítila dobře. Takže jsme na třetí pokus zariskovali, a trochu to vrátili. Myslím, že jí to hodně pomohlo v hlavě. Ucítila rytmus a viděla,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
