Kůň za to nemůže, tvrdí Svoboda

Moderní pětibojař David Svoboda zřejmě přišel o medaili dost originálním způsobem. Při parkuru ho vyhodil ze sedla neposlušný kůň, kterého si vylosoval. Mít lepšího, mohl se stát hrdinou.
Svoboda vytvořil olympijský rekord ve střelbě a útočil na zlato, než ho zrádný parkur, do kterého si jezdci svoje koně losují, připravil o vše. A mohl být ještě rád, že se nestalo něco horšího. Kůň ho po pádu přes překážku málem zavalil a jen těsně ho minul jeho kopanec.
Když si na videu prohlédnete, z čeho jste vyvázl, polévá vás horko?
„Už jsem to viděl, ale nemusím k tomu mít televizi. Viděl jsem to hodně zblízka. Měl jsem otevřené oči... (úsměv) Nebylo mi moc dobře, když jsem ležel a kůň padal. V takové chvíli člověk uvažuje racionálně. Snaží se uhnout, vyhnout kontaktu, uniknout.“
Kůň zlobil od začátku a odpíral poslušnost. Dalo se čekat, že se blíží takové drama?
„Praštil se už na čtvrté překážce. Tam jsem cítil, že se mu nechce, že není v pohodě. A trochu jsem problém čekal. Měl jsem nepříjemný pocit, když jsem na devítku jel, protože ten kůň se bál a už si nevěřil. Odskočil jen předníma nohama. Položil se do překážky, roztrhl si břicho, krvácel, pak na mě málem spadnul.“
I když jste pak zase nasedl, koně jste jen vyvedl vedle cíle ven. Nešlo parkur dokončit?
„Normálně bych to asi dojel, ale kůň hodně kulhal a viděl jsem, jak mu teče krev. Někdo jiný by se asi zachoval jinak, ale já jsem z lidského pohledu nechtěl zraněné zvíře nutit jet dál kvůli pár bodům. Raději jsem to zabalil.“
A po cestě jste mu i něco říkal...
„On byl tak vystresovaný, že jsem se ho snažil uklidnit.“
Co jste mu povídal?
„Hodnej, malej... a tak.“
A jak bylo vám?
„V té chvíli je to ohromné zklamání. Moc jsem si věřil na zlato. Od začátku jsem byl v pohodě, střelba mi vyšla parádně, měl jsem to dobře rozehrané. Teď se mi bude zase vracet, že jsem situaci neunesl psychicky, ale já se přitom na koni ohromně zlepšil.“
Jste na toho svého naštvaný za to, že vám zkazil životní šanci?
„Ne. Já si na koních zlost nevylévám. Navíc i já jsem udělal dost chyb na to, abych mohl říkat, že to bylo jenom koněm, i když dobrý nebyl. Kůňzatonemůže.“
Jaké chyby si vyčítáte?
„Mít víc zkušeností, možná bych reagoval jinak. Kůň byl roztěkaný a rozrušený, nechtěl jít dopředu a já se dostal do křeče, ve které jsem nedokázal něco změnit. A bez biče jsem si připadal úplně bezbranný.“
Poznal jste hned, když jste na něho sedl, že není všechno v pořádku?
„Na pobídku reagoval poměrně dobře, cvičné skoky byly v pořádku. Problém nastal, když jsem přišel na parkur. Jel jsem bez biče, s malou ostruhou, a nedokázal jsem ho procpat dopředu. Kdybych měl bič, proseknu ho, naštvu ho a přes překážky ho prorvu. To bych zkusil, kdybych to jel znovu.“
Kůň vás málem zabil. Těsně vás na zemi minul jeho kopanec a vy byste to chtěl podstoupit znovu?
„Chtěl bych to buď zkusit sám, nebo vidět někoho zkušenějšího, jak by to zvládl. Tenhle kůň byl hodně neposlušný a jezdec, aby ho zkrotil, by asi musel být mnohem lepší než já.“