Dneska by to šlo, vtipkoval Šebrle. Do Londýna i s bolavou patou odletěl
VIDEO | ROZHOVOR | Na letišti hýřil úsměvy, při rozhovoru krátce na místě zaklusal. „Dneska by to šlo,“ vtipkoval desetibojař Roman Šebrle, kolem kterého se rozvířila obava, že pro zranění paty nebude schopen na olympiádě startovat. Potvrdil, že nabídl variantu s náhradníkem Adamem Sebastianem Helceletem, odletěl však odhodlaný, že pro svoji poslední olympijskou šanci udělá všechno.
Právě v Londýně chtěl vybojovat svůj jubilejní 50. desetiboj s výsledkem nad 8000 bodů, čímž by zakončil svoji olympijskou kariéru. Po tvrdém červencovém soustředění ale řeší problémy s patou.
Hlavně kolem ní se točily otázky na letišti, odkud zlatý muž z Atén 2004 a stříbrný ze Sydney 2000 dnes odcestoval. Zde jsou nejdůležitější témata, o nichž Šebrle mluvil.
Jaký je Šebrleho zdravotní stav?
„Pata bolí při běhu. Přišlo to po červencovém soustředění v Itálii, což je škoda, protože se mi příprava povedla. Od té doby jednou běhám, jednou neběhám. Než na olympiádu odcestoval Pavel Kolář, byl jsem u něj, a už se na něj zase těším. Dával jsem biolampu, chodil jsem na zmražování. Jeden den jsem super zaběhal, pak to bolelo, tak uvidíme.“
Jaký je předpoklad, že k desetiboji nastoupí?
„Kdyby se závodilo zítra nebo pozítří, tak nastoupím. Je to stoprocentně moje poslední atletická olympiáda a chci pro to udělat všechno, v kvalifikaci jsem si tu možnost vybojoval. Kdybych ale před závodem cítil, že to není dobré, tak bych start přenechal. Adam je mladý perspektivní kluk, tak bych mu tu šanci dal.“
Jaké bylo rozhodování, zda oslovit náhradníka?
„Během sezony atlet překonává hodně potenciálních zranění a já jsem hodně desetibojů šel s bolestí, třeba mistrovství světa jsem vyhrál se strženým nehtem. Někdy vás něco bolí hodně, dáte den volno a ono to odejde. Tohle zatím neodešlo. Tak jsem si říkal, že bychom mohli zjistit, jak na tom Adam je, a jestli by případně mohl závodit. To řeší trenér Tomáš Dvořák na místě.“
Jaké čeká reakce na to, že na olympiádu odlétá se zraněním?
„Co se týká světových fanoušků, nemám strach, berou mě jako legendu a tleskají už jsem když se objevím na stadionu, ať mám stovku za patnáct nebo deset vteřin. Čeští fanoušci jsou složitější, ale ti opravdoví atletičtí vědí, co jsem dokázal, že jsem se kvalifikací do Londýna probil, a že ve sportu se takové věci (zranění) stávají. Tohle nemá s věkem moc společného. Zranění přicházejí častěji, když je člověk starší, ale když v tréninku dáváte takové dávky, tak se může něco stát jestli jste mladý nebo starý.“
