PŘÍMO Z LONDÝNA | ROZHOVOR | Na olympijských hrách už Kateřina Emmons získala zlatou, stříbrnou i bronzovou medaili. „Tak jsem zvědavá, kdo mi vyrobí tu bramborovou,“ říkala střelkyně po čtvrtém místě ve vzduchovce v Londýně. Po třech chybách předvedla úžasný závěr v kvalifikaci, pak postoupila z rozstřelu a ve finále předvedla výborný výkon. Od bronzu ji nakonec dělilo 1,2 bodu. „Ale na ten jsem ani chvilku nepomyslela,“ říkala osmadvacetiletá Emmons.
„Mírné zklamání. Ale to je jen tou poslední ranou ve finále. Při devítce je vždycky takové. Ale ani lepší by mi stejně nepomohla, bylo to moc daleko. Kdybych dala 10,8 bodu, což by tedy byla haluz, bylo by to jen na rozstřel. Střelit 10,9 na poslední ránu, to by byla teda pohádka. Stát se to mohlo, ale já jsem vděčná. Bojovala jsem jako lev a toho si cením, že jsem to ze sebe ještě vytáhla.“
V kvalifikaci jste třikrát trefila devítku, ale závěr jste zvládla výtečně a na konci jste se hodně radovala. Pak vás však ještě čekal rozstřel.
„Věděla jsem, že to bude na rozstřel, ale měla jsem takovou radost, že jsem překonala krizi. Nevím proč jsem ji měla, ale možná jsem už unavená, nespí se tu úplně dobře, pořád tu burácely ohňostroje, létají tu helikoptéry. Tak jsem se pak trochu vzbudila. Už mi zbývalo jen deset minut, musela jsem trochu rychle bouchat.“
Při rychlejší střelbě se vám dařilo lépe, ne?
„Jojo. Já jsem asi chtěla hodně pečlivě střílet. To je prostě blbost, já to nikdy nedělám. Pár ran mi uteklo, ale stejně jsem moc spokojená.“
Devítky vám utekly čím?
„To bylo tím, že jsem byla pomalejší než normálně jsem. Stabilitu mám moc dobrou, akorát jsem si s tím moc hrála, trochu jsem zaspala na spoušti. Takový ten okamžik, kdy to tam fakt sedí, jsem promeškala. Na ten konec jsem ho vychytala už úplně perfektně.“
Pak vás čekal rozstřel, který jste nezačala moc dobře. Zažila jste už někdy takové drama?
„Myslela jsem si, že jsem to po... Dala jsem dvě devítky. Byla jsem tak nervózní. Pak si říkám: Co děláš? To je zbytečný. Pak už to ze mě trochu spadlo, říkala jsem si, že tam asi nebudu.“
Vy jste měla před rozstřelem trochu trable, že?
„Po kvalifikaci mě vytáhli hned na kontrolu, což se dělá, ale pak nám nedali vůbec žádný čas na přípravu. Přišla jsem rovnou z kontroly na stav a pomalu už jsme začínali. To mi moc nevyhovovalo. Ale před finále mi taťka říkal: Už jsi vyhrála, cíl je splněný, finále máme, to je super.“
