Erbanová tušila, že olympiáda nevyjde: Žádná křivda, hokej hraju chvíli
Na olympiádě před čtyřmi lety brala Karolína Erbanová bronz v rychlobruslení. V mezidobí změnila sport, stala se z ní hokejistka. Národnímu týmu žen pomohla k vítězství v kvalifikaci a historickému postupu na turnaj pod pěti kruhy. Do Pekingu ale neodletí, do nominace se nedostala. „Mrzí to, ale jsem s tím v pohodě,“ říká v rozhovoru pro Sport. Na soupisce figuruje jako náhradnice.
Doufala, že přidá třetí olympijskou účast. Že bude mít šanci zabojovat o obhajobu bronzu z Pchjongčchangu. Ten Karolína Erbanová získala na rychlobruslařské sprinterské trati. Trenér Tomáš Pacina ji ale nakonec do týmu nevybral. „I tak jsem ráda, že jsem do hokeje šla. Tímhle pro mě nic nekončí,“ povídá s klidem a vyrovnaně 29letá útočnice švédské Almtuny.
Jak jste přijala informaci, že v olympijské nominaci nejste?
„Nebrala jsem to nijak drasticky, nějaké interní informace jsme samozřejmě dopředu měly. Já svoji roli znala. Už během kvalifikace jsem věděla, na čem jsem. Dvě hráčky nám tehdy chyběly a já byla třináctá útočnice. Se svojí pozicí jsem sžitá dlouho. Teď je můj úkol, abych byla připravená, kdyby náhodou nastaly nějaké komplikace. Každopádně to nenesu nějak špatně, naopak si vážím, že jsem součástí národního týmu. Vždyť hokej hraju teprve dva a půl roku. Tehdy jsem si řekla, že to zkusím, že do toho šlápnu. Snu jsem se přiblížila hodně.“
O to víc to možná ale mrzí, ne?
„Samozřejmě, že to mrzí, protože jsem byla blízko. Milník nebyl daleko, stejně jsem ale ráda, že jsem to dotáhla takhle daleko.“
Trenér Tomáš Pacina vám dopředu řekl, že ve výběru nebudete?
„Žádné takové konkrétní sdělení nebylo, opravdu to vyplývalo dlouhodobě z mé pozice ze styku s českým nároďákem. O své pozici jsem věděla dlouho dopředu, s týmem jsem byla tolikrát, takže jsem tušila, na čem jsem. Pak jsme si to s panem Pacinou i řekli. Nebylo to tak, že bych se ve čtvrtek dozvěděla z televize novinu, že nejedu. To opravdu ne. Teď se to jen zveřejnilo.“
Nezhořkla teď zpětně trochu vaše postupová radost, když jste v listopadu s týmem juchala po olympijské kvalifikaci?
„To ne, já jsem si to moc užila. Byla to mise pro nás a pro celý český ženský hokej. Když jsem hrála ten kvalifikační turnaj, neměla jsem vůbec v hlavě myšlenky, jestli budu v týmu o dva měsíce později. Byla jsem ráda, že jsem tam byla.“
Elán do práce a další hokejové kariéry vám to tedy, počítám, nevzalo.
„Určitě ne, vůbec. Nešla jsem do hokeje s cílem, že hned musím jet na olympiádu, a pokud se to nepovede, tak konec. Chtěla jsem se navrátit do prostředí, v němž jsem byla jako malá. Nebylo to buď, anebo. Jsem ráda, že jsem ten krok k hokeji udělala, a teď mám i šanci hrát ve Švédsku.“
Na druhou stranu, když si vzpomenu na náš prosincový rozhovor, v něm jste směrem k olympiádě znělo dost nadějeplně.
„Doufala jsem, že by to mohlo vyjít. Tím směrem jsem pohlížela, bylo by úžasné, kdyby to klaplo. Byla by to obrovská zkušenost prožít olympiádu jinak, než jsem byla zvyklá. V kolektivu holek, v jiném sportu. Jak říkám, zatím jsem náhradnice, tuhle roli přijímám. Uvidíme, jak to ještě všechno dopadne. Když se ohlídnu za sebe na dobu posledních dvou let, jsem fakt pyšná na to, jak jsem přechod k hokeji zvládla.“
Cítím z vás, že sama víte, že vybrané hráčky jsou zkrátka dál než vy. Žádnou křivdu nevnímáte. Mám pravdu?
„Přesně tak to je, o žádné křivdě nemůže být řeč. Hráčky jako Vanišová a Pejzlová jsou tím nejlepším, co Česko může nabídnout. Já hraju hokej chvíli, snažím se to manko dohnat, ale nejde to během jedné sezony. Ostatní za sebou mají patnáct i víc let u hokeje. Od začátku jsem do toho šla s velkým respektem, pořád mám velké nedostatky.“
Zprávy ze dne 15. února 2022
HOKEJ: Marek Sýkora o pozitivnějších výrocích trenéra Filipa Pešána po zápase s Ruskem: „Nejsem typ, který má euforii. Mám ji, ale v úplně jiných situacích, než je hokej. Snažím se být kolegiální, i když jsem Filipa z posledních výroků zrovna nepodpořil. Teď jsem ale za něj rád a za jeho úlevu. Výroky jsou docela optimistický. V tuhle chvíli je určitě dobře být optimistický, i když by to jenom hrál.“
HOKEJ: „Nebýt gólu Romana Červenky, nedali jsme Dánům ani branku. Krejčí proměnil nájezd a uvolnil takovou českou bídu, otevřel stavidla. Honza Kovář se poměrně střelecky trápí, ale nahrazuje to bojovností. Trochu sázím na Michaela Špačka, že se po příjezdu výborně adaptoval. Dal gól proti Rusům při přesilovce. Věřím, že dnes bude patřit ke klíčovým hráčům,“ řekl Miroslav Horák k českým útočníkům v Pekingu.
HOKEJ: Experti studia iSport.cz rozebrali českou jedničku Šimona Hrubce. „Nemyslím si, že by Hrubec byl pod nějakou psychickou dekou, že od Rusů dostal pět gólů. Pro Šimona to skončilo výborným psychickým rozpoložením, porazil Rusko. Šimon Hrubec je naše jednička. Čekám na zápas, kdy to zavře jako Hašen a ukáže, že je takovou celonárodní jedničkou. Ten zápas může přijít dnes,“ věří Miroslav Horák. Na Marka Sýkoru udělal Hrubec dojem. „Šimon na mě dělá dojem podle rozhovorů. Je to kluk, který si ze zápasu vezme ponaučení. Na správném místě je taky Zdeněk Orct jako trenér brankářů,“ myslí si někdejší kouč.
HOKEJ: „Na 67 procent využitých přesilovek se dívá krásně. Je třeba to vytisknout a pověsit do kabiny. Zápas se Švýcary bude něco jiného. Nečekám takovou střelnici, v prvním zápase se Švýcarskem jsme měli jednu přesilovku oproti čtyřem švýcarským. Česká bilance v proměňování přesilovek je ale hezká,“ řekl Miroslav Horák před osmifinále se Švýcary k českým přesilovkám.
HOKEJ:Marek Sýkora zpětně hodnotí zápas národního týmu s Ruskem. „Rusové ukázali, co si pamatuji z angažmá v Rusku. Hráli lehce blahosklonně. Brali to tak, že jim o nic nejde, pak si ale stěžovali, že jsme simulanti. Měli jsme skvělé přesilovky. Gólmani sice nebyli úplně stoprocentní. Za stavu 4:2 jsme hráli hodně nedisciplinovaně. Za chvíli to bylo 4:4, ale nakonec to všechno dobře dopadlo.“
