Popelka přišel na Taxisu o koně. Je to rána, jsou to naši kolegové a přátelé
Na vrcholovém pardubickém mítinku se dostihový trenér Stanislav Popelka o víkendu radoval ze tří vítězství (Čáriray, Lombargini, Mahony). Přímo ve Velké pardubické steeplechase s Českou pojišťovnou ovšem prožil těžké chvíle. Na Taxisu padli oba jeho koně - devítiletý Vicody s Josefem Bartošem i třináctiletý Universe of Gracie s Lukášem Sloupem. Vicody bohužel fatální zranění nepřežil.
„Je to velká ztráta a bolest,“ říká Stanislav Popelka. „Koně jsou naši kolegové, přátelé, denně je opečováváme a připravujeme co nejlépe, aby všechny skoky a dostihy zvládali. Jsme u nich celý rok a je jedno, jestli je Štědrý večer, velikonoce, nebo prázdniny... Je to rána.“
Co bylo z vašeho pohledu na Taxisu špatně?
„Vicody se málo zvednul, živý plot jej trochu zbrzdil a tím pádem nedoskočil. Upadl a bohužel pak vzal i Universe, který přitom udělal krásný, velký a čistý skok. Jenže byl hned vedle a Vicody mu podrazil nohy.“
Plánoval jste, že zkušený Universe, který už byl ve Velké pardubické třetí a šestý, navede premianta Vicodyho na Taxis?
„Ne, to se nedá plánovat. Rajťáci jsou tak zkušení, že si tam musí najít optimální místo a reagovat na vývoj dostihu. Dá se naplánovat, kde bychom zhruba chtěli být. Ale než se na předem vybrané místo tlačit, tak je lepší to třeba na poslední chvíli změnit. To už je na rajťácích.“
Po každém maléru ve Velké pardubické se okamžitě zvedá vlna reakcí v tom smyslu, že je moc nebezpečná. Co na to jako trenér říkáte?
„Kdybychom překážkové dostihy zrušili, tak se tyhle koně vůbec nenarodí. Rodí se pro dostihovou kariéru, anglický plnokrevník se za tímto účelem chová. Je tam riziko pro koně, i pro člověka. Je to tvrdý sport a když se něco takového stane, tak to určitě není tak bolestivé pro ty, kteří po takovém maléru hlasitě křičí a dostihovému sportu nerozumí. Největší ztráta a bolest je to pro nás, kteří kolem koní běháme. Koně jsou naši kolegové, přátelé, denně je opečováváme a připravujeme co nejlépe, aby všechny skoky a dostihy zvládali. Když se něco takového stane, je to velká rána. A my se z toho dostáváme déle, než člověk, který se na to podívá jednou za rok.“
Taxis je respektovaná překážka, ale už asi není takový strašák, jako v minulosti? Vnímáte to tak?
„Zmenšil se příkop, je plytší a taky asi o metr kratší. V Pardubicích je jiný skok, který má na svědomí víc koní než Taxis, jenom se o tom nemluví. Kdybychom nebezpečí vnímali takhle, tak ani nemůžeme ráno sednout do auta, protože nevíme, jestli nás nějaký blázen nesestřelí v protisměru. Koně jsou odmalička trénovaní, připravovaní. Když se stane něco takového, je to největší tragédie pro nás. Jsme u nich celý rok a je jedno, jestli je Štědrý večer, velikonoce, nebo prázdniny... Je to rána.“
Vicody byl spolehlivý skokan, loni vyhrál Cenu Labe a porazil v ní mimo jiné i letošního vítěze Velké pardubické Tzigane du Berlais.
„Je to tak, neposlali bychom tam koně bez zkušeností. Byl u nás tři sezony, postupoval od lehčích skoků, loni dokázal vyhrát druhý nejtěžší a nejprestižnější dostih pardubického mítinku - Cenu Labe. Dvě kvalifikace letos přeskákal úplně bez problémů, byl připravený. Bohužel se mu nepovedl jeden skok, udělal chybu a zaplatil za to.“
Universe of Gracie je po pádu v pořádku?
„Ano, je v pořádku. Má třináct let, byl to jeho poslední dostih, půjde odpočívat.“
Zmínil jste Cenu Labe, v neděli ji pro změnu vyhrál vámi trénovaný Mahony. Překvapil vás, míří do Velké?
„Já o tom nechtěl moc mluvit, ale věřil jsem mu. Ve stájích jsme si zjara říkali, že máme koně do Ceny Vltavy, nebo kratších dostihů, ale v půlce sezony bylo jasné, že může výš. Doufali jsme a věřili, že když bude přát i štěstí, které v našem sportu potřebujete, tak může uspět. Labe už vyhrála Modena, Nikas, loni Vicody... Teď i Mahony, byl to od něj skvělý výsledek. Byli tam větší favorité, Francouzi, ale Mahony ukázal skvělou třídu. Podle toho co ukázal, by bylo logické od příští sezony sbírat zkušenosti na delších distancích a v kvalifikacích na Velkou. Hlavně jej udržet zdravého, což je v tomhle sportu nejdůležitější. Když Pánbůh dá, a zase budeme mít jednou ve Velké pardubické štěstí, tak se tam dostaneme a uděláme dobrý výsledek.“
