Konečně se dočkala a stálo to za to. Biatlonistka Lucie Charvátová v devětadvaceti letech zažila olympijskou premiéru. A tentokrát nebyla žádným postrachem střelnice. Ve vytrvalostním závodě chyby udržela na dvou a o místo se vměstnala do top dvacítky. „Asi mi svědčí, když je zima jako kráva,“ usmívala se.
Před čtyřmi lety v Pchjongčchangu byla v nominaci olympijského týmu ve hře jako číslo 6, šéftrenér Ondřej Rybář ale nakonec ukázal na Leu Johanidesovou. Proto vyběhla do svého premiérového olympijského závodu až dnes.
„Naštěstí to už jsou čtyři roky, na to už jsem zapomněla. Samozřejmě, tenkrát to mohl být vrchol mé kariéry. Nějakou dobu jsem se z toho dostávala, dva roky určitě, ale pak přišel Egil (trenér Gjelland), trénink se začal přeskupovat, takže jsem se zase začínala dostávat do pozic, na které jsem byla zvyklá,“ líčí Charvátová. „Jsem ráda, že jsem u biatlonu vydržela, že si tu atmosféru zažívám a že až budu končit kariéru, tak můžu říct, že jsem zvládla všechno.“
Charvátové se ale svého prvního olympijského závodu jen neúčastnila. Vyrovnala svůj nejlepší střelecký výkon v individuálu, na den přesně po třech letech od podobně studené zkušenosti v Canmore. V Kanadě tehdy bylo minus dvacet, v Čang-ťia-kchou teploměr klesl pod minus šestnáct.
„Je zima jako blázen. Zamrzly mi i oči před střelbou, což se mi snad nikdy nestalo,“ líčila Charvátová. „Člověk má terče naprosto rozmazané. Trochu jsem mrkala, až když jsem se podívala skrz dioptr a bylo kolem mě černo, tak jsem se nějak rozvrtala. A v posledním kole mi zamrzly i tváře. To jsem si říkala, že doufám, že mě za tou cílovou rovinkou aspoň seškrábnou.“
Charvátová dostala přednost před Evou Puskarčíkovou a předvedla výkon, který jí možná pomůže do české sestavy i pro páteční sprint.
„Doufám, že jsem si zase nevybudovala tak velké sebevědomí, abych tady chodila s nosem nahoru. Musím zůstat při zemi,“ říká Charvátová. „Jestli pojedu, bylo dlouho nejasné. Tak jsem ráda, že jsem nějakou kvalitu prokázala a že jsem to zvládla. Ale nechci usnout na vavřínech, abych do sprintu vyrazila s příliš velkým optimismem. A aby mě to pak nesemlelo na první položce.“
Charvátová je teď ve hře i o účast v závodě s hromadným startem. „To by byl sen. Jestli bych si něco moc přála, tak startovat v hromaďáku, ale k tomu je ještě strašně daleko. Bude to těžké, protože ta nadmořská výška dává tělu strašně zabrat. Blbě se dýchá, navíc v kombinaci s mrazem,“ říká Charvátová.
