Dítě Velké pardubické: Holčák opět nachystal vítěze. Studoval jako Váňa | iSport.cz
Květoslav Šimek
14. října 2020 • 13:24

Dítě Velké pardubické: Holčák opět nachystal vítěze. Studoval jako Váňa

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
KARLOS SHOW: Baník, pi*o! Ruda z Ostravy bavil s Kadlecem a Matějovským
Máme se na co těšit, láká Petra Cetkovská z Ostravy na zápasy obou Karolín
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dítě Velké pardubické. Tak o svém synu Radkovi s úsměvem mluví dostihový trenér František Holčák. Junior se narodil 9. října 1975 a narozeniny každoročně slaví těsně před nebo během největšího překážkového dostihu. Táta připravil pět vítězů Velké, syn Radek teď slaví podruhé. Po Maskulovi (2002) vyhrál i Hegnus.



Kopce na československém pomezí nad Velkými Karlovicemi už se třpytí prvním sněhem. Stáje a okolní výběhy zatím skrápí déšť, z lesů stoupá pára. A trenér Radek Holčák rozdává pokyny pro nadcházející trénink. „Velkou pardubickou pro nás sezona nekončí, alespoň doufám, máme tu další koně, o které je třeba se postarat,“ říká Holčák. Jde překontrolovat nohy z neděle potlučeného koně jménem Ronaldo King, teprve pak usedá do kamrlíku, který zdobí plakáty koní a hromady pohárů.

„Že jsem dítě Velké pardubické?“ usmívá se Holčák. „Vlastně jsem. Máma byla v porodnici a táta na dostizích. Nešlo uniknout, táta mě bral všude, pořád jsem mu šmajdal u zadku.“ Jako dítě Radek Holčák dostihy i jezdil. „Na poníkoch,“ líčí valašským dialektem. „Třeba s Markem Stromským, ale on byl jinde. Jezdil pod Albertovcem, to byl tehdy pojem. My byli vesničani, kluci z Albertovce byli o dvě třídy výš. Měli rychlé poníky, my takové ty klasické zakrslé s velkým břichem, nešlo je chytit. Kam přijeli, tam vyhráli Stromský a Palička. To si pamatuji dodnes.“

Bouřící autobus z JZD

První tátovo vítězství ve Velké pardubické si Radek Holčák pamatuje také poměrně intenzivně. „Byl jsem tam, měl jsem jedenáct roků,“ vzpomíná na triumf Valencia z roku 1986. „A musím říct, že jízda domů byla dost traumatický zážitek. Z Karlovic přijel autobusový zájezd z JZD a táta mě pak s nimi poslal domů. Nevěděl jsem, kde se mám schovat, oslavy byly fakt veliké.“

Valenciovu výhru prý viděl na videu nejmíň tisíckrát. „Jsem nostalgický. Když je dlouhý večer, rád se podívám na velké dostihy z minulosti,“ nezastírá. „Mám to rád. A ještě jedna vzpomínka mi utkvěla z dětství v paměti. Staré, klasické škrtání jaké bylo i v seriálu Dobrá voda. Trenéři sedí na tribuně, z programu se čtou jména koní a jezdců a trenér zahlásí: ‚Beze změn.‘ To si pamatuju.“

VÝHRY HOLČÁKŮ VE VP
2020 Hegnus Radek Holčák
2005 Maskul František Holčák
2002 Maskul Radek Holčák
1994 Erudit František Holčák
1993 Rigoletto František Holčák
1990 Libentina František Holčák
1986 Valencio František Holčák

V pubertě se Holčákovy zájmy překlopily k motorům. Koně vyměnil za enduro, má i republikový bronz. „Na poníkovi jsem měl úraz, trošku jsem zanevřel a motorky jsem měl rád odmalička,“ vysvětluje. „Šel jsem na automobilovou průmyslovku do Bruntálu. Pozor, to je škola dobrých koňských trenérů, tuhle školu má i Váňa,“ usmívá se. „Pak jsem šel na nádstavbu učit se na zdravotnického záchranáře. To mě chytlo a doma jsem taťkovi začal přednášet o regeneraci svalů, zásobování kyslíkem a o problémech s pohybovým aparátem. Otravoval jsem ho s tím tak dlouho, až se naštval a řekl mi, že jestli si myslím, že to je tak jednoduché, tak tady máš pět koní a ukaž.“

Od táty dostal do tréninku pár koní, někteří byli v rekonvalescenci. „Martini, Roy Blush, Loga, Lotranta,“ sype jména okamžitě z rukávu. „Léčil jsem je, staral se o ně, vrátil je zpátky na dráhu. Něco jsme i dokázali, něco jsme povyhrávali, byť to byl okresní přebor. Chytlo mě to a jeli jsme. Kdybych to tehdy propásl a ukázal se jako neschopný, kariéra by se nenastartovala. Táta mě hodil do louže. Zpětně vím, že majitelům těch koní určitě řekl, ať se nebojí, že na mě dohlídne.“

Táta František mu časem pustil i menší stáj, kde se dřív dávali koně po zranění dohromady a kterou měl na druhém konci Velkých Karlovic. I když pustil. „Tátovi jsem musel platit za stáje nějakou desátku,“ usmívá se Radek Holčák. „Ne proto, že by na mě chtěl vydělávat. Chtěl, abych se naučil hospodařit. Abych si uvědomil, že nic není zadarmo. Někdo si myslí, že jsem všechno dostal od táty nějak protekčně, ale vůbec. Neštval se se mnou. Když jsem u něho koně o půl šesté ráno nenakrmil a přišel o pět minut později, dostal jsem bombu z metra a šel domů. Kůň musel v 5.30 žrát!“

Splátky a peníze nikde

Živnost si založil v roce 1997, vzal si půlmilionovou půjčku, na leasing pořídil auto k vozíku. „Bylo to těžké, párkrát jsem si večer i poplakal,“ nezakrývá. „Druhý den splátky a peníze nikde. Co teď? S odstupem času vím, že za mnou pořád stáli rodiče, že by mě nenechali utopit.“

Jubilejní ročník pardubické ovládl Hegnus, Matuský věnoval triumf mamince

To ovšem neznamená, že by si s tátou nikdy nevjeli do vlasů. Naopak. Oba jsou vznětliví, tvrdé valašské palice. „My se máme strašně moc rádi, ale když jde o práci...,“ krčí junior s úsměvem rameny. „Těch hádek bylo. A kolikrát to byly opravdu hodně velké emotivní výlevy, ale za dvě minuty přepneme a normálně si sedneme k obědu. Navíc teď už má táta věk, v takřka sedmdesáti už asi dostal rozum a už na mě kašle. Nechá mě vyřvat a myslí si svoje. Už se se mnou tak nehádá.“

Radek Holčák přiznává, že emotivní a přímou povahu po tátovi zdědil. „Co na srdci, to na jazyku. Něco mě naštve a hned to jede,“ popisuje. „Spousta lidí to nemá rádo. A já zase nemám rád takový ten falešný úsměv. Jakože dobrý a za rohem tě pomluví. Já to mám jinak. Když si o člověku myslím, že je blbec, tak mu to řeknu. A pak už to můžu říkat kdekoliv, protože už to ví ode mě.“

Svoji první Velkou pardubickou vyhrál Radek Holčák s Maskulem v roce 2002. Letošní triumf prožíval ještě emotivněji. I proto, že za sebou má hodně složitý rok. „Minulý podzim byl táta těžce nemocný. Opravdu hodně, doma jsme se modlili, aby se z nemocnice vůbec vrátil,“ popisuje Holčák. „Když jsme si mysleli, že vše dobré, tak mamce diagnostikovali rakovinu. Do toho přišel COVID, bojovali jsme na všech frontách. Ale my jsme tvrdí. Jasně, hádáme se, ale když teče do bot, semkneme se a jsme silní. Máme kolem sebe dobré lidi, super tým. I majitele, kteří koně milují a jsou to stejní blázni jako my. Proto jsem rád, že jsme se dožili dalšího vítězství do Karlovic.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud