Zvařičová si 32. místem řekla o olympiádu. Nechám to ale na trenérech, říká
Na takovýto závod čekala. Přesně ho potřebovala. Jen jedna chyba na střelnici a v cíli první body od chvíle, co musela kvůli těžkému zranění přerušit svou kariéru. „Super, skvělý… to víte, že jsem spokojená,“ netajila se Veronika Zvařičová po 32. místě ve čtvrtečním vytrvalostním závodě. Řekla si zase o něco silněji o nominaci na olympiádu?
Cítíte tam na sobě posun?
„Určitě. Už se mi lyžovalo líp než v prosinci a takhle vlastně střílím pořád stejně. Člověk si musí věřit, o tom to je.“
Dá se říct, že vám vytrvalostní závod zaměřený hlavně na střelbu tedy sedí nejvíc?
„To nevím, já mám spíš radši ty kratší tratě. Tohle bylo moc dlouhé. Ale když se zvládne střílet takhle, je to pozitivní.“
Docházelo vám už na trati, že by z toho mohl být dobrý výsledek?
„Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Soustředila jsem se na jízdu a na střelnici, abych neměla myšlenky na něco jiného. Po dojezdu v cíli jsem čekala, kam mě to hodí a říkala si, že do čtyřicítky by to bylo super. Jenže tohle místo mě překvapilo, je to parádní.“
I ve vašem podání se tedy vyplatila vánoční příprava?
„Ano, absolvovala jsem ji v Jablonci s týmem. Udělali jsme tréninkový blok, to bylo super a bylo to dobré. Pak jsem sice dostala ještě zánět nosohltanu, ale asi jsem byla ve stresu, že zase budu závodit.“ (směje se)
Zvedly se z vašeho pohledu i možné šance na nominaci pro ZOH?
„Vůbec nevím, to je na trenérech. To ať vymyslí oni, já jim věřím. Na druhou stranu je to jen jeden závod, chce to víc takových závodů.“
Čím to tedy oslavíte?
„Ničím, asi si hlavně odpočinu.“
