Čínské dobrodružství začalo, většina českého olympijského týmu ve čtvrtek charterovým letem odletěla do Pekingu. Už popáté na zimní olympiádu mířila rychlobruslařka Martina Sáblíková. Jedna z nejúspěšnějších sportovkyň českých dějin bude bojovat v strastiplné sezoně, kterou jí zkomplikovalo řezné zranění z tréninku i kauza jejího kouče Petra Nováka. „Že pojedu na pět olympiád, jsem si nikdy ani nepředstavovala. Žiju si svůj sen,“ říká Sáblíková.
Úspěšné zvyky se nemění. Martina Sáblíková má z předchozích olympiád šest medailových vzpomínek, v Pekingu jí je budou připomínat její oblíbené závodnické propriety. Brýle, s nimiž zářila už před dvanácti lety ve Vancouveru. Nebo staré brusle.
„Brýle z Vancouveru jsem měla i v Soči a v Pchjongčchangu, kde jsem v nich závodila. Nevím, jestli v nich pojedu i letos, ale s sebou je beru. Je to talisman, který musím mít a bez kterého by se mi těžko odjíždělo,“ usmívala se Sáblíková. „Staré brusle jsou moje náhradní. Má to pro mě samozřejmě i hlubší význam, protože jsou to brusle, ve kterých jsem vyhrála nejeden závod. Uklidní mě, když takové věci mám s sebou. Určitou symboliku to má.“
Sama je talismanem pro olympijskou výpravu. Od chvíle, kdy před šestnácti lety v Turíně na slavnostním zahájení nesla českou vlajku, na každých Hrách přinášela fanouškům naděje a vzrušení. V Turíně jí ještě medaile těsně unikla, z dalších třech olympiád ale už vždy nějakou přivezla. Ačkoli byla pokaždé v jiné situaci, ve Vancouveru v životní formě, v Soči pod tlakem obhajoby, v Pchjongčchangu po zázračném comebacku z kruté bolesti křížokyčelního kloubu. Prostě odhodlaná bojovnice, na kterou je vždycky spolehnutí.
„Do Pekingu se těším, i když s různými pravidly a omezeními to bude úplně jiná olympiáda, než jsem zvyklá. Ale kdo by se na ni netěšil, je to jednou za čtyři roky. Můj sen byl se na ni jednou podívat, teď tam už jedu popáté,“ usmívala se před odletem Sáblíková.
Může se zdát, že výjimečná atmosféra olympijského svátku je pro ni už všední. Ale je to přesně naopak. Sáblíkové bude na jaře pětatřicet, držet se stále na vrcholu si bere své. Přibývá zdravotních problémů, konkurence je stále tvrdší. Je to všechno, jenom ne rutina.
„Nemyslím si, že pátá olympiáda je nějaká výhoda. Postupem času mi přijde, že jsem čím dál víc nervóznější, i když jedu na závody, které už jsem absolvovala několikrát,“ říká. „Třeba deset let zpátky jsem to tolik neřešila, teď se mi zdá, že o všem přemýšlím strašně moc.“
V této sezoně už musela Sáblíková řešit řadu problémů. Na začátku zimy nemohla své tělo přinutit k práci ve vysokých tepových frekvencích a obávala se i o samotnou olympijskou kvalifikaci. Pak se její stav zlepšil, v Calgary na trojce se poprvé v sezoně dostala na stupně vítězů.
Noha už je v pořádku
Hned pak se ale rozjela kauza reprezentačního trenéra Petra Nováka, který čelí obvinění svazových funkcionářů z podvodného jednání při vyúčtování několika mládežnických soustředění před dvěma lety.
A ještě to nebylo všechno. Začátkem roku na soustředění v Collalbu upadla tak nešťastně, že si bruslí nepříjemně pořezala levé stehno.
„Noha mě na začátku omezovala prakticky ve všem, protože jsem ji nemohla zvednout a udržet se ani v podřepu. Ale to bylo během čtyř pěti dní pryč, měla jsem veškerou péči, co jsem mohla mít,“ popsala Sáblíková. „Každým dnem se to pak zlepšovalo neuvěřitelným způsobem. Už zhruba po týdnu, deseti dnech od zranění jsem mohla dělat prakticky všechno.“
Díky rychlé rekonvalescenci mohla po pauze pokračovat v předolympijském soustředění v Collalbu. Do Pekingu tak včera odlétala fit a připravená na olympijské boje.
„Zraněná noha je prakticky v pořádku. Jen mě občas někde něco táhne. Ale trénuju, co můžu, v podstatě úplně všechno. Při pádu jsem si trochu pohmoždila třísla, takže ta při rychlejším pohybu občas cítím, ale není to nic, co by mě omezovalo. Na posledním tréninku jsem zkoušela start z trojky a všechno bylo v pohodě,“ říká Sáblíková.
V Pekingu ji čeká unikátní Národní rychlobruslařský ovál se střechou z fotovoltaického skla, jemuž se přezdívá Ledová stužka. Před rokem se v něm měl konat světový šampionát, kvůli pandemické situaci byl ale přesunut do nizozemského Heerenvenu.
„Prakticky žádné informace o hale nemám. Viděla jsem pár obrázků zevnitř, ale vzhledem k tomu, že jsme tam loni nemohli, bude to jedna velká neznámá. Na druhou stranu pro všechny stejná. Budeme se s tím muset popasovat,“ říká Sáblíková. „Hodně se zaměřím na to, jaký je led, jak dokážu jet rychle. Budeme zkoušet nějaké tempo, abychom věděli, jak se dá závod rozjet a na jaký eventuálně čas. Ale do závodu je jen týden, navíc časový posun, na harakiri na ledě to nebude.“
Sáblíkovou čeká první závod na 3000 metrů už v sobotu 5. února, jen den poté, co bude v Ptačím hnízdě zapálen olympijský oheň.
