PŘÍMO Z KWANGDŽU | Čtvrtý start, čtvrtý národní rekord. V semifinále kraulerské dvoustovky na mistrovství světa v Kwangdžu navíc Barbora Seemanová přidala i olympijský limit 1:57,16 minuty. Devatenáctiletá dívka na svém prvním světovém šampionátu létá po vlnách. Jen jediné… Vysněné finále uniklo v našlapané konkurenci o 34 setin sekundy. Skončila devátá jako první nepostupující.
Beze strachu! Barbora Seemanová vlétla do semifinále mistrovství světa s odvážným srdcem, na první stovce měla oproti dopolední rozplavbě k dobru masivních sedm desetin. Ve finiši ztratila, ale i tak ranní národní rekord (1:57,32) vylepšila o dalších šestnáct setin. Olympijské Tokio má tak jisté na stovce i na dvoustovce.
Opravdu jste se toho nebála, byl takhle rychlý začátek v plánu?
„Přišlo mi, že jsem to rozložila dobře. Bylo to stejné, věděli jsme, že to bude těžké. Hodně lidí říkalo, že dvoustovka bude závod tohoto mistrovství a postup do finále pod 1:57 je fakt hustý. A pro mě to je to samozřejmě čas někde jinde. Takže jsem ráda za osobák a hlavně za kvalifikaci na olympiádu. Takže jsem úplně spokojená.“
Jaké to bylo ve svolavatelně s hvězdami Pellegriniovou, Sjöströmovou nebo Titmusovou?
„Úplně se nerozhlížím, spíš jsem koncentrovaná na svůj výkon. Ale je to samozřejmě příjemný pocit tam patřit, skvělý zážitek.“
Jak berete nepříjemné deváté místo?
„Finále mistrovství světa, je finále mistrovství světa. Ale být devátá na mistrovství světa taky není vůbec špatné. A hlavně další posunutí maxima a postupových 56,8 je pro mě prostě brutálně rychlých.“
Dostala jste se šestnáct setin nad hranici 57 sekund. Budete teď usilovat o Projekt 56, jak ho vyhlásil britský prsař Adam Peaty, který ho také v Kwangdžu úspěšně splnil?
(úsměv) „To budu. Doufám, že to nebude trvat tři roky jako od olympiády v Riu, než jsem překonala padesát osmičku. Je vidět, že se posouvám a nevadil mi ani pozdní start.“
Po nedělních závodech na 400 metrů a ve štafetě jste říkala, že takovou únavu jste ještě nezažila. Jak na tom budete teď?
„Po prvním dnu jsem skoro nemohla chodit, nohy to odnesly, to jsem nečekala. Naštěstí jsem byla u fyzioterapeutky, na lymfodrenáži a byla jsem se projít, abych to vychodila. Další den to bylo o mnoho lepší a odpoledne už jsem únavu ani necítila. Dneska mě to asi taky skolí, jako každý start, ale ne tak jako ty dva starty za sebou.“
