1/24
Video se připravuje ...
Členové dostihového syndikátu iSport-Váňa před startem Poplerova momeriálu • Jaroslav Legner / Sport
Členové dostihového syndikátu iSport-Váňa před startem Poplerova momeriálu • Jaroslav Legner / Sport
Byla u toho, když hnědák Theophilos přibyl do stáje zkrušený francouzským dostihovým drilem. Trenérka Pavla Váňová pak zblízka sledovala, jak kdysi vystrašený a agresivní kůň jihne pod vytrvalou péčí. Hrdinu desítek členů unikátního Dostihového klubu iSport.cz už skoro viděla ve Velké pardubické. Kůň ale onemocněl a sen musí ještě počkat.
Jak zvládáte nemilý vývoj situace?
„Kdybyste věděl, jak mně to je líto… Řešila jsem to v neděli z Merana. Volala jsem veterináře, ať mu vezme krev. Večer měl zvýšenou teplotu. Je mi to hrozně líto kvůli koni i kvůli lidem z klubu. Jsou úžasní, obrečela jsem to a asi tam ani nepojedu. Chtěla jsem tam jet kvůli němu a jim všem, ale takový je život. Vzpomínám, jak před několika lety trenér Olehla nepřivezl do Pardubic žádného koně. Musíme se modlit, aby se nám to nerozjelo dál.“
Jak na tom kůň je?
„Konečně jsme ho napíchali a začali ho léčit. Je unavený, odejde dvacet minut na kolotoči a má dost. Viróza lítá ve vzduchu, to neovlivníte, museli jsme ho přestěhovat do jiného boxu, protože byl vedle Wild Dangera a Power Zara, kteří v neděli poběží. Je naprosto spokojený, zaleze si do rohu a odpočívá. Aspoň bude moc baštit vše, co dostal od lidí, kteří za ním o víkendu byli. Pomaličku mu to nadávkujeme.“
Jak se vám na závěr třetí sezony líbí projekt dostihového klubu, jehož je Theophilos hlavním hrdinou?
„Mně se hrozně líbí, jak toho koně milují. Ze začátku ho nikdo neměl rád, protože byl zlý, nekoordinovaný, nedalo se s ním pracovat, byla to neřízená střela. Ten kůň se ale strašně zlepšil, strašně vyspěl. Jsem ráda, že všichni šli do takového nevyzpytatelného koně. Dělá mi hroznou radost. Jsem ráda, že lidi toho koně podrželi. Já jsem z toho nadšená. Když přijdou tihle postižení koně, něco v nich je. Jenom to chce v tom koni otočit, že není všechno o strachu, o bití a špatných lidech. To se u Theophila potvrdilo.“
Jak se taková koňská důvěra buduje?
„U Theophila to docela dlouho trvalo. Chodí k nám spousta dětí a někteří koně děti neznají. Děti jsou bezprostřední, jdou k nim, aniž by viděli, že ten kůň je zlý. Takže kůň je vykulený, že k němu někdo přišel, a že jsou na něj lidi hodní. Dělá to prostředí i příroda tady kolem, že nemusí denně na dráhu. Chodí do lesa, pracuje v kopcích a dennodenně ve výběhu. A to těm koním hrozně vyčistí hlavu.“
Pro vaši stáj to není první pohroma, jak jste se srovnala se zraněním žokeje Jana Kratochvíla, který musel opustit sedlo obhájce No Time To Lose?
„Honza byl hodně natěšený. Minulý týden si sedl na koně a vypadalo to velice dobře. Já jsem tomu věřila, protože Honzík je srdcem bojovník. Hrozně chtěl, chodil jezdit každý den, jednou líp, jednou hůř. Dokonce měl na nějakou práci No Timea. Vypadá to, že se to asi trošičku uspěchalo. Ti chlapi jsou takoví. Držel otěže jednou rukou a je natolik soudný, že byť je mu to hodně líto, bude férový k majiteli a k tomu koni. Rozhodnutí udělal, jaké udělal.“
