Byl to nabitý den. Jiří Prskavec od této sezony závodí ve světě hned ve dvou disciplínách, a tak musel v pátek při Světovém poháru v pražské Troji vstávat hodně brzo, aby všechno stihl. Budíček v šest ráno, snídaně s mladším synem, pak kvalifikace na kanoi. A rychle si odpočinout a soustředit se zase na to, v čem se proslavil, tedy na kajak. Vyšlo mu to ale parádně a vpodvečer mohl slavit další vítězství v SP. A co předvede v sobotu v semifinále kanoistů?
V ženském vodním slalomu není tahle kombinace ničím výjimečným. Sportovkyň, které závodí na kajaku i kanoi je spousta včetně Češky Terezy Fišerové. Ovšem mezi muži je Jiří Prskavec nyní unikát. Ani pro olympijského vítěze v kajaku však není tak jednoduché během jediného dne přehodit myšlenky z jedné disciplíny na druhou. „Základ je vypustit z hlavy, co bylo a soustředit se na to, co bude,“ říká svůj recept Prskavec. V závodech ho tak v pátek nic nepřekvapilo, zato doma jedna věc ano. „Už u snídaně jsem si říkal, že není možné, že jsem vstal dřív než náš Mareček, na to fakt nejsem zvyklý,“ smál se dvojnásobný táta.
Na tiskové konferenci jste z legrace hlásil, že jste dostal od manželky za úkol v Troji vyhrát a přivézt domů jednu z cen, jíž je tiskárna. Takže jste spokojený, že jste to splnil?
„Tiskárna je krásný bonus, ale mám radost, že jsem letos možná poprvé předvedl kompletně závod, jak jsem si představoval. Jezdil jsem skvělé, vyrovnané jízdy, měl jsem z toho výborný pocit. A poslední jízda byla zatraceně těžká. Zaprvé jsem znal Vítkův čas a zadruhé když vede Čech, je to vyhecované do poslední chvíle. Úplně každý na trati, včetně mě, musí mít husinu a v tomhle to zvládnut je krásné.“
Jak vám v tom pomohli fanoušci?
„Strašně moc. Je to nádherné. Pak člověk i hrozně ocení, když se tu sejdou davy lidí na vyhlášení a zatleskají nám. Je to ohromné ocenění, vyhecovali jsme to s Vítkem do poslední chvíle a byl to krásný závod.“
Vyhrál jste už kde co. Kde v sobě stále berete motor makat a makat?
„Tyhle chvíle se ani nemohou omrzet. Bavili jsme se o tom s Kubou Krejčím, když jsme šli na start. On říkal: ´Jsem trochu nervózní.´ A já na to: ´Ale to by bylo špatně, kdybys nebyl, to už bychom museli skončit.´ Naopak, člověk tyhle chvíle vyhledává, a když je ustojí, je to ta největší radost, jakou sport může přinést.“
Není vám líto Vítka Přindiše, kterého jste o 88 setin sekundy porazil?
„Ne, já myslím, že těch chvil, kdy jsme spolu byli na stupních, není až tolik. Oba si to užíváme a třeba si to zase někdy příště vyměníme.“
Jste v jedné tréninkové skupině, hecujete se hodně?
„Ani bych neřekl, že při tréninku, ale tady je špičkování na místě.“
Od této sezony na mezinárodních závodech kombinujete dvě disciplíny. Máte problém v hlavě přeskočit z jedné na druhou? Jak rychle s tím po skončení finále kajaku začnete?
„Základ je vypustit z hlavy, co bylo a soustředit se na to, co bude. V tuhle chvíli mi to zafungovalo po kvalifikaci kanoistů do semifinále a finále na kajaku. Teď se to zase pokusím otočit na druhou stranu a nebudu nakoukávat, jak závod vypadal, i když bych se strašně chtěl podívat, jak to bylo hezké. Ale musím to hodit za hlavu a soustředit se, jak v sobotu pojedu na kanoi a už o tom přemýšlet jako kanoista.“
Jaké máte přání pro semifinále C1?
„Už kvalifikační jízdou jsem byl spokojený, když i se šťouchem jsem skončil 13. To bych před sezonou neočekával. Teď budu chtít předvést co nejlepší výkon v semifinále a uvidíme, kam to bude stačit. Cíle si úplně zatím dávat nechci, protože vím, jak často mi to na kanoi ještě nevyjde.“
Ale splní se vám aspoň vaše přání, že na kanoi nebudete tentokrát lepší než na kajaku.
„Ono to nebylo celou sezonu, jednou jsem to tady dorovnal. Ale jsem teď za to rád. V posledních týdnech jsem v nominaci jezdil kajak z únavy a v Augsburgu se mi finálová jízda vůbec nejela tak, jak bych chtěl. Takže jsem strašně rád, že jsem tady předvedl tři jízdy, se kterými jsem super spokojený. Klouzalo mi to, jelo mi to tak, jak jsem si maloval v hlavě. To samozřejmě vždycky potěší a mám z toho radost.“
Co děláte, když jedete dvě disciplíny, a máte mezi nimi chvíli volno?
„Tady je program hodně nestandardní. Tím, že jsem si to vyjel z první jízdy v kvalifikaci kanoe, tak jsem hned odjel k našim, bydlí tady asi deset minut. Mezi závody jsem měl asi sedm hodin. U našich jsem strávil třeba čtyři. Mamka mi tam dovezla oběd a jinak jsem se snažil tak tři hoďky být úplně mimo. Pustil jsem si něco v televizi, abych odvedl hlavu úplně někam jinam. Chvilku jsem poslouchal audioknížku, to zase abych si zavřel oči. Někdy kolem jedné jsem si pustil závod a snažil jsem se dostat do závodního módu. To už je taková klasika. Ale je potřeba, aby si tělo odpočinulo. Je to strašně těžké nekoukat třeba na druhou jízdu singlířů a tak dále. Tohle všechno musí jít mimo, protože v Augsburgu jsem cítil, že hlava byla na semíčko.“
Co jste si dal k obědu?
„Kuře, jako všichni závodníci. Měli jsme to všichni, jen mi to mamka přivezla z Troje. Já na tohle nejsem náročný. A mezi jízdami jsem si dal hroznový cukr. Podělil jsem se s konkurenty, s Kubou i Vítkem, snědli jsme to ve třech.“
V kolik hodin jste vstával, když jste měl už někdy v devět kvalifikaci C1?
„V šest, hrozný. Už u snídaně jsem si říkal, že není možné, že jsem vstal dřív než náš Mareček (dvouletý syn), na to fakt nejsem zvyklý. Ale on měl radost, že se mnou snídal. Byl takový pyšný, že tam sedí s někým.“
