V cíli tradičně plazil jazyk a při zaznění svého jména na stupních vítězů se usmíval na všechny strany. „Jsem hrozně rád za sebe i za ostatní. Vidět dvě české vlajky svítit v první šestce je prostě super,“ usmíval se ONDŘEJ MORAVEC. Stříbro ve vytrvalostním závodě v Ruhpoldingu ukázalo, že trojnásobný medailista ze Soči bude i za měsíc hlavní českou nadějí.
Jaké to bylo vést ten velký český biatlonový mužský den v Ruhpoldingu?„Užíval jsem si to… ono totiž porazit Fourcadea, bylo tentokrát nemožné. I tak jsem na něj ztrácel minutu v cíli, a byť jsem možná mohl střílet rychleji, tohle bych nestlačil. Říkal jsem to pak i na tiskovce – pro mě to bylo, jako bych vyhrál. Navíc Bimbas dal taky čtyři nuly a Boušek po pauze předvedl famózní výkon. Týmově nepamatuju, že bychom byli tři lidi do deseti. Byl to majstrštyk.“
A rovněž ukázka toho, že jde ladění formy po nepovedeném prosinci nahoru?„Určitě. Ten začátek nevyšel nikomu a na psychické pohodě to nikomu nepřidá… a ač se na to každý snaží nemyslet, je to složité. Pauza však prospěla, trénink taky, takže si myslím, že nám toto do dalších závodů pomůže.“
U vás jistě hrály roli v pomalejším začátku i následky toho letního zánětu jater. Dá se však říct, že jste nyní už definitivně zpět a ve stoprocentním stavu?
„Ano, fyzicky se cítím už o dost líp než na začátku. Po přípravě v Imatře a během prvního svěťáku to bylo trochu v křeči… člověk nevěděl, co od toho čekat. Teď jsem ovšem v úplně jiném fyzickém i psychickém stavu a s výsledky to začíná být i o dost jednodušší. Takhle nějak jsem si to plánoval.“
Navíc vytrvalostní závod se začíná stávat vaší disciplínou. Jste z ní i nyní stříbrný z MS…
„Už jsem takové období měl, že mi ty dvacky šly, ale zase byly časy, kdy to bylo v útlumu. Těžko říct. Je ale pravda, že mi Ruhpoldingu sedí střelnice – je jedna z nejjednodušších a nejpřívětivějších z hlediska větru. I příjezd je sem jednoduchý a člověk má čas se vydýchat. Jen to nesmí podcenit.“
Jak moc je tedy tento český výsledek ´nakopávákem´ směrem k olympiádě?
„Rozhodně, pokud člověk takhle jezdí stabilně, a vezměte si třeba Bimbase, který už byl třetí závod v desítce, tak to se pak funguje hned jinak. Ne, že by ty závody byly jednodušší, ale zvládáte to lépe psychicky. Je to něco, co jsme tu všichni potřebovali směrem k jakémukoliv dalšímu závodu nejen olympiádě. Ještě nás čekají další závody v SP a všechno je to skládačka, nicméně to pomůže.“
Čili, jak bude nyní důležité tu pohodu a formu udržet ještě ten měsíc do vrcholu roku?
„Bylo by super to udržet, ale i kdyby to třeba za týden už zase nebylo ono, tak člověk ví, že tam byl, dokázal to se takto na ty závody připravit a s tím pak může do té přípravy na vrchol sezony jít. Ano, bylo by super jezdit takhle dál dalších pět závodů, ale to je hrozně těžké. A i kdyby to nešlo, tak se již člověk má o co opřít. Můžete si už říct: Když jsem to dokázal před dvěma týdny, proč bych to nedokázal znovu? Predikovat se ovšem nic nedá.“
