PŘÍMO Z MNICHOVA | Dva nehty na rukou má černé, šest dalších má namalované modře. Originální ozdoby provází kanoistu Martina Fuksa finišem sezony. „To je tajemství,“ řekl těsně poté, co na mistrovství Evropy v Mnichově vybojoval stříbro v závodě na 1000 metrů. Víc řekne v neděli po finále pětistovky. Osm namalovaných nehtů? Význam je zatím tajemný. Ačkoli matematicky to skoro sedí. Čtyři vítězství v závodech Světového poháru, dva bronzy z mistrovství světa, stříbro z evropského šampionátu a další závod ve hře. To je taky osmička…
Neřeknete víc?
„No... to je tajemství, to si nechám pro sebe. Nebo vám to řeknu zítra, když se mi to extrémně povede. Mám jich nalakovaných osm. A co to znamená, uvidíme…“
Ve finále kilometru na mistrovství Evropy se chvíli zdálo, že vítězného Rumuna Catalina Chirilu ve finiši utáhnete, ale pak přišel jeho comeback…
„Vůbec jsem Rumuna celou dobu neviděl. Ve finiši jsem se snažil ze sebe vytlačit maximum, věděl jsem, že jsme na tom plus minus stejně. Doufal jsem třeba, že když se podívám v cíli, že tam budu o trošku před ním, ale nebyl jsem, nedá se nic dělat. Myslím, že jsem předvedl super závod, jsem za něj fakt spokojený a rád za další medaili.“
Před závodem jste říkal, že jste chtěl Chirilovi vrátit dvě porážky z mistrovství světa, nejste trošku zklamaný?
„Znáte to, kdo by to nechtěl vrátit. Vždycky to chci vrátit každému, kdo mě předjede, ale stejně tak chce každý porazit mě. Určitě bych z toho nedělal, že když se mi to nepovedlo, je to špatné. Kdo byl druhý na mistrovství Evropy ze všech lidí? Já jsem spokojený, kdyby se mi ten závod nepovedl, tak jsem smutný, ale povedlo se mi do toho dát sto procent, víc jsem tam neměl. Třeba škoda, že jsem ve finiši nebyl hned vedle něj, nemohl jsem se s ním špičkovat. Takhle jsem tam nikoho neviděl, ale nevydal jsem sto dvacet procent, ale jen sto. Ale i tak je to medaile, to je super.“
A to máte v neděli ještě druhou šanci na pětistovce, že?
„Samozřejmě, tam je další finále, nový den. Budu se snažit jet úplně na maximum, poslední závod sezony, tak uvidíme, jak to dopadne.“
Chirila se na singlu vyloupl jako velké jméno až letos, věděl jste o něm dřív?
„Je stejně starý jako brácha a jezdil debla, takže jsem ho úplně neregistroval. Nevím, jestli je to shoda jmen nebo ne, ale když jsem začínal kariéru v dospělých, jezdil jsem proti jeho bráchovi. Teď jsem ho tu viděl, takže se o něj asi stará. Ale koukal jsem, že ve všech sportech jdou Rumuni nahoru, ve veslování, teď nějaký plavec udělal rekord (David Popovici překonal světový rekord na 100 metr kraul – pozn. red.), což je docela hustý. Rumuni dobrý… Tenhle bude dobrej, ale vím, že se dá porazit. Na jaře jsem ho porazil čtyřikrát ze čtyř závodů, teď on mne třikrát, sakra… Takže 4:3, je potřeba zítra ho porazit, abych letos vyhrál.“
Na nedávném mistrovství světa v Kanadě jste získal dva bronzy, bylo pro vás těžké se za pouhé dva týdny znovu přehodit do závodního režimu?
„Vůbec to nebylo těžké. Hned jak jsem přijel do Kanady, tak jsem se dostal do toho, jak to bylo před ní, kdy se mi doma v Nymburce fakt jezdilo super, a doufal jsem, že mi zbudou nějaké síly a dokážu tu něco předvést. Myslím, že i když rozjížďky nebyly ideální, co se týče mého pocitu, dokázal jsem se na finále stoprocentně připravit. Myslím, že jsem odjel dobrý závod. Samozřejmě bych si vždycky přál být zlatý, ale medaile je medaile, žene mě to dál.“
