PŘÍMO Z MAĎARSKA | Čtrnáctileté čekání na českou medaili z mistrovství světa v plavání je u konce. Highdiver Michal Navrátil na MS v Budapešti získal stříbro v dramatickém závodě. Navázal na druhá místa Jany Pechanové a Ilony Hlaváčkové z Barcelony 2003.
Jak se vám poslouchá, že jste první Čech s medailí po čtrnácti letech?
„Já jsem hrozně rád, že se mi to povedlo. Vůbec jsem v to nedoufal. Říkal jsem, že budu mířit na stupně vítězů. Ale bylo to hodně napínavé, bylo to hodně dramatizující do posledního kola, do posledního skoku, protože každý skok se počítá. Nemohl jsem si dovolit udělat žádnou chybu, kdybych ji udělal, tak bych na stupních vítězů nebyl.“
Je to, o čem jste snil?
„Já si myslím, že jsem hodně spokojený. Škoda, že jsem neviděl žádnou devítku. Ale za osm a půl od začátku až do konce jsem rád.“
Několik vašich soupeřů ve finále chybovalo, jak jste se vyrovnal s rozhodujícím skokem?
„Já jsem se snažil vůbec na to nemyslet. Dneska ráno, když jsem se probudil, tak jsem si říkal, že se vůbec nebudu koukat na kluky, jak skáčou. Řekl jsem si: Nechci sledovat jejich techniku, chci se soustředit sám na sebe, na to, co jsem tady natrénoval. To jsem si držel do posledního skoku. Fakt jsem nekoukal na žádný skok. To byl asi ten hlavní důvod, že jsem se udržel v dostatečném klidu.“
Věděl jste hned po dopadu, že máte medaili?
„Cítil jsem, že jsem se trošku dotkl vody zády, ale nevěděl jsem, kolik. To jsem vždycky nervozní a v napětí do té doby, než vidím známky. Po těch známkách už vidím, že to byl dobrý skok.“
Jaké to bylo, když jste je uviděl?
„Skákal jsem třetí od konce, takže jsem čekal a doufal v to, kdybych byl číslo jedna po mém skoku, tak už bych byl na třetím místě. Takže, když jsem viděl po mém skoku číslo jedna, radoval jsem se. To byl neuvěřitelný pocit, na mistrovství světa se mi nikdy nepovedlo dosáhnout takového výsledku. Je to super.“
Proč jste tentokrát vynechal vaši oblíbenou show Supermana, kterým většinou slavíte úspěšné závody? Hrál v tom roli malý bazén, do něhož jste skákal?
„Já bych se odrazil asi o metr dřív, abych doletěl, to jsem měl vymyšlené. Ale Supermana jsem radši nechal doma.“
Jak budete slavit?
„Zatím uvidím, jsem tak ještě na rozpacích, užívám si sluníčko. Mám ale v lednici pár piv, které jsem si koupil hned první den co, jsem přijel, neměl jsem na ně ale zatím chuť. Soustředil jsem se hlavně na svoji formu, cítil jsem se výborně po každém tréninku, cvičil jsem, pomáhali mi i maséři. Věnoval jsem se jen svému tělu a nechtěl jsem se rozptylovat. To pivo přijde až teď.“
Dá se váš úspěch srovnat s dvěma vítěznými závody na sérii Red Bull?
„Díky tomu, že je světová série, tak můžu trénovat a zdokonalovat svoje skoky. Ale pro mě je důležité hájit českou vlajku na mistrovství světa a na Světovém poháru. Já chci přivážet medaile do České republiky.“
Nepřipadáte si trochu jako novodobý Aleš Valenta, člověk, který znovu Čechy učí, co to jsou salta a vruty?
„Já si myslím, že Češi jsou celkově aktivní národ a rádi skákají do vody. Já si myslím, že je to teďka jen o tom zkoušet svou kvalitu. Chodit na gymnastiku, zkoušet salta, skákat do vody… Ale musí tam být hloubka… Jako Aleš Valenta si nepřipadám, nemám nejtěžší skoky. Jsou tady kluci, kteří jsou o dost mrštnější než já, mají průpravu ze skoků z prkna, závodili na olympiádě. Já jsem nikdy na takovém šampionátu nebyl, jen jednou na republikovém šampionátu s mezinárodní účastí. Teď najednou stoupám někam, kam jsem nikdy v plánu neměl, a jsem moc rád, že jsem všechny zkušenosti mohl zužitkovat tady na mistrovství světa.“
Highdiving byl v Budapešti jedním z vrcholů šampionátu, věříte, že se jednou dočkáte i olympijské účasti?
„Doufám, že ano. Doufám, že to přitáhne i veřejnost, že to bude vnímáno jako sport jako každý jiný. Že to přitáhne i nové zájemce o skoky, i když do tak velké výšky určitě nejde pouštět děti třeba pod hranicí patnácti let.“
